Ženy na olympiádách zahajují velký atletický týden, muži jej zakončují. Jedním z největších pekingských strašáků mělo být vražedné počasí. Jako mnoho jiných nepodložených bublin i tato splaskla. Místo „aténského“ vedra měly ženy podmínky prakticky ideální, naopak mužům bylo možná chvílemi trochu horko, ale o nějakých kolapsech z vedra se u trénovaných běžců nedalo mluvit. Navíc, pokud jsem si všiml, část trati byla volena tak, aby závodníci mohli využít snítu vrhaného stromy.

Mezi Constantinou Tomescuovou a Samuelem Kamau Wanjirem je věkový rozdíl plných 16 let. Statistici už zjistili, že ještě nikdy nevyhrála maraton na olympiádě atletka, které bylo v době jejího triumfu 38 let. Rodačka z Turburey v kraji Giurgiu (jižně od Bukurešti) se dívčím jménem jmenovala Ditaová a s atletikou začala ještě v systému vrcholového sportu socialistického Rumunska. Po pádu Ceausescuovy diktatury se začala velmi brzy sportem živit jako profesionálka a startovala v různých zemích a světadílech zprvu na silničních bězích do 15 km, později se věnovala maratonu. Před několika lety se provdala za svého trenéra Valeria Tomescua a žijí společně v coloradském Boulderu, horské Mekce amaerických i jiných vytrvalců.

Z dosavadních úspěchů dlouhé závodní kariéry Constantiny Tomescuové jmenuji pouze tři: v roce 2004 zvítězila v chicagském maratonu, o rok později se stala v kanadském Edmotonu mistryní světa v půlmaratonu a o rok později byla na stejném šampinátu v Debrecíně druhá. Pro své špičkové výkony má i rychlostní předpoklady, 5000 m na dráze běžela nejrychleji za 15:28,9 a 10000 m za 31:49,5 (což mimochodem rovněž svědčí o jejím obrovském vytrvalostním potenciálu).

Životního úspěchu v Pekingu dosáhla v závodě, který byl ze začátku vzhledem k dnešní úrovni ženského maratonu až neskutečně pomalý. Po „zahřívací“ první pětce za 18:26 byla klasifikována na 40. místě, což ovšem nic neznamená, protože tomuto tempu stačily skoro všechny závodnice. Pak se propracovala do čela této velké skupiny a zřejmě jí toto tempo maximálně vyhovovalo. Desítka za 36:11 a 15 km za 53:52 ovšem už dávaly jasné signály, že se rychlého času nedočkáme a že budou rozhodovat jiné faktory. 

Po půlmaratonu za 1:15:11 bylo jasné, že se něco musí stát. Tomescuová začala plynule zrychlovat a podařilo se jí skupinu poměrně brzy rozmělnit na několik menších. V této fázi kontrovala většina vážných soupeřek rovněž zrychlením, které se ale záhy stalo osudným pro jednu z největších favoritek Britku Paulu Radcliffeovou. Po 25. km začala ztrácet tempo a po 30. km velmi rychle i pořadí až ke konečnému 23. místu. 

Rumunka naopak dokázala všechny pětky v druhé polovině maratonu běžet rychleji než v polovině první. Na třicítce už činil náskok Tomescuové plnou minutu a to se ukázalo jako dostačující, i když poslední korekturu pořadí provedla ještě další rutinérka Keňanka Catherine Nderebaová, které se v poslední desítce podařilo předstihnout řadu soupeřek a její závěr byl doslova raketový, na posledních 2 km byla o 31 s rychlejší než Tomescuová.
Zajímavé je, že v první osmčce byly pouze dvě Afričanky, dále dvě Číňanky a dokonce čtyři Evropanky (i když Britka Jamaučiová je japonského původu).

Sportovní životopis vítěze poslední atletické olympijské disciplíny je mnohem méně pestrý. Rodilý Keňan z horské oblasti Nyahururu žil několik let v Japonsku, kde studoval. Už jako 18letý junior projevil nevšední běžecký talent, když běžel v Rotterdamu půlmaraton ve skvělém čase 59:16, čímž o sekundu zlepšil platný světový rekord svého krajana Paula Tergata. V témže roce vytvořil juniorský světový rekord na 10000 m časem 26:41,8. Loni v únoru při půlmaratonu v emirátu Rás al Chajma zlepšil světový rekord na 58:53 a tento čas ještě zkrátil na 58:33 při půlmaratonu v nizozemském Haagu 17. března 2007.

První maraton absolvoval teprve loni, 7. prosince v japonské Fukuoce, kde vyhrál v čase 2:06:39. Letos 13. dubna sice v Londýně doběhl druhý, když podlehl krajanu Martinu Lelovi (2:15:15), jsa o devět vteřin pomalejší, ale porážku mu splatil i s úroky v nejdůležitějším závodě své dosavadní kariéry – na Olympiádě.

Čelo olympijského maratonu mužů obsadili zprvu téměř kompletně Afričané a jejich tempo na rozdíl od žen bylo na hraně světového rekordu. Na metě půlmaratonu byli už v čele Wanjiru a Lel (Keňa), Gharíb (Maroko) a Merga (Etiopie), po 30. km začal Lel ztrácet a naopak zezadu se začal posouvat další Etiopan, Tsegay Kebede. Před 40. kilometrem se Wanjiru zbavil i Gharíba a po drtivém finiši (posledních 2195 m běžel za 6:38) protrhl jako první cílovou pásku.

Za druhým Gharíbem si pro bronz doběhl Kebede, který předstihl vyčerpaného Mergu až na dráze, pátý doběhl londýnský vítěz Lel a šestý nejlepší Evropan Viktor Röthlin za Švýcarska. Mezi prvními osmi byl jediným běžcem, který nepochází z Afriky. Olympijský vítěz z Atén Ital Stefano Baldini běžel takticky dobře, začal volněji a v závěru rychle postupoval dopředu, nakonec to ale stačilo až na 12. místo (byl druhým Evropanem).

foto: Samuel Wanjiru (RAK International Half Marathon, Premier Marathons)