A. Pichrtová: Uvolněnost a ekonomičnost běhu
Uvolněnost a přirozenost přispívá k ekonomičnosti běhu, tedy k tomu, jak dokážeme využít co největší množství energie na rychlý „posun dopředu čili běh“. Při běhu střídavě napínáme a uvolňujeme jednotlivé svalové partie. Důležité je napínat (zapojovat do pohybu) jenom ty svaly, které v daném okamžiku potřebujeme.
Ostatní svaly by měly zůstat uvolněné, zrelaxované. Často se však stává, že „zatínáme“, aniž bychom o tom věděli, i svaly jiné.
Nejčastěji jsou to svaly rukou – zatínaní pěstí, svaly ramenní – zvedání a následné držení ramenou nahoře, svaly obličeje – pozorované jako grimasy, napínáme svaly šíje…
A tam všude nám „uniká“ energie. Energie, kterou chceme použít na co nejrychlejší – nejekonomičtější pohyb dopředu!
Uvolněnost běhu je odrazem přirozenosti tohoto pohybu a „vzniká“ v naší mysli. Z té se pak přenáší do svalů vykonávajících práci. Na uvolněnosti nemůžeme „tvrdě pracovat“, musí vyjít jaksi z našeho nitra a my ji musíme nejdřív procítit. A přece jí můžeme tréninkem do určité míry docílit!
Jak? Zkuste to!
1. Naplánujte si lehčí trénink na své oblíbené trase. Připravte se na to, že poběžíte volně a rychlost nebude důležitá.
2. Prvních 5–10 min běžte lehce, abyste se zahřáli a nad ničím nijak moc nepřemýšlejte.
3. A teď to přijde : Po asi 10 min se pokuste začít vnímat jednotlivé svaly, jak se napínají a uvolňují, zkuste zjistit, jestli máte pří běhu pocit harmoničnosti a uvolněnosti. Které svaly napínáte a vůbec je vlastně nepotřebujete?
Aha! Pěsti, ramena, prsty na nohou, břicho… Teď jste vlastně udělali nejdůležitější krok k dosažení vašeho cíle, a to je uvědomění si, kde děláte chybu, kde „utrácíte zbytečně energii“.
4. Nesnažte se hned násilně a rychle o změnu tak dlouho „kódovaného“ stylu! Nejdřív o tom jenom přemýšlejte, prostě jenom myslete na to, že vaše ramena se uvolňují a klesají pomalu dolů. Po chvíli volného běhu se znovu pokuste soustředit na zapájení svalů do práce. "Kde mám ramena teď?
5. Uvolnění by mělo vlastně přijít samo, s pomocí myšlenky a uvědomění si ztuhlých, nesprávně napínajících se částí. Mělo by přijít jaksi zevnitř.
6. Pokud zjistíte, že budete muset pracovat na více místech, nesnažte se o všechno najednou. Pracujte krok za krokem, hlavně „nenásilně“. Nezapomínejte, že váš styl běhu je již dlouhodobě zautomatizovaný a proces jeho „proměny“ bude trvat déle. Snažte se být trpěliví, uvolněnost by měla přijít zevnitř a přirozeným způsobem!
Celková uvolněnost se projeví ve velké míře i na pravidelném a hlubokém dýchaní (správnem pohybu bránice), tak důležité součásti běhu podmíňující rychlost!
7. Na uvolněnosti můžete pracovat, i když právě neběháte. Zavřete jednoduše oči a představujte si, že běžíte jako gazela, Haile Gebresilassie, uvolněně a rychle jako vítr, neskáčete při tom do výšky, neděláte grimasy (i když Zátopek byl „rychlík“ i s nimi), nekývete se ze strany na stranu, nedýcháte povrchně, prostě běžíte co nejrychleji vpřed a tam je koncentrovaná veškerá vaše energie!
Přeju všem dosažení krásné, nenásilné a přirozené uvolněnosti běhu, myslete na ní, věnujte jí pozornost a uvidíte, že ji brzo pocítíte!
Anka Pichrtová 