Specifika tratě

Trať Velké kunratické je specifická tím, že je krátká a přitom náročná. Závodníci toužící po kvalitním čase musí od začátku běžet skoro naplno, na hranici ANP (anaerobního prahu). První kopec je běžecký, vhodný na dlouhý krok. Tam není větší problém, ale jakmile se přeskočí potok, nabíhá se do Hrádku, kde je třeba se co nejdřív dostat nahoru, aby člověk ztratil co nejméně síly.

Hrádek se poslední dobou hodně sype a jeho stav je rok od roku horší. Když jsem závod běžel v roce 2000 poprvé, měl jsem pocit, že tu je celkem pevný podklad, ale poslední roky to už není pravda. Tento úsek nemá s krosem ani s během mnoho společného a jde tu jen o hrubou sílu. A při výběhu třetího kopce, který je už běžecký, je člověk teprve v polovině, ale má pocit, jako kdyby už byl se silami v koncích. Tam se právě láme chleba a záleží na tom, jak kdo je schopný rozeběhnout se po třetím kopci a vystupňovat tempo do cíle.

Zajímavostí závodu je přítomnost lana na trati. Někdy ho využívám, někdy ne. Záleží na tom, kolik lidí se přede mnou na laně houpe. Když je jich hodně, člověku to v postupu nahoru moc nepomůže. Ale protože se Hrádek hodně sype, někdy to bez lana ani možné není.

Rychlost i síla

Já sám jsem se na VK nikdy speciálně nepřipravoval, jelikož celou sezonu běhám v horách kratší i delší závody, kde je potřeba jak síla, tak rychlost. Takže jsem VK běžel vždy už jen z podstaty. Je to závod, který je až úplně na konci sezony a nedá se na něj už moc ladit.

Důležité je samozřejmě běhat v členitém terénu různé fartleky (střídavé běhy), ale také trénovat rychlost na rovině. Při výběhu třetího kopce je běžec opravdu teprve v polovině a tam teprve začíná závod. Dva kilometry do cíle hodně bolí a někdy jsou hodně dlouhé, proto je třeba trénovat tempo na pětku. To znamená úseky v délce 1 až 2 kilometry.

Pokud je někdo vcelku vyběhaný ze silničních závodů, má rychlost. Takový člověk určitě musí trénovat sílu v kopcích. Do Hrádku se nedá naběhnout s dlouhým krokem, aby o něj „nezakopl“, ale naopak je potřeba kratší silový krok. Ten se musí natrénovat v krátkých prudkých úsecích do kopce. Běh do Hrádku je spíš ze stehna, nikoliv z lýtka.

Jestliže je VK pro běžce hobíka jen jeden z mála závodů v roce, měl by si ho především užít a nestresovat se žádnou speciální přípravou či tréninkem. Stačí běhat 1–2× týdně střídavý běh (fartlek) v terénu s prokládáním běhu do kopce. Je důležité střídat tempa a pracovat v různých tepech, protože na Kunratické se běží, leze a někdy i chodí:-)

Od začátku naplno a ke konci zrychlit

Co se týče závodní taktiky, mohu radit jen „od začátku na plno a ke konci zrychlit“. Běžec se nesmí bát seběhnout Hrádek rychle, protože jde o drahé sekundy. Já sám jsem Kunratickou párkrát vyhrál o vteřinu, ale také prohrál.

Také jsem zkoušel před lety, kdy jsem se chtěl přiblížit ke svému maximu 11:21, pomoc vodiče. Kamarád startoval 40 vteřin přede mnou a byli jsme domluveni, že ho na třetím kopci doběhnu a on mi pomůže na rovině do cíle. Bohužel moje taktika nevyšla, kamaráda jsem doběhl před třetím kopcem a on ještě přede mnou zakopl.

Trénink na VK – 2. týden od 15. října

• Po: klus v kopcích cca 40 min, rovinky 5–6 krát 100 m
• Ut: volno, protažení
• St: klus cca 15–20 min, rozcvičení 5–7 krát výběh do kopců cca 40–50 sec. Kopec by měl být běžecký, ale náročný. Po tréninku už jen výklus cca 15 min
• Čt: volno
• Pá: klus cca 40 min
• So: Závod nebo trénink – fartlek v terénu. Opakování fartleku z minulého týdne ze středy – 6–8 krát 1 min v tempu, vždy do kopce nebo po rovině, meziklus 2 min, celkem cca 30 min + 10 min výklus a rozklus.
• Ne: volno

Přihlášky na mužskou trať byly z důvodu naplnění kapacity závodu již uzavřeny.

WEB ZÁVODU