RADY ZAČÁTEČNÍKŮM: Ublíží výpadek v tréninku?
Miloš Škorpil | 6. 4. 2007 | Přečteno: 5829×
Tento typ dotazů se objevuje téměř s železnou pravidelností. Je to pochopitelné. Všichni máme obavu, že by se naše letité, ale již konečně překonané sklony k lenosti mohly po pár dnech volna vrátit.
Nebojte se. Pokud už jste překonali počátečních pár týdnů, kdy jste se museli k tréninku přemlouvat, máte již vyhráno. Ostatně důkazem toho, že vás už běhání draplo, je i vaše obava z vrácení lenosti. Prostě už si nyní nedovedete život bez běhání představit.
Každopádně jednou z největších chyb člověka, který začal dělat nějaký sport, je představa, že jeho činnost nebude mít cenu, pokud ji nebude provozovat každý den. Tato velká chyba často pramení z toho, že si hned na počátku řekneme: "Budu běhat každý den!"
V případě, že nám do běhání něco vleze, ať je to práce, nemoc nebo nějaká jiná nepředvídatelná událost, máme pocit, že jsme svůj závazek porušili. Na tuto svoji doslova umanutost zemřel i jeden z největších propagátorů běhání a joggingu ve Spojených státech, Jim Fixx, autor knihy The Complete Book of Running.
Ten si totiž v začátcích svého běhání řekl, že každý den uběhne 10 mil. Běhal za každého počasí, i když byl unavený, a dokonce i tehdy, když byl nemocen. Výsledkem jeho počínání nakonec nebyla vynikající fyzická kondice, ale infarkt. Zapomněl na to nejdůležitější. Zapomněl, že vše, co v životě děláme, musí být v rovnováze.
Jen tak dosáhneme toho, že se naše fyzická kondice bude pomalu, ale jistě, den o de dne, týden po týdnu, měsíc po měsíci, rok za rokem zlepšovat. Vyznavači jiných hodnot sice říkají, že "tělo má jít do hrobu zhuntované," ale je to jen proto, že si nedokážou vážit sami sebe a života vůbec.
Takže, co se stane, když jeden, dva či dokonce několik dní trénink vynecháte? Vůbec nic. Stačí se jen v tréninku vrátit zpět o dobu, co jste stáli, a pokračovat normálně dál. Možná se vám nepodaří splnit výkonnostní cíl, který jste si stanovili pro uběhnutí 10 km, půlmaratonu či maratonu. NO A CO?!? Hlavní je, že vás běhání baví a že se při něm cítíte dobře. To ostatní přijde samo.
Související články
Komentáře
Přidat příspěvek
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Příspěvky v diskuzi (celkem 9)
momo | 06. 04. 2007, 07:57
Super článek, který mi mluví z duše, běhání má být radost ať už to je pro jednoho závodění anebo pro jiného obyčejné pobíhání.
Díky Miloši.
Hankamapo | 06. 04. 2007, 09:13
Jé, to je pěkně napsané Miloši... klidně pojedu k našim, nebudu se hýbat..., budu ochutnávat velikonoční dobroty...stejně mám "klouzavé" volno od běhu (tedy posunuté, kvůli té návštěvě) :-))
romikv | 06. 04. 2007, 10:35
Miloši
máš úplnou pravdu, pokud se člověk začne na vše koukat, že jen padá, pak je zvedání vždy složitější. Navíc nepřiznávat si vlastní limity je neúcta k sobě, posouvat je člověk může, ale musí vědět odkud a nejspíš kam.
Když člověk trochu pochopí tvou filozofii být pořád na cestě, tak výpadek člověk může brát jen jako neškodnou zastávku. Důležité je z cesty neseběhnout a to že to jde po výpadku hůř? Kopec na cestě si taky nevybereme, prostě je před námi a je jen na nás, jestli se budeme těšit na krásný výhled zvrchu či se děsit dlouhého stoupání. Výsledek je stejný, pokud to člověk nevzdá, jen vzpomínka na danou věc krapet jiná. Výpadek může mít i výhodu - v plánu si člověk nenaočkuje odpočinek, či jen plánovitý, tak kvanta volna může bý i produktivní v jiném směru. A to že člověk díky nuceným výpadkům nemá měsíční kilometráž jako ostatní... Nebýt výpadků, byla by taky. Důležité je cítit, že cesta je cílem.
