Známé pořekadlo „Karlínu a Libni zdaleka se vyhni a karlínskému či žižkovskému tunelu obzvlášť“ již zdaleka neplatí a tunel spojující dvě městské čtvrti je hojně užívanou pěší zkratkou. Délkou 303 metrů a převýšením 28,89 metrů možná nepatří mezi úplně nejstrmější a na zdolání nejnáročnější tunely, i tak se ale po jeho průchodu nahoru člověk solidně zadýchá.

Nápad zde uspořádat běžecký závod vzešel již v roce 2007 v klubu SK Jeseniova, který jej od té doby každoročně pořádá. Přesunutí termínu z jara na podzim akci neuškodilo, neboť za celé odpoledne, kdy postupně startovaly dětské a dospělé kategorie doplněné závody štafet, se na startu protočily desítky závodníků. Na malou akci s malou propagací vcelku uspokojivá čísla, byť se nedá ubránit dojmu, že by tento atraktivní běh snesl i více účastníků.

Ovšem účastníků, kteří vědí, že byť je 300 metrů relativně krátká vzdálenost, v náročném stoupání se však může každý metr zdát jako kilometr. Přepálení startu na dlážděném povrchu se pro mnoho závodníků stalo osudným, neboť po první rychlé, padesátimetrové rovince následovala ještě dlouhá, dvěstěpadesáti­metrová štreka s neúprosným stoupáním. V závěrečné levotočivé zatáčce pak již mnozí běžci doslova mleli z posledního a po doběhu se utrápeně svalili na zem.

Ve tříčlenném štafetovém závodě si místo kolíků závodníci zavzpomínali na dávné časy a předávali si NEdotykové mobilní telefony. Ti prostřední sice sbíhali tunelem dolů a teoreