Zatímco u kolektivních sportů se neobejdeme bez silného smyslu pro kolektiv a většina jiných sportů vyžaduje silný individualismus, v běhu může najít vnitřní naplnění jakákoli povaha, i ta méně soutěživá.

Bohužel právě povahové rysy často bereme v úvahu jako poslední.

Ve velké většině sportů uspějí jen jedinci, u kterých dominuje soutěživost. Se stejným úsilím se porvou o výhru v „Člověče, nezlob se“, v soupeření o vůdce party nebo v jakékoli malicherné rozepři. Do každého střetu jdou stylem, jako by šlo o život, a těžce nesou jakoukoli prohru.

Schází-li nám instinkt zabijáka, nestane se z nás špičkový tenista ani boxer, i kdybychom měli sebelepší fyzické parametry. Nemáme-li vůli zničit soupeře a nelítostně ho zašlapat do země, nepomohou nám silné svaly, mrštné tělo, ani rychlá reakce. Stačí na chvíli zalitovat protivníka a jsme ztraceni. I sebešikovnější dítě, kterému něco z této povahy chybí, má malou šanci prorazit. Může se dokonale naučit techniku, splnit všechny fyzické předpoklady, ale překonat vrozené povahové rysy je velmi obtížné, nebo dokonce zcela nemožné.

Běh, ale i cyklistika nebo lyžování jsou sporty, kdy náš úspěch nutně nemusí znamenat neúspěch ostatních. Když do cíle dorazíme dříve než soupeř, je to jiný druh vítězství než knock-out v boxu. I druhý, pátý nebo desátý v cíli se může cítit vítězem. Zdánlivý rozpor, pro zabijáckou povahu prvního typu těžko pochopitelný. Na druhou stranu soutěživému člověku nic nebrání v tom jít za běžeckým vítězstvím stylem všechno, nebo nic.

Existuje mnoho příkladů, kdy se mladý člověk, neúspěšný v jiném sportu, doslova našel až v okamžiku, kdy pro sebe objevil běh. Velkou výhodou běhu a atletiky je to, že mladému sportovci poskytne univerzální základ, na kterém může v budoucnosti stavět u naprosté většiny sportů.

Důležité je, že pro nový sport se už může rozhodnout sám v okamžiku, kdy je schopen vlastní volby. Mezi úspěšnými sportovci bychom našli celou řadu příkladů, kdy ti nejlepší začínali se svým sportem ve čtrnácti nebo patnácti letech, ale obvykle stavěli na dobrém všestranném základu.

Až tedy budeme volit, jaký sport může být ten pravý pro našeho potomka, uvědomme si, že většinu vlastností včetně povahových rysů zdědí po rodičích. Podíváme-li se na sebe s dostatečným nadhledem, jsme schopni poměrně spolehlivě určit, zda naše volba je realistická. Máme-li jakékoli pochybnosti, univerzální základy běhu nebo atletiky umožní našemu dítěti v budoucnosti přejít tam, kam samo bude chtít. Opačná cesta bývá mnohem těžší.