Přestože je první trimestr v porovnání se zbytkem těhotenství spojený většinou s nejmenšími potížemi, ani on nemusí být procházkou růžovým sadem. Typické žaludeční nevolnosti – ať už ráno či kdykoliv během dne – narušují příjem energie a ztěžují jakoukoliv fyzickou aktivitu. Mnoho budoucích maminek také trpí zvýšenou únavou. Kvůli vyšší potřebě spánku tak některým ženám najednou zbývá na sportování mnohem méně času.

Největší hrozbou v prvním trimestru je potrat. Názory na to, zda běh zvyšuje jeho riziko, se dají rozdělit na dva hlavní proudy. Od jedné skupiny uslyšíte, že běh způsobuje škodlivé otřesy, a proto je dobré s ním přestat hned, jak žena zjistí, že je těhotná. Protiargumentem bývá, že v prvním trimestru má zárodek v děloze ještě spoustu místa a běh mu způsobí maximálně o něco větší šplouchání. Příznivci běhu v těhotenství navíc tvrdí, že pokud žena v prvním trimestru potratí, nebývá to kvůli běhu. Plod měl nejspíš nějakou vadu a v děloze by se neudržel, ani kdyby žena neběhala.

Každopádně je ale dobré hned zpočátku zvolnit. I když žena ještě nepřibrala a nepociťuje žádné omezení, není dobré se přepínat a snažit trhat rekordy. Ke správnému vývoji potřebuje miminko dostatek kyslíku, tak jej nešiďte a hlídejte si, ať se příliš nezadýcháváte. Pohyb rozhodně pomáhá, ale snažit se běhat tempové úseky je zbytečné. Stejně tak je vhodné vyhnout se sportům s vysokým rizikem pádu. Při sjezdovém lyžování nebo jízdě na kole v terénu se nemusí sice nic stát, ale tahání čerta za ocas to je. Lyží či kola si ještě užijete dost, ale kdo vám zaručí, že budete ještě někdy těhotná?

Bude to znít jako fráze, ale každé těhotenství je jiné a jediná opravdu obecná rada, kterou je možné ženě dát, je: poslouchejte své tělo. Pokud se začnete hodně zadýchávat, uberte. Pokud cítíte bolest či po běhu krvácíte, konzultujte svůj stav s lékařem (a pokud možno ho poslechněte, pokud vám běh zakáže).

Přesto: snažte se hýbat, jak jen vám tělo dovolí. Pokuste se rozlišovat mezi tím, kdy vašemu tělu něco opravdu vadí, a tím, kdy těhotenství použijete jenom jako vnitřní výmluvu, protože se vám vyběhnout nechce. Čím déle se vydržíte hýbat, tím lépe se budete cítit nejen fyzicky, ale hlavně psychicky – a to oceníte nejen vy sama, ale i vaše okolí.