Z našeho původního plánu, že poběžím já máma, táta, dvě dcery a babička kvůli nemoci tatínka a zranění babičky bohužel těsně před závodem sešlo. Povolali jsme tedy mého bratra a švagrovou a den si užili na maximum i zdravotním komplikacím navzdory.

Brácha využil závodu ke skvělému času na desítce, my se švagrovou – ona sedm měsíců po porodu, já dva a půl – jsme si daly pětku bez ambicí na čas. Ta nám v současné kondici na nasátí závodní atmosféry a vyplavení endorfinů naprosto stačila.

K dobrému pocitu navíc přispívala skutečnost, že většina účastníků RunTour jsou opravdu hobíci, takže s pomalejším tempem se tak nějak počítá. Vzhledem k tomu, že jak pětku, tak desítku běžely 3000 lidí, vznikaly na některých místech špunty, takže pro lidí běžící na čas pro příště radím postavit se na startu opravdu hodně dopředu. Pro nás byla pomalejší místa ale vítanou chvilkou na drobný oddych.

Velkým plusem seriálu je bohatý sponzoring a doprovodný program. Děti za stovku, z níž jde ještě 50 korun na charitu, dostaly kromě startovného ještě batůžek, tričko, pití, svačinu a další dárečky od velkého obchodního řetězce. Ten byl bohatě zastoupený i na místě, kde měl pro děti připravené další odměny za splnění různých sportovních úkolů, jimiž se zabavily během čekání, než si odběhnou rodiče.

Ke spokojenosti účastníků určitě přispívala i možnost pořádně se najíst, aniž by to zatížilo rodinný rozpočet – už zmiňovaný obchod nabízel spoustu teplého i studeného jídla téměř za dumpingové ceny. Výborné vafle s čokoládou za 15 korun, Caesar salát za 55, mňam. Pestré byly i další doprovodné aktivity nejrůznějších partnerů. Zaujala nás například MindGame, kdy dva lidé tlačí proti sobě kuličku pouze magnetickými vlnami snímanými přímo z jejich mozků nebo možnost zastřílet si na elektronické biatlonové střelnici. Celý den uběhl neuvěřitelně rychle a ani chvilku jsme se nenudili.

Dvě věci by se daly do příštího roku organizačně vylepšit. Zaprvé registrace dětí na místě. Dle instrukcí bylo možné děti registrovat na místě za 100 korun stejně jako předem. To asi přimělo mnoho rodičů nechat registraci na poslední chvíli. Kolem deváté ráno byl na registračním stánku takový nával, že se na některé děti se startovním číslem a balíčkem nedostalo. Pořadatelé umožnili těmto dětem běžet i bez čísla, aby nebyly ochuzené o zážitek, a v cíli dostaly i medaili, přesto byli někteří zklamaní, že nemají batůžek, tričko a další dárečky.

Druhou drobnou nedokonalostí byla spolupráce s veřejnou dopravou. Pořadatelé v propozicích uváděli, že je možné dojet autobusem 191 na zastávku Televizní věž hned u startu. Nezmínili už ale, že právě kvůli závodu bude zastávka od 10 do 15:30 mimo provoz. Na dětské závody se tedy lidé ještě dostali, na ty hlavní už ale měli problém. „Musela jsem si vzít z Anděla Uber, abych stihla start,“ svěřila se mi jedna z účastnic. Další problém nastal po skončení závodu a obnovení provozu linky. Spoj nebyl posílený, jezdil jednou za 15 minut a spousta lidí se do autobusu nedostala.

Žádnou z těchto věcí jsme si ale nenechali zkazit dojem z jinak perfektního závodu. Pro mě osobně byla volba sobotního programu lepší než vyrazit do zábavního parku, kde se sice líbí dětem, ale rodiče jenom postávají kolem. Když si celá rodina navíc společně zaběhá, jsou děti vedeny ke sportu nenásilně a pozitivním příkladem rodičů. Za nás můžu říct, že den dostál mottu seriálu. RunTour opravdu je radost běžet.

Na webu závodu jsou dostupné výsledky i fotogalerie. Letošní ročník seriálu definitivně ukončí 9. listopadu závod v Pardubicích na dostihovém závodišti.