Rád jezdím na in-line bruslích, na kole a v zimě vyrážím na běžky (když je sníh…), ale ještě jsem chtěl přidat sport, který je možné provozovat celoročně. Myslím si, že uvedený požadavek splňuje běhání na sto procent.

Moje běžecké začátky se datují od poloviny roku 2007, kdy jsem si pořídil své první běžecké boty a set do svého mp3 přehrávače, který měří uběhnutou vzdálenost a několik dalších údajů. Bohužel začátky nebyly moc valné. Snažil jsem se několikrát začít, ale nikdy jsem neměl dlouhou výdrž a po několika bězích jsem v tréninku dále nedokázal pokračovat. Nepřekonal jsem ročně metu sta kilometrů a některý rok jsem se k běhání nedostal vůbec.

S notorickými běžeckými začátky mi pomohla až báječná kniha Konec prokrastinace Petra Ludwiga. Ten v knize popisuje, jak bojovat s prokrastinací a jak pracovat na osobním rozvoji. Po přečtení knihy jsem začal od listopadu 2013 s aplikací některých nástrojů, které jsou v knize popisovány a brzy se dostavily první výsledky. Na konci roku 2013 jsem měl naběháno 122,5 kilometru.

Rok 2014 jsem dokončil přeměnu běhání v pozitivní návyk a na konci roku jsem měl už naběháno 1 140,3 kilometru. Zúčastnil jsem se také dvou velkých městských závodů na deset kilometrů. S přibývajícími kilometry jsem se začal více zajímat o zdravé stravování, abych se posunul výkonnostně dál. Myslím si, že to je také dost pozitivní věc na běhání a obecně na sportu, kterému se věnujeme pravidelně.

Dále jsem se začal o běhání zajímat obecně pročítáním knih a webů s touto tématikou. Knihy a příběhy ostatních běžců dokážou hodně pomoct v motivaci a v další práci. Z toho, co mě zaujalo, mohu doporučit příběh maratonce Reného Kujana, který své běžecké výkony věnuje sportovcům na vozíku. K René Kujanovi se může přidat každý z nás. Z knih bych určitě doporučil Zrozeni k běhu (Born to Run) z pera Christophera McDougalla a Jez a běhej (Eat & Run) Scotta Jureka.

Když jsem začal s běháním na konci roku 2013, tak jsem si ve svém „Buzer lístku“ stanovil pravidelné tréninky na minimální hranici dvakrát týdně po třech kilometrech. První tréninky byly náročné, ale s přibývajícími kilometry jsem cítil, že mohu běžet dál a i regenerace následující den byla rychlejší.

Jak se z mého běhání stal pozitivní návyk, už jsem nepřemýšlel, zda mám vyběhnout, když je venku zrovna špatné počasí nebo zima. Prostě se vyběhne… Také jsem vyzkoušel bosé běhání na konci několika tréninků tak, jak popisuje na svém webu René Kujan. Musím uznat, že to má něco do sebe. Je cítit větší stabilita při běhu a zapojují se i jiné svaly než při běhu v běžecké obuvi.

Po naběhání určitého objemu kilometrů je zajímavé vyzkoušet nějaký závod, aby bylo možné se poměřit s jinými běžci přímo na trati závodu. Velké městské běhy jsou dobrým zážitkem, i když já jsem zažil úžasnou atmosféru při běhání v Jizerských horách, kam jsem se Zuzkou vyrazil na podzim roku 2014. Ten klid a pohoda, jen běžíte krásnou přírodou.

Jinak běhám hlavně pro radost a dobrý pocit, tak si nevedu žádné tréninkové plány, kromě svého „Buzer lístku“, i když možná na to také jednou dojde! Důležité je začít, dodržovat pravidelnost a vytrvat.