ROZHOVOR: Díky sbírání maratonů jsem poznal nejvíc přejícnou komunitu lidí vůbec
Jestli jste propadli maratonské turistice a kladete si odvážné cíle, dále nečtěte! To, co dokázal letos Dan Mičola, 45letý Valach žijící v Anglii, sotva někdy někdo překoná. Během 52 týdnů uběhl 52 maratonů v 52 zemích světa. A ještě neskončil, chce tuto šňůru protáhnout na šedesát, aby své případné vyzyvatele předem odradil. Při tom všem normálně pracuje a celý projekt si platí ze svého…
Jak původně zněl tvůj cíl a kdy a proč jsi jej upravil? Kolik do dokončení zbývá?
„Původní plán měl vlastně tři postupné cíle. Tyto na sebe navazovaly a umožnily mi kousek po kousku se dopracovat k tomu nejtěžšímu, bez toho, abych se musel obávat totálního zklamání, pokud bych musel nějaké závody vynechat nebo nedokončit pro nemoc či vážné zranění. Základním plánem bylo překonat v té době téměř sedm let starý světový rekord Australana Tristana Millera, který v roce 2010 úspěšně absolvoval oficiální závody na maratonskou vzdálenost či delší ve 42 různých zemích. V případě úspěchu bylo mým snem tento rekord zvýšit na 52 zemí, takový Svatý grál v kruzích multimaratonské komunity. V předchozích dvou letech jsem už dvakrát docílil více než 52 maratonů či ultramaratonů v jednom roce a přidání tohoto mezinárodního elementu by znamenalo 52 maratonů v 52 zemích za 52 týdnů, což už má jistý zvuk. V případě úspěšného docílení plánu B jsem pak měl připraven plán C, prostě navýšit hodnotu rekordu kam až to půjde do 14. ledna 2018. Po listopadovém maratonu v Albánii mám v kalendáři posledních devět závodů a pokud se je podaří všechny úspěšně dokončit, celkový počet zemí by se zastavil na čísle 60.“
To jsou neskutečná čísla. Celkem logicky se musí ozývat tělo, přiznáváš na Facebooku bolesti holení, ale plán jsi nepřerušil. Je to tedy silný motiv to dokončit?
„V prosinci loňského roku jsem bilancoval statistiky pro rok 2016 a mimo jiné jsem na Facebooku zmínil, že jsem běžel maratony ve 29 různých zemích. Prezident jednoho z klubů, kterých jsem členem, John "Maddog“ Wallace z Country Marathon Clubu, mě upozornil, že 29 zemí je čtvrtý nejlepší výkon v historii. To bylo poprvé, kdy jsem se dozvěděl, že vůbec existuje světový rekord v této kategorii. V následné emailové konverzaci s Johnem jsem kategoricky odmítnul jeho pobízení, abych se letos pokusil tento rekord překonat. Když se nezávisle na tom přidali přátelé na Facebooku a 52–52–52 bylo poprvé zmíněno, rozhodl jsem se, že jim dokážu, že to není ani teoreticky možné. Usedl jsem na týden k počítači a k mému překvapení se ukázalo, že by se to při troše štěstí mohlo podařit. Zbytek je historie."
A co ty holeně?
„Jsou velice bolestivé. Ale vzhledem k tomu, že jsem z důvodu docílení co možná nejnižších cen letenek většinu letů koupil v momentě, kdy bylo jisté, kdy přesně se který závod bude konat, tak bylo jasné, že prostě budu cestovat, ať už budu schopen běžet nebo ne. Vytvořil jsem si jednoduché pravidlo, že se postavím na startovní čáru jen tehdy, pokud si budu realisticky věřit, že jsem schopen dosáhnout všech částečných i celkových časových limitů v daném závodě. Jenom jednou jsem se rozhodl ze závodu odstoupit po jeho odstartování. Hlavním důvodem tehdy bylo počasí – slunečno a 33 °C bez jakéhokoliv vánku nebo stínu na trati Amersfoortského maratonu v Nizozemsku.“
Kolik kilometrů jsi letos naběhal? Máš čas vůbec ještě trénovat? Jak řešíš regeneraci?
„V posledních 365 dnech mám naběháno 2 580 kilometrů, všechny v závodech, žádné tréninkové. Kvůli těm nešťastným holením musím místo tréninku ledovat, masírovat, strečovat, válcovat a jinak bojovat s bolestmi, abych byl schopen vyběhnout do dalšího závodu. Bohužel, protože strávím spoustu času na letištích a v letadlech, často ihned po závodě, kvalitní regenerace je mnohdy nemožná, takže dělám co můžu, když můžu.“
Kolik bot ročně proběháš a jaké máš nejraději?
