Kudy vedla tvá cesta k závodnímu běhu?

Běhám od mala, prakticky už v kočárku jsem navštěvoval závody v orientačním běhu, kam mě tahali rodiče. Pak jsem brzy začal do lesa běhat „po fáborkách“ a první opravdový závod v orienťáku jsem běžel, když mi bylo asi deset. Jako první kros si vybavuji Mikulášský běh na Bradech, kde jsem se potácel asi v šesti letech. U orientačního běhu jsem zůstal do dneška. Krosy a běhy do vrchu jsem zařazoval vždy jen jako doplněk. Až poslední dva tři roky běhám aktivně i na dráze a na silnici.

Co všechno to pro závodníka obnáší? Jak se liší příprava na orientační běh od „obyčejného“ běžeckého tréninku?

Orientační běh je kombinace běhu a orientace v neznámém terénu podle podrobné mapy. Takže nestačí mít běžeckou formu, člověk si ještě musí udržet trochu kyslíku v mozku, aby se neztratil. Na rozdíl od krosů se většinou běhá přímo terénem, po cestách jen výjimečně. Běžecká příprava se tedy skládá především z dlouhých výběhů terénem, lesních intervalů a mapové přípravy. Atleti se nám často smějí kvůli stylu běhu, ale změna stylu je prostě při běhu těžkým terénem potřeba. Orientační běžci zase mají navrch v těžkých krosech a sebězích. Nyní se orientační běh často běhá ve městech jako sprint (čas vítěze kolem 14 minut), takže je potřeba zvládat i speciální tempo, tedy trénovat na dráze nebo úseky na silnici. K tomu právě orienťáci využívají atletické tréninky a zařazují silniční a dráhové závody.

V současnosti jsi schopen podle maratonských tabulek zaběhnout deset kilometrů hluboko pod 33 minut. Kdy se ti povedlo dostat se na tuto úroveň a jak jsi přitom trénoval?

Ke 33 minutám jsem se blížil už jako junior, ale to jsem nikdy neběžel žádnou oficiální desítku, takže to nemám přesně změřeno. Trénoval jsem s kamarády na Kotlářce pod vedením Filipa Stárka. Převážnou část tvořily mapové tréninky a delší výběhy. Systematičtější atletickou přípravu jsem zařadil až později, kdy v reprezentaci orientačního běhu jako konzultanti působili Jirka Sýkora s Ivanem Uvizlem, kteří mě dost inspirovali. Dostávat se pravidelně pod 33 minut se mi ale povedlo až loni, kdy jsem měl za sebou asi čtyřletou přípravu u Honzy Kervitcera a hlavně kdy závody na silnici a dráze začaly převažovat nad závody v orientačním běhu.

Jak v současné době trénuješ?

Trénuji zhruba šestkrát týdně – vždycky si zařadím jeden volný den na odpočinek. Protože chodím do práce, nemám na trénink už tolik času. Proto jsem vypustil většinu pomalých výklusů a taky trochu zanedbávám regeneraci.

Myslím, že výklusy mě už nijak nerozvíjejí a jako regeneraci radši zařadím volno na gauči. Do haly chodím dvakrát týdně, o víkendu pak buď na běžky nebo dlouhý pomalý výběh terénem. Teď s blížícím se půlmaratonem začínám se silničním tempem. Zbytek týdne buď svižný běh v kopcích nebo další intervaly. V přípravném období zařazuji jednou za měsíc takzvaný Emilův týden, kdy odběhám během pěti dnů až sedm fází ve formě intervalů. Je to trochu náročné, protože chodím ráno za tmy a večer buď v hale, nebo taky za tmy, a jsem potom dost unavený. Ale věřím, že mě to minimálně udrží v tempařské formě.

Mohl bys blíže představit tréninkovou skupinu Honzy Kervitcera?

Jedná se o vytrvaleckou skupinu, která se schází až třikrát týdně v Praze ve Stromovce – na Olympu. Na tréninku se klidně sejde i přes dvacet lidí a těm všem stačí Honza za pomoci trojích stopek měřit a zapisovat časy. V naší „A“ skupině trénují například maratonci Pechek s Losmanem, mílař Kouba nebo reprezentanti v orientačním běhu Procházka a Šedivý. Skupina je tedy velmi silná a je radost v ní trénovat.

Kerteam je známý také jako skvělá parta. Všechny vaše aktivity se netočí jen kolem běhu a běžeckého tréninku.

Základem jsou samozřejmě tréninky, ale pak jdeme třeba posedět na pivo nebo se scházíme u trenéra na grilování. Lidi z Kerteamu taky pořádají spoustu soustředění, výletů a zájezdů.

V tabulkách máš evidovaných několik desítek a půlmaratonů. Provozuješ mimo toho nějaké další atletické disciplíny nebo úplně jiné sporty?

Baví mě závodit, takže běhám skoro všechno, co se vyskytne – na dráze (3, 5 a 10 km), krosy, běhy do vrchu, silniční závody. Loni jsem poprvé zkusil i půlmaratony. V zimě hodně jezdím na běžkách. Když jsem byl v létě zraněný, přesedlal jsem na kolo. Mám rád delší fyzickou námahu, takže sjezdovky, lezení nebo tenis mě nikdy moc nebavily.

Čemu se věnuješ mimo běh?

Vzhledem k tomu, že chodím do práce a ještě jsem začal dálkově studovat, na „normální“ zábavu moc času nezbývá. Takže občas koncert v klubu nebo hospoda, v létě rockové festivaly nebo vícedenní závody v orientačním běhu – to je zábava sama o sobě.

Vícedenní orientační běh – co si pod tím má člověk představit?

To je etapový závod – většinou tři až pět závodů za sebou v několika dnech. Výsledek se pak počítá dohromady. Podobné závody se konají především v létě, takže kromě běhání jde i o společenskou událost v kempu. Sjíždí se na ně i přes tisíc závodníků.

Jaké máš plány pro letošní běžeckou sezónu?

Chtěl bych zaběhnout desítku pod 32 minut a půlmaraton pod 69 minut. Taky plánuji běžet maraton, tam půjde spíš o zážitek než o čas. Z běhů do vrchu tradiční Adrenalin cup, kde budu pomáhat Eurofoam týmu. V orientačním běhu zkusím využít malinkatou šanci nominovat se na mistrovství světa.

Máš nějaký sportovní sen?

Jeden velký nemám, to už mě přešlo. Ale mám spoustu dílčích, které mě napadají podle toho, na co se zrovna připravuji. Takže ve čtvrtek jsem například chtěl vyhrát mistrovství republiky v krosu a v sobotu jsem se viděl v cíli půlmaratonu na 66 minut. Jsou to ptákoviny, ale motivuje mě to v běhání a trénink pak líp uteče.

VÝKONY V BĚŽECKÝCH TABULKÁCH

OSOBNÍ STRÁNKY JANA MRÁZKA

ÚSPĚCHY NA MEZINÁRODNÍM POLI