Jak padla volba na tento závod? Co od něj očekáváte?

„Jako biatlonisti se známe už roky, ale teprve po loňských společných soustředěních nás napadlo podniknout něco dohromady. Začali jsme hledat závody v Alpách, které bychom stihli ještě před začátkem zimy a při tom objevili TAR. Reportáže týmu z loňského ročníku nás přesvědčili o tom, že stojí za to se zúčastnit. Lákala nás náročná krajina Alp a zároveň zkouška týmové práce. Do prosince jsme se rozhodovali, zjišťovali podrobnosti a především hledali partnera týmu, protože cena startovného je rovných 1 500 euro. Firma Rock Point nám vyšla vstříc, a tak jsme se mohli koncem roku přihlásit. Dá se říct, že jsme vybrali rovnou křest ohněm, chceme prověřit naše síly i schopnosti příprav a plánování, které TAR obnáší.“

Máte zmapováno, jak to kdy Češi běželi? Pokud ano, jaké máte ambice vy dva?

„Vlastně jsme výsledky předchozích Čechů moc nesledovali. Jediná reportáž, která nás zaujala, byla od paní Ivany Pilařové, která se tohoto závodu účastnila ve smíšené dvojici. Letos jsme jediní Češi ve startovce a předpokládáme, že i první mužská dvojice, takže rozhodně nechceme dělat ostudu. Ve startovní listině nás můžete najít jako tým Czech Rock Point / Salomon. Přesný cíl umístění si nedáváme, každoročně závod nedokončí velká část týmů a tomu se chceme rozhodně vyhnout. Spokojeni budeme s umístěním kolem první třetiny, ale především s hladkým průběhem bez zranění.“

Nedávno jste vyhráli Horskou výzvu, jak byste se v týmu navzájem popsali? Silné a slabší stránky.

Tomáš: „V Krkonoších byla touha po úspěchu velká. Trať byla z celého seriálu nejtěžší a konkurence měla být největší. Je to Markův rajón, a tak jsme tam před závodem trénovali ještě na původní trati. Vzhledem ke startu TARu to byl ideální test. Nicméně jsme těsně před Výzvou s vítězstvím nepočítali, já jsem si obnovil loňské zranění a dostali jsme možnost o týden později startovat na Irontrailu ve Švýcarsku. Chtěli jsme se tedy hlavně nezranit a v pořádku odjet do Livigna na soustředění. Výzva ale probíhala překvapivě dobře, a tak jsme využili šance na zlato.“

Marek: „V našem týmu se snažíme navzájem doplňovat a podporovat. Za sebe musím přiznat, že jsem z nás dvou ten slabší článek já, protože Tomáš je bezesporu lepší běžec po všech stránkách. Tím mě však motivuje k tomu, abych se s ním snažil držet krok jak při závodě, tak tréninku. Do týmu ale patří ještě třetí člen, který je možná v pozadí, ale dělá pro nás spoustu práce: Tomáš Řezníček nám podává informace z trati, zajišťuje materiální a samozřejmě i psychickou podporu. Pomáhá s komunikací a sháněním sponzorů, a je tedy nepostradatelným členem. Naší slabinou, která mě napadá, může být méně společných tréninků, protože každý bydlíme v jiné části republiky. Já jsem z Josefova Dolu u Jablonce nad Nisou, Tom B. z Plzně a Tom Ř. z Brna. Na druhou stranu spolu netrávíme tolik času, abychom si lezli na nervy.“

Jak vypadala příprava na Transalpine?

„Příprava během celého roku byla z velké části individuální. Důležitý pro nás byl seriál závodů Horská výzva. V těchto třech závodech se nám povedlo ideálně načasovat formu a obsadit postupně 5., 2. a 1. místo. Absolvovali jsme i několik individuálních závodů jako Sušický horský běh, Valašský Hrb a Jizerský ultratrail. Proběhlo několik společných víkendů a tréninků, především ale tři soustředění v Alpách. Během posledního z nich jsme běželi maraton Irontrail v Davosu na tratí 42 km / +2 700 m. Proběhlo to tak, že jsme den po Výzvě cestovali do italského Livigna ve výšce 1800 m, trénovali celý týden a v sobotu jeli na závod do Švýcarska. Hned po Irontrailu následovali další dva tréninkové dny. To byl posední zatěžkávací test a vyšel nám velice dobře, obsadili jsme celkově 5. a 6. místo a nyní po návratu do Čech nám zbývá deset dní do startu TARu. Závod i s přípravou už si vyžádal slušné peníze, a rádi bychom tak poděkovali především firmě Rock Point, Salomon a Plzeňskému kraji za finanční dotaci, ale také dalším jako je Enervit za sportovní výživu a Compex za zapůjčení přístrojů.“

Co ve zbytku sezony?

Tomáš: „Ihned po TARu mám na září naplánované krátké závody v letním biatlonu a 6. října pak dlouhý šumavský ŠUTR, který jsem loni vyhrál. Poté přijde konečně odpočinek a nová příprava. Docela uvažuji o prosincové P100, lákalo mě už několik posledních ročníků, ale až letos mám myslím slušnou přípravu. Kdybych si vyběhl další kvalifikační body, zkusím se přihlásit na některou z kratších tratí UTMB a k tomu směrovat příští rok.“

Marek: „Po TARu se začnu připravovat na zimní biatlonovou a běžeckou sezonu. Kromě běhání mě čekají především kolečkové lyže, imitační běh a střelba. V rámci přípravy se chci zúčastnit také přespoláků v Libereckém kraji, určitě pak Janovské 11 a 19. Čekají nás také studijní povinnosti.“