„Ročně odrovnám šest až osm párů bot. Teď už dva roky používám na cestách Brooks Ravenna a na lehké traily mám rád velice obyčejné Nike Flex. Jakmile najdu boty, které mi vyhovují, nakoupím třeba deset párů, očísluju zevnitř na jazyku a mám na chvíli vystaráno.“
Žiješ dlouhodobě v Anglii, ale původem jsi z Česka. Odkud přesně?
„Já su Valach jak řemeň – z Rožnova pod Radhoštěm. Já se odjakživa považuji za světoobčana. Patriotismus, ať už český nebo britský, mě nijak zvlášť nezajímá. Pokud bych byl nucen si vybrat, čím se cítím nejvíce, jednoznačná odpověď by byla Valachem. I po 18 letech života na ostrovech.“
Jak dlouho už běháš? Máš sportovní minulost?
„S během jsem začal ve druhé polovině roku 2014, poté co jsem shodil 40 kg váhy a náhodou zjistil, že z Lysé hory je jednodušší běžet, než jít pěšky. První maraton jsem absolvoval 13. prosince 2014. Zamlada jsem byl hodně aktivní – dělal jsem stolní tenis, sportovní gymnastiku, judo a kdo ví, co všechno ještě. Ale to už dávno ani není pravda.“
Viděl jsi a zažil desítky zemí po světě, co ti tato pestrá mozaika zatím ukázala? Sportovně i životně.
„Po sportovní stránce jsem hlavně šťastný, že jsem se seznámil s neuvěřitelnou sbírkou fantastických běžců z celého světa, včetně mnoha světových rekordmanů, z nichž teď mnohé považuji za přátele na celý život. Komunita maratonců a především těch, kteří běhají mnohé závody každý rok, měsíc, či týden, je bez přehánění to nejpřátelštější a nejvíce přejícné a pomáhající si bratrstvo, které jsem kdy v životě zažil. Cestování po světě, především v rozvojových zemích, mě především naučilo vážit si vymožeností, které u nás v Evropě bereme jako samozřejmost. Když například člověk vidí extrémní chudobu a korupci v Haiti nebo ostudnou teokracii v Íránu, spousta našich problémů se zdá v porovnání s tím malicherná a řešitelná.“
Máš statistiku svých cest? Kolik bylo hodin v letadle, kolik kilometrů v letadle, kolik v autě, případně jiných dopravních prostředcích…
„Jsem ajťák, kterého živí databáze. Takže co myslíš? (smích) Nějakou statistiku samozřejmě mám. V posledních 365 dnech: letadlo: 241 994 km, auto – vlastní (většinou na letiště a zpět): 6 415 km, auto – z půjčovny: 6 999 km, vlak: 1 175 km, taxi: 943 km, autobus: 705 km, ostatní (loď): 50 km.“
Podělíš se o nějaké kuriozní a humorné historky z cest po světě (například krkolomná logistika letů a přestupů)?
„Na poslední týden v říjnu jsem měl naplánované dva maratony, Erbil v Iráku v pátek 27. a Nairobi v Keni v neděli 29. Byl jsem řádně přihlášen a koupil jsem letenku s itinerářem Londýn – Dauhá – Erbil – Dauhá – Nairobi – Dauhá – Londýn. Ale 3. října jsem dostal email od pořadatelů maratonu v Nairobi, že se termín kvůli novým prezidentským volbám překládá na konec listopadu. Takže jsem si na neděli místo Keni našel maraton v kanadském městě Magog, dvě hodiny autem od Montrealu v provincii Quebec. Abych se tam mohl vůbec včas dostat, koupil jsem další letenku z Dauhá přes Londýn do Montrealu a zpět do Londýna. Potom 12. října přišel email z Iráku, že letošní maraton byl zrušen, jelikož irácká vláda suspendovala veškeré mezinárodní lety do Kurdské autonomní oblasti, jako odpověď na referendum o nezávislosti Kurdistánu, které se konalo koncem září. Takže jsem od Qatar Airways obdržel zpět peníze za celou původní letenku, ale problém byl, že teď bylo třeba se pokusit přemluvit American Airlines, aby mě nechali letět až z Londýna místo z Dauhá. Ti o tom nechtěli ani slyšet, takže mi zůstaly dvě možnosti: zahodit celou letenku a koupit nehorázně drahou náhradní Londýn – Montreal – Londýn, nebo se poměrně lacino dopravit do Dauhá. Nakonec jsem letěl Londýn – Istanbul – Dauha – Londýn (27,5 hodin, abych se dostal z terminálu 3 na terminál 5 na letišti Heathrow) – Montreal. Přistál jsem už za tmy po skoro 40 hodinách bez spánku a půjčil jsem si nejrychlejší auto, jaké tam měli, abych si ty dvě hodiny co nejvíc zkrátil. O půlnoci jsem konečně ulehl do postele a v 6 ráno jsem vstával, abych včas dorazil na start závodu. Po závodě zas fofrem do auta a zpátky na letiště.“
Kolik času jsi byl tento rok doma? Co na to rodina?
