Tak jsem po velmi dlouhé době běžel zase závod. Už je to 11 měsíců, co jsem naposledy nastupoval do závodu s tím, že mě nic nebolí. Pomalu jsem si už ani nepamatoval, jaké to je rozběhnout se a nemuset přemlouvat tělo, že po dalších sto metrech, či dalších kilometrech, nebo také vůbec, mě nebude nic bolet a jen poběžím. 

Teprve od začátku srpna běhám bez větších problémů a znovu se mi vrátila chuť do běhání. Byla to od prosince minulého roku hodně dlouhá doba. 

Po 5 týdnech tréninku ještě nemám dostatečně natrénováno, abych se mohl měřit s nejlepšími, ale už jsem závod potřeboval. Vím ze své zkušenosti, že každý závod mě posune dál v tréninku i ve výkonnosti. Nečekal jsem tedy od Tesco Night Grand Prix žádné zázraky, navíc ve tmě se mi neběhá dobře. Ale zazávodil jsem si. Sice jsem běžel větší část sám, ale měl jsem před sebou Honzu Bláhu, ke kterému jsem se neustále přibližoval a v cílové rovince jsem ještě ve finiši předstihl Antoněnka. 

Mezitím se přede mnou objevili další závodníci, kteří si závod zkrátili, když z Karlova mostu běželi rovnou do cíle, takže jsem měl neustále někoho před sebou. 

Čas není moc rychlý, ale všichni běželi pomaleji a víc jsem nemohl očekávat. Teď věřím, že mě to opravdu posune dál a hlavně, že zůstanu zdravý. 

Pro letošní podzimní sezónu nemám zvláštní cíle, ale beru to jako začátek přípravy na následující rok.