Aleš Tvrzník | 9. 8. 2007 | Přečteno: 3981× | Tisk článku
Při listování zahraničními běžeckými časopisy na tento nebo podobný titulek určitě dříve či později narazíte. Každý šéfredaktor vám potvrdí, že právě titulek z velké části rozhoduje o tom, zda si čtenář článek vybere či nikoliv. Jedná se tedy i v tomto případě pouze o hodně nadnesený nadpis, nebo na této, u nás málo známé, technice běhu skutečně něco je?
I v tomto případě platí známé, že „není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu“. Podívejme se tedy na tuto „převratnou“ techniku podrobněji, srovnejme ji s našim tradičním stylem běhu a vyzvedněme její klady a samozřejmě i zápory.
Výraz „revoluční“ a s ním spojená aktuálnost ztrácí na významu hned v momentu, kdy začneme pátrat po historických kořenech této techniky. U jejího zrodu stál v polovině 70-tých let minulého století ruský sportovní vědec, biomechanik a atletický trenér doktor Romanov. Při pozorování pohybu kočkovitých šelem Romanov zjistil, že při běhu nepropínají zadní končetiny a našlapují výhradně přes špičky. Netrvalo dlouho a metodu rozpracoval a úspěšně vyzkoušel u několika rekreačních ale i špičkových běžců.
Základ běžecké techniky POSE
Podstata techniky spočívá ve vyšším náklonu trupu než je tomu u klasického stylu. Běžec jakoby stále kontrolovaně přepadával vpřed. Rovnováhu udržuje výrazně vyšší krokovou frekvencí. Došlap nenásleduje před trupem, nýbrž pod ním na přední část chodidla. Běžec tak nemusí překonávat brzdivé síly vznikající v důsledku nepříznivých pákových poměrů s nohou dál před trupem. Důležitým znakem této techniky je jen minimální vertikální pohyb těžiště běžce, jinak řečeno běžec tolik neskáče. Právě tato skutečnost je velmi důležitá z hlediska minimalizace sil působících na nohy při došlapu. Na druhou stranu ovšem došlap probíhá na přední část chodidla a tím hodně zatěžuje achilovky a lýtka. Nicméně v porovnání s klasickou technikou (varianta došlapu přes špičky) je výsledné zatížení nižší.
Pro a proti
Nevýhodou POSE techniky je určitě složitější nácvik, který podle dostupných informací trvá až čtyři měsíce a neobejde se bez odborného vedení. Jednou z možností, kde se techniku naučit, jsou v západních zemích pořádané workshopy a semináře. K dispozici je i příslušná literatura. K přednostem techniky nelze rozhodně zařadit ani oku pozorovatele příliš nelahodící estetický zážitek, který se dostává i do rozporu s antickými ideály o kráse a ladnosti pohybu. Ano, v tomto případě se jedná jen o čistě subjektivní názor nepochybně ovlivněný vlastní představou o tradiční ideální technice.
Na druhou stranu k výhodám diskutované techniky jednoznačně patří zdravotně-preventivní aspekt v důsledku nižšího zatěžování kloubů nohy. Sám autor techniky uvádí, že ji mimo jiné u svých svěřenců s úspěchem vyzkoušel v období jejich rekonvalescence při doléčování problémů s patami.
Suma sumárum
Definitivní závěr a názor na POSE techniku ať si tedy udělá každý čtenář sám po zhlédnutí ukázkového videa nebo ještě lépe na základě vlastní praktické zkoušky. Při hodnocení bychom se určitě měli vyvarovat jednostranných závěrů a minimálně si povědomí o této technice uložit do některého adresáře s běžeckou tématikou vlastního mozkového harddisku. Už jenom sám fakt, že technika za třicet let nezaznamenala masovější rozšíření, také o ledasčems svědčí.
Aleš Tvrzník
Odborný pracovník Vědeckého a servisního pracoviště tělesné výchovy a sportu CASRI Praha. Zabývá se diagnostikou, metodikou a evidencí zatížení ve vrcholovém sportu a přenosem takto získaných poznatků do oblasti rekreačního sportu, resp. fitness. Je autorem celé řady metodických materiálů a publikací. Poslední dobou se věnuje biomechanice běžeckého kroku a konzultační činnosti při výběru správné běžecké obuvi.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Jsem rad, ze se tady zminka o teto technice objevila, protoze jsem s ni laboroval a prevzal z ni nektere prvky. Presel jsem k ni vlastne po neuspechu u normalniho treninku, kdy jsem technicky spravne (asi diky nedostatecne silove pripravenosti) dokazal bezet tak 200 metru, pri delsich zavodech se mi technika dost brutalne rozpadala (zacal jsem kroutit kyclemi, zatuhly mi ruce, dopadal na spicky, vypadalo to dost komicky, nejhorsi bylo, ze jsem nevedel, co s tim). Pose metoda mi pomohla myslet na jine veci (pocitani kroku, misto na odraz dopredu na zakopnuti), sice porad vypadam pri behu komicky, akorat ted trochu jinak, ale alespon beham rychleji. Jeste bych rad zduraznil, ze se pri teto metode predpoklada, ze clovek beha vsechno kvuli nizsi pate v zavodnich botech. Myslim si, ze to, co je v metode obsazene, je spravne, snad jen to nemysleni na odraz je hodne kontroverzni, ale ja to pochopil tak, ze se na nej jen nema aktivne myslet (soustredit se na predklon celeho tela a na to, co nejrychleji "zakopnout" nohu), ale nakonec k nemu stejne dojde.