„Naštěstí žiju sám. Nedokážu si představit, že by na světě existovala partnerka, která by něco takového tolerovala. Za poslední rok jsem totiž strávil 77 nocí v hotelích a 6 nocí v letadlech!“
Dá se aspoň tvé povolání skloubit s tak intenzivním cestováním?
„Momentálně jsem na volné noze, takže se to jakžtakž skloubit dá, i když je veškeré volno samozřejmě neplacené.“
Jak to vše financuješ, vybíráš si nějak speciálně ubytování a letenky? Máš přehled o tom, kolik tě to jen za letošek již stálo?
„Všechno financuji že svého. Spousta lidí mi radila, abych si našel sponzora, ale já jsem toho názoru, že sponzor by chtěl, abych dělal určité věci tak jak jim to pasuje do jejich obchodních záměrů, což by mě připravilo o značnou míru svobody rozhodování a ještě více zahustilo už tak napěchovaný program. Takže letenky kupuju jak nejdřív je možno a hotely vybírám pouze na bázi logistiky – podle toho, kde musím kdy být a jak ušetřit co nejvíce času a cestování v den závodu. A kolik to všechno stálo? Mám rámcovou představu, ale taky strach to všechno podtrhnout a sečíst. A i kdybych to někdy vyčíslil, tak tento střípek informace si s sebou vezmu do hrobu.“
Lákají tě další maratonské lahůdky typu maraton na severním pólu, v Antarktidě či dokonce World Marathon Challenge (7 za 7 dní na 7 kontinentech)?
„Rád bych v budoucnu zkompletoval sbírku všech kontinentů plus severní pól, ale nemám zatím žádný konkrétní plán, jak toho docílit. WMC mě až tak neláká, protože to nejsou veřejně přístupné závody, což je něco na čem mi celkem záleží. Mimoto ty náklady s tím spojené jsou hodně vysoké a když si člověk uvědomí, že za týden má hotovo, tak bych si to v hlavě asi těžko zdůvodňoval. Po ukončení mého rekordního roku v půlce ledna mám zatím jenom jeden konkrétní dlouhodobější plán a tím je rozšířit mou celkovou sbírku zemí na 100 před mými 50. narozeninami v říjnu 2022.“
Kam si myslíš by mohl tvůj rekord někdo někdy posunout?
„Abych pravdu řekl, doufám, že nikam. (smích) Ještě mám pořád v živé paměti ten pocit fyzické bolesti a psychického vyčerpání, které v prosinci 2016 vyvolalo jenom přemýšlení o pokoření tehdejšího rekordu. Proto se jej teď snažím nasadit tak vysoko, jak jen to půjde, aby jenom uvažování o nějakém pokusu bylo hodně těžké. Upřímně si myslím, že pokud se mi podaří se dostat až na tu šedesátku, tak už tam moc místa na vylepšení asi nezbývá. Navíc je to hodně o štěstí – vyhnout se nemocím, vážným zraněním, zrušeným závodům, zpožděným či úplně zrušeným letům, politickým problémům znemožňujícím vstup do některých zemí a jiným podobným komplikacím, to vyžaduje poměrně intimní vztah s bohyní Fortunou. Ale pokud se o to přesto bude někdo chtít pokusit, budu držet palce, tak jako je Tristan Miller držel mě.“
redakční asistence: Mirek Hasal a Petr Říman
Komentáře (Celkem 21)
Radek Narovec 04.12.2017 13:05:12
Jestli jste propadli maratonské turistice a kladete si odvážné cíle,
dále nečtěte! To, co dokázal letos Dan Mičola, Čech žijící v Anglii,
sotva někdy někdo překoná. Během 52 týdnů uběhl 52 maratonů
v 52 zemích světa. A ještě neskončil, chce tuto šňůru protáhnout na
šedesát, aby své případné vyzyvatele předem odradil. Při tom všem
normálně pracuje a celý projekt si platí ze svého…
Odkaz
na článek
jm1 04.12.2017 16:07:48
…52 zemí, takový Svatý grál v kruzích multimaratonské komunity…
Coz takto 193 zemi (=aktualni pocet clenskych statu OSN ) ve 193 tydnech ?
