Katka se může mezi českými běžci pochlubit asi nejsilnější vůlí a “prací” s hlavou. Prostě když se rozhodne, otočí zeměkoulí ve svůj prospěch. Anebo uspěje v závodě, kde by “objektivně” neměla figurovat vysoko ve výsledcích. Je v této disciplíně silná až nepřekonatelná.

Platí to skoro vždy a všude, až na chvíle a v situacích, na kterých jí samotné záleží nejvíc. Na osudu svých nejbližších. Tam i přes tvrdou práci, rozum, srdce a kdo ví, co ještě, hraje tvrdou defenzivu od začátku až do konce. “Nezvládám.” Přiznat si, že nezvládám, byl první krok. Říci to nahlas, to byla obrovská úleva, odkrývá kus svého nitra.

Nebudeme prozrazovat její příběh, ani konec knihy, který je prostě strhující. Popisuje chvíle, kdy jako fandové běhání naprosto nechápete, v jakém stavu pak obouvala boty na trénink. Situace, za kterých si na závodech zabíhala osobáky. Anebo třeba proč se neobjevila na mistrovském maratonu, na který si vyzvedla číslo a předala na elitní občerstvovačky lahve s pitím.

Letos 39letá běžkyně, která prožívala vytrvaleckou kariéru odzadu – nejprve ultra, potom osobáky na desítce -, stihla vystudovat za rekordně krátkou dobu několik škol. Opustila stálé a dobře placené zaměstnání v korporaci a šla na hodně nejistou volnou nohu. Jen aby byla blízko své nemocné matce. Do toho trénuje, cestuje po světě. To druhé vesměs sama. Žasne nad “náhodami” vesmíru, který jí pomáhá svým jedinečným a brilantním způsobem, utápí bolest srdce nadlidskými dávkami v učení se na zkoušky, vyráží na neplánované rychlocesty na různé konce světa.

Ne, Neutečeš není běžeckou knihou. Ale stojí za přečtení, pokud si myslíte, že běžci z čela startovního pole si prostě jen tak trénují a závodí. Všichni víme, že během se u nás neuživí ani ti nejlepší. Když si člověk pročítá tuto knihu (a podobné životní příběhy prožívají asi i ostatní), uvědomí si, že je skoro zázrak, když se pak dotyčný postaví na start v nějaké formě. A podá výkon, který jej kolikrát samotného překvapí. Anebo možná právě proto?

Naše životy mají dvě stránky. Tu nablýskanou instagramovou, a pak taky tu, kterou dnešní wow doba káže ukrývat. A dávat si ji za vinu. Proč tomu tak je, to asi nikdo z nás úplně nechápe. Katce přejeme, aby jednou měla důvody špičkově běhat i jen tak, nejen aby zapomněla či si na chvíli mentálně odpočinula. Jo – v knize slibuje, že se aspoň jednou na Spartathlon vrátí!