Jak se (ne)běhá v Moskvě

Jsou země běhu zaslíbené, jsou země, kde běhá skoro polovina národa, jsou země běžce respektující a jsou země k běhu svádějící. No nevím, ale po čase stráveném v Moskvě bych ani jedno nemohla potvrdit nebo vyvrátit.

Až po roce našeho pobývání v Moskvě jsem se odvážila vyběhnout ven. Na vysvětlenou, pro měl byl šok už jen styl jejich řízení nerespektující skoro žádná pravidla, která mi vtloukali do hlavy v autoškole. Třeba to, že oranžová barva na světlech upozorňuje zpomalit, neb přijde červená.

V Moskvě platí „plný plyn“, chodci počkají. Z toho plyne první upozornění: než se rozhodnete přecházet, ujistěte se, že všechna auta opravdu zastavila nebo alespoň přibrzdila. Spoléhat na to, že silnici přejdete či přeběhnete mimo semafory, je utopie. „Zebra“ jsou pouhé nicneříkající čáry. Oblíbené číslo pro počet pruhů je 8 a 10 a vždy se aspoň ve dvou z nich nachází vozidlo. Ne všechna auta jsou v dobré kondici a se spolehlivými brzdami.

Také jsem si myslela, že chodník je od slova chodit. V Moskvě i jezdit. Pokud je silnice zacpaná, což je každý den, řidič má nepsané právo použít chodník nacházející se v blízkosti komunikace. Dobré je se ujistit, že na konci chodníku nestojí příslušník GAI (dopravní policie). Každý sice platí nějaké složenky, ale jako řidič-cizinec si buďte jisti, že přispějete víc.

Bezpečnost byla tedy hlavním z faktorů zabraňujících mému venkovnímu běhu. Přijeli jsme v září a než jsem se stačila rozkoukat, nasněžilo. Vydala jsem se s dětmi na přilehlou louku sáňkovat. To, že zde mladíci kazašského vzhledu házeli pro zábavu po sobě kudlou, zajímalo jen mě. Proto jsem byla ráda, že jsme si pořídili tzv. domácí pásovec. Ukryt v suterénu domu byl bezpečnějším místem pro běh než namrzlé chodníky či opuštěné parky.

Jak je v Rusku zvykem, pokud se něco staví, staví se ve velkém. Platí to i pro parky. Za park považují i les. Většinou v nich je několik hlavních vyasfaltovaných a nespočet vyšlapaných cest všemi možnými směry. U většiny hlavních vchodů je mapa, kterou je dobré aspoň letmo prohlédnout, lesoparky jsou opravdu velké a snadno zabloudíte. V zimním období se ještě ujistěte, že chodníky jsou v parcích sypané, nikoli kropené. Vzhledem k tomu, že mrazivých dnů je víc než dost, chodníky se kropí a lidé nekorzují, nýbrž bruslí.

Po roce běhání „pod střechou“, kdy jen při návštěvách „rodné hroudy“ jsem vyrazila do přírody, jsem i já nakonec přesvědčila manžela k doprovodu a vyběhli jsme ven. Vyhlídla jsem si poměrně nově vybudovaný park, kde ještě nejsou vzrostlé stromy, je tedy přehledný a dokonce nedaleko od nás. I přes nepřízeň počasí jsme potkali běžce. Hned jsem ožila a přestala se cítit osaměle a od té doby ho pravidelně navštěvuji. Ještě mám v plánu jeden, daleko větší a zarostlejší, ale i krásnější lesopark. Jezdím kolem každý den a opadané listí všech barev přímo zve.

Četla jsem i komentáře týkající se běhu po nábřeží. Běžela jsem v centru pouze maraton, tak nemohu podat objektivní názor. Nicméně pozitivem je rovina a spousta atrakcí k vidění, negativem jednoznačně smog, kterému se nevyhnete ani při brzkém ranním vstávání.

Závěrem. Pokud si chcete v Moskvě zaběhat, vyhledejte park, je jich tu dost. Plánování předem nemá smysl. To, co v mapě vypadá jako nedaleko a jen přes jednu silnici, je ve skutečnosti mnohem dál a přes „prospekt“ nebo „shosse“, což bez semaforů či podchodů je nereálné překonat.