Ostrava
hanix 04.12.2017 18:10:10
to snad neni ani mozne, to vse stihnout :) Borec, asi jede porad na ty tuky, ti africke antilopy by po 2 zavodech v tydnu odpadly :)
Brno
Petr Kaňovský 04.12.2017 18:28:47
>> hanix, 04. 12. 2017 18:10:10
Pokud by něběhali za 2:0×, tak by to jistě zvládli, ostatně jsou lidé, co uběhli 365 maratonů v 365 dnech, jinak na Slovensku má Kriško letos 79 maratonů, v roce 2014 měl dokonce 191, viz přehled (ovšem většina Hamburgů).
Dotaz pro autora článku: počítaly by se i Hamburgy, kdyby si je tam člověk uspořádal?
>> gilwen77, 04. 12. 2017 15:21:44
+++ Nicméně, psalo se zde někdy o někom, kdo by sbíral účasti třeba na závodech na 100 metrů, ať už z hlediska počtu závodů, tak počtu zemí, ve kterých je běželi?
Brno
Petr Kaňovský 04.12.2017 18:35:52
>> jm1, 04. 12. 2017 16:07:48
V kolika z těch 193 zemí se pořádá aspoň jeden maraton za 5 let?
Brno
mulisak 04.12.2017 19:43:32
>> hanix, 04. 12. 2017 18:10:10
To sotva, ti africti maratonci behaji tydne 200 km, vesmes mnohem rychleji, na jeho maratonske tempo mozna obcas zpomali pri regeneracnich vyklusech.
Prievidza, Slovensko
ttomino1980 04.12.2017 19:49:21
tieto extremne kusky mi nic nehovoria ale i tak je to obdivuhodny vykon!
Tachlovice
kaz67 04.12.2017 21:41:21
tyjo moc pěkný koníček, který mu přeji, jen mi nějak neštimuje, jak píše, že při tom normálně pracuje , kdyby tam napsal, že nenormálně pracuje – jo to bych bral,
Skritek Hugo 05.12.2017 07:23:18
Ze sportovniho hlediska to docenit nedokazu. Ale ta priprava musela byt neskutecna.Tohle naplanovat, klobouk dolu. I kdyz tedy ten prelet do Kanady pres Dauha je sileny. Snazim se chapat usetreny peniz, nicmene at uz byla cena letenky jakakoliv, tech 28h se dalo venovat regeneraci, praci…nevim, zda osobni cas neni cenejsi, nez usetreni za letenky.
Pri pohledu do tabulek, kde jsou ty maratony vypsane, jen koutim nechapave hlavou.
Brutto 05.12.2017 08:10:03
Necital som to cele, ale ved: „V posledních 365 dnech mám naběháno 2 580 kilometrů, všechny v závodech“. To hovori za vsetko. Viac-menej je to vykon, ale skor cestovatelsky a logisticky. Ubehnut za tyzden 42 km, aj ked vkuse, zas nie je nieco uplne hviezdne. Viac ma zarazila informacia, ze kolko parov tenisiek zodral. Na 2500 km ja mam jedny :)
MS82 05.12.2017 10:24:55
>> Brutto, 05. 12. 2017 08:10:03
Co mas za znacku? Ja znacne setrim a 1000 km jsem nabehal i v zavodnich Adiosech od Adidasu (samozrejme na zavody jsem je pak uz nebral). Ale neprijemne je to tak od 800 km i v o dost vice tlumenych Glidech (adidas) nebo Cliftonech 3 (Hoka One One). Na 1500 km uz se moc nedostavam ani v techhle, nestoji mi to za to. Beham ovsem 90–95% asfaltu.
Brno
milan 05.12.2017 10:51:20
>> Brutto, 05. 12. 2017 08:10:03
„Cestovatel“ má oproti průměrné nebo optimální hmotnosti nějaké kilo navíc.
Sice to není můj šálek kávy, ale takové cestování doplněné jednou týdně dlouhým během je zajímavá kombinace trávení volného času.
