Pokud nepatříte mezi úplné začátečníky, ale pokročilejší běžce, vyzkoušejte sérii pravidelných víkendových závodů. Období této periody by nemělo být přehnaně dlouhé, řekněme měsíc, maximálně dva.

Co je podstatné, vybírat byste měli ze závodů kratších distancí, mezi které určitě nepatří oblíbený půlmaraton či dokonce maraton. Pokud nechodíte o víkendu do zaměstnání, bývá tělo u většiny jedinců odpočatější a proto má předpoklad, že podá i lepší výkon.

Zkuste si zazávodit na kratších a rychlejších závodech, ve kterých svoji tepovou frekvenci dokážete vytočit až k maximálním hodnotám. Uvidíte, že tělo se začne postupně adaptovat a delší závod běžený na nižších hodnotách TF se vám poběží pocitově i psychicky mnohem lépe. Nebojte se ani závodění na dráze – ti odvážnější mohou zkusit nazout „rychlé střevíce“ neboli tretry, případně v současné době hodně propagovanou minimalistickou obuv. Startu v tretrách by ale určitě měla předcházet zkouška v tréninku.

Váhově lehčí jedinci mohou na tomto doplňku jenom vydělat – za předpokladu, že dokážou běžet stylově přes přední část chodidla a maximálně využít odrazu z prstů. Možná budete mít po závodě nepříjemný pocit ztuhlosti lýtek, pokud ale poběžíte opakovaně takových závodů více, sami uvidíte, že svalstvo si na tuto pohybovou činnost navykne a vaše pocity budou příště mnohem lepší. Nebojte se některé závody běžet vyloženě podle svého pocitu a takzvaně „na finiš“ – ponechejte si určitou rezervu až na samotný závěr, dejme tomu na závěrečný kilometr. Dobrý dojem budete mít určitě i z toho, když druhou polovinu závodu zvládnete rychleji než tu první.

Nevěříte, že nárůst výkonnosti může opakovaným závoděním na přiměřených tratích začít fungovat? Sám jsem takový model v posledních dvou měsících vyzkoušel a vidím, že to jde. Po dobu sedmi víkendů po sobě jsem absolvoval sedm startů o různých délkách – od míle, přes 1 500 metrů, 3 km, 5 km, 10 km až k 15 km na silnici. V posledních dvou závodech na 5 a 10 km se mi podařilo zlepšit své výkony, a to i navzdory tomu, že jsem starty absolvoval psychicky náročným stylem, kdy jsem běžel sám od startu až do cíle, bez jakékoliv pomoci. Cítil jsem formu, tělo se dokázalo poměrně rychle adaptovat na pravidelnou víkendovou zátěž a fungovalo jako dobře tikající hodinky.

Pozor, nic se ale nemá přehánět, takže pokud cítíte, že toho máte už opravdu dost a v závodě vám to neběží, nějakou dobu si zase odpočiňte a vraťte se třeba k pravidelnému a systematickému tréninku, který směřuje k určitému cíli.