V norských stopách bílého tesáka
„Po zamrzlé krajině se pachtí spřežení saňových psů, podobných vlkům. Zježenou srst mají ojíněnou mrazem. Dech jim mrzne ve vzduchu, sotva vyjde z tlamy, vyrážející v oblacích páry, která jim sedá na kožich v sněžných krystalech. Bílá pláň a po ní se žene psí spřežení. Jiskřící sníh odletuje od psích tlapek." Díky Jacku (Londone), líp bychom to nenapsali.