Skritek Hugo 05.12.2017 11:02:23
>> Brutto, 05. 12. 2017 08:10:03
Vnimam to stejne. Proste logisticka cast je tam pro mne mnohem zajimavejsi. Tech 42km v kuse a jinak nic musi brat clovek s tim, ze pak prosedi pul tydne v letadle (cesta zpet ci jinam a pak zase dalsi), tak si vubec neodpocine. Navic casove posuny, nepravidelny rezim… udela to urcite sve.
Koneckoncu ten 1 beh tydne v delce maratonu dost vysvetluje i ty holene. Kazdy tyden je jednorazove zatizi behem v delce 5h+ a pak zase nic bez poradneho odpocinku a to vse s ne zrovna malou nadvahou. Ale jak uz jsem psala, sportovniho hledisko tohoto vykonu ocenit nedokazi. To planovaci ano.
Skritek Hugo 05.12.2017 11:07:47
>> milan, 05. 12. 2017 10:51:20
Me by to zabilo. To cestovani je takove nezajimave. Jak sam rika, casto jen prijede na zavod, odbehne a zase maze na letiste.
Svevo casu jsem byla pracovne v letadle kazdy tyden. Nekdy i 2 zeme do tydne. Na mista jsem se vracela a tak byla moznost casem poznat vse zajimave. I tak to byl extrem, kdy se to cestovani na casto nadherna mista stalo beznym a fadnim.
Brutto 05.12.2017 12:10:07
>> MS82, 05. 12. 2017 10:24:55
Ja topanky posuvam. Znacky mam vselijake a takisto vacsinu nabeham na asfalte, najma do prace a z nej. Tym posuvanim myslim to, ze najprv ich pouzivam na dlhe, tazke, rychle veci, preteky a tak, neskor ich posuniem na treningy a nakoniec na pomale rege vybehy. Nie je zriedkave, ze moje tenisky maju natocene aj 2000–2500 km v pohode. Vyhadzujem, az ked sa uplne roztrha zvrsok a fakt sa nedaju nosit. Inak by som skrachoval fakt :)
Brutto 05.12.2017 12:13:17
>> Skritek Hugo, 05. 12. 2017 11:02:23
Ano presne tak. To cestovanie je fakt opruz. Ja si tiez vzdy na sluzobku balim ako prve bezecke veci. Behom vyplnam kazdu volnu hodinu na sluzobke (zatial co kolegovci sedia v lobby bare) a spoznam tak stokrat viac z okolia, ako ked sa potom ideme niekam prejst. Ale cestovanie za pretekmi, na to som este nedospel. U mna je uz Lavaredo maximalna vzdialenost, ktoru som ochotny kvoli pretekom absolvovat :)
No to s tou nadvahou mi nenapadlo, je pravda, v tomto pripade je to aj celkom slusny vykon, tahat tie kila kazdy tyzden 5 hodin niekde po ceste.
MS82 05.12.2017 12:26:52
>> Brutto, 05. 12. 2017 12:10:07
No to delame stejne. Predpokladam, ze svrsek by mi vydrzel i dele nez tech 2500 km. Jedny, co jsem po 1500 km behani hezky umyl, pouzivam do posilky na prezuti a vypadaji jako nove. Ale omlacene nohy uz nechci
Žďár nad Sázavou nebo Brno
Luckyboy 05.12.2017 15:43:04
>> milan, 05. 12. 2017 10:51:20
Přemýšlíš, co budeš dělat v důchodu?
Brno
milan 05.12.2017 17:14:23
>> Luckyboy, 05. 12. 2017 15:43:04
Důchodce by toto fyzicky nebo psychicky zabilo, ale určitě finančně zruinovalo… Mnohdy si starší člověk užívá každodenních drobných změn okolí, aniž by potřeboval pořád cestovat (říkali starší kamarádi).
>> Skritek Hugo, 05. 12. 2017 11:07:47
Jasně, každá opakovaná činnost se stane po určité době rutinní. Proč si tento problém sám vytvářet u něčeho co mě baví, ale neživí? Nahánění statistických rekordů je motivace pro statistiky…
rudo 05.12.2017 19:01:40
>> Petr Kaňovský, 04. 12. 2017 18:28:47
zbieranie zavodov na 100m, v ktorych to dal pod 10.00
myslim ze dosiahol 100× < 10.00
cize ide o zbieranie super elite quality
ale kazdy by mohol zbierat svoj stupen kvality
napriklad keby sa zbierali len maratony pod 3H pre hobikov a podobne
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.