Také jsem laboroval s během po špičkách, ale asi něco dělám špatně, zkrátka mi to při normálním běhu nevyhovuje a nejde. ZAjímavé při tom je, že jakmile vběhnu na horší terén, třeba do vyšší trávy, kde není vidět, kam až se noha po dopadu propadne, automatiky začnu došlapovat přes špičky. Podobným stylem jsem nedavno uběhl v horském terénu vícekilometrovou trať po stezce plné balvanů. Po chvíli jsem si zvykl na došlapy špičkou nohy na vršek kamene a když se to skloubilo s předvídáním a výběrem místa dalšího dopadu, nechalo se běžet docela rychle. Myslel jsem, že to achilovky a lítka dlouho nevydrží, ale ukázal se opak.
***
Jen mimochodem. Ani na 3-4 hodinový běh v horkém odpoledni se na Šumavě touto dobou nemusí brát pití ani jídlo. Vodu obstaraly čisté horské prameny (a na Třístoličníku voda z umývárny z německého suterénního WC - to aby té poezie z přírody nebylo zas moc), jídlo nahradily docela dobře všudypřítomné borůvky a maliny.
Teda pokud stíháš za běhu po šumavskejch kopcích ještě sbírat borůvky, tak to teda klobouk dolů :-)
Technika běhu je to zajímavá, ale dá se s tím běhat "rychle", tj. třeba 3.30/1km a rychleji? Vzhledem k tomu, že se zkrátí krok, je potřeba zvýšit frekvenci a to je docela limitující, ne?
Da, u pose metody se bere jako minimalni frekvence 180 kroku za minutu, no a pokud si spocitas kroky u elitaku treba u maratonu, tak stejne nikdo s mensi frekvenci nebeha. Ze zacatku se ti samozrejme delka kroku zkrati, ale rychlost behu muze zustat stejna.
To předklonění při běhu, o kterém píše pan Tvrzník, na videových záznamech žádné není. Navíc práce rukou je dost slabá.
Tuto úspornou techniku mě učil asi před 15 lety jeden trenér, sotva jsem se ji po několika letech naučila, přešla jsem k jinému trenérovi a vše bylo špatně, musela jsem se zase učit využívat své odrazové síly a učit se běhat delším krokem.
Dr. Romanov si z toho spravil dobru zarobkovu cinnost a robi vedu z niecoho, co by malo byt prirodzene. Spickovi bezci behaju "jeho" metodou bez toho, aby o nom niekedy poculi. On sam nikdy nikoho netrenoval, kto by dosiahol nejaky vysledok, iba sa dobre prezentuje. Ten, kto beha vela a beha aj v treningu rychlo, ma spravnu obuv a necha si poradit, ked ho zbada odbornik, v com robi chybu pri behu, tak nepotrebuje ziadneho Romanova a jeho "zazracne metody". Pose je presne to, co ma v nazve- POZA a nic viac.
Po tisicoch a tisicoch kilometroch si telo najde najefektivnejsi styl behu aj bez nejakych naucnych videi a pochybnych vedeckych metodach (staci sa iba zamysliet nad jehou teoriou o "padani vpred" a o tom, ze Ta "gravitacia bude tahat horizontalne").
Frekvencia kroku a naslap bola skumana ad nauseum uz 25 rokov predtym, nez Romanov vedel, ze bude zarabat na naivnych bezcoch. Staci si dat do googlu Jack Daniels a Foxx alebo D. Martin a vyjde Vam dost studii aj bez sarlatana Romanova.
Uvedenu metodu robim najmenej 3 roky. Pouziva ju v USA bezec Danny Dreyer (www.chirunning.com). Som rekreacny bezec, preto mojou prioritou je beh bez zraneni a skor pohoda ako nejake vykony. Naklon a doslap urcite vyrazne eliminuju bolesti kolien, achiloviek, zo zaciatku su pretazene lytka, ale to sa podda. Taktiez je kladeny doraz na maximalnu uvolnenost svalov noh a bokov, co ja asi najvacsi problem pri uceni, lebo sme dost v zajati siloveho treningu. Bez problemov urobim maraton, aj dva dni za sebou. Pre usmernovanie rychlosti sa pouziva jednoducha finta, ked je sice tempo kroku konstatne na idealnych 85-90 za minutu, ale tym ze sa zvysi naklon, tak sa aj krok primerane predlzi (aj rychlost). Moj nazor asi netreba brat prilis vazne lebo som skutocne len bezec pre radost a nerobim viac ako 60km tyzdenne, nesutazim, neda mi ale sa nepodelit o skusenost ako sa zbavit zraneni (tym aj nemoznosti si vybehnut). Pekne behanie.
RSS