Nejvíc jsem tohle poznal u svého skorotchána Aleše když občas běháme v Plzni - ten kvůli práci na baráku dost omezil trénink. Před měsícem jsme si spolu dali dvacku, pro mě to byl spíš hodně pomalý jog, ale důležité je - z původního nápadu hodiny v lese u Boleváku bylo nakonec krásné kolečko v meandrech Berounky... A mít pocit, že jsem něběžel - spíše šnekojogoval - kvůli druhému - důležité je, že tohle dopoledne bylo strávené v lese na vzduchu...Miloš | 06. 04. 2007, 13:29
Dík za všechny komentáře, ani nevíte jak dnes bodly.
Jarda koloběžka | 06. 04. 2007, 14:38
Ano, něco na tom je, že pravidelnost je potřebná a na druhou stranu že bychom se neměli stát otroky tréninkových plánů. Já tedy sice podle plánů neběhám, ale jakous takous pravidelnost a řád dodržuji. Přitom mi až tak nevadí, když kvůli čemukoliv někdy běh nestihnu. Nebývá to často a tak se neděje nic víc, než že se pak o to víc těším na příště, že se pěkně provětrám.
running-observer | 06. 04. 2007, 16:03
Také nejsem a nemohu být otrokem tréninkových plánů. Mně se naopak stává dost často, že kvůli jiným povinnostem musím běh odložit, a o to je víc důležité ten běh a trénink nebrat až tak vážně...
minusak | 06. 04. 2007, 17:32
K výrazu Tělo má jít do hrobu zhuntované:
To by bylo škoda, umřít a aspoň trochu si ty nohy neopotřebovat, ne? Nejvíc je mi právě líto lidí, kteří celý život nikdy nesportovali a přesto je ve stáří nohy hodně bolí.42195 | 06. 04. 2007, 17:35
Ron Hill, Milošove rady neberie vážne. Neviem, či aj teraz, ale pred pár rokmi som niekde čítal, že už niekoľko desaťročí behá každý deň. Nevynechal ani jeden. Aj keď odbehne iba pár míľ, musí bežať.
Ale Ron bol vždy extrémista. Drží rekordy na medzičasoch MMM až tuším po 25 km. Po obrátku to valil 3 min / km. Samozrejme s Košickým vetrom v chrbte. Potom dobehol hlboko v poli porazených.
Súhlasím s Milošom. Oddych je tréningový prostriedok, bez ktorého sa dobrý tréner nezaobíde. A oddychovať treba aj vtedy, keď sa darí, lebo keď sa dariť prestane, je to následok nedostatku oddychu.
Ale príliš veľa oddychu má rovnaký vplyv na trénovanosť, ako príliš veľa tréningu, klesá.42195 | 06. 04. 2007, 17:36
Ron Hill, Milošove rady neberie vážne. Neviem, či aj teraz, ale pred pár rokmi som niekde čítal, že už niekoľko desaťročí behá každý deň. Nevynechal ani jeden. Aj keď odbehne iba pár míľ, musí bežať.
Ale Ron bol vždy extrémista. Drží rekordy na medzičasoch MMM až tuším po 25 km. Po obrátku to valil 3 min / km. Samozrejme s Košickým vetrom v chrbte. Potom dobehol hlboko v poli porazených.
Súhlasím s Milošom. Oddych je tréningový prostriedok, bez ktorého sa dobrý tréner nezaobíde. A oddychovať treba aj vtedy, keď sa darí, lebo keď sa dariť prestane, je to následok nedostatku oddychu.
Ale príliš veľa oddychu má rovnaký vplyv na trénovanosť, ako príliš veľa tréningu, klesá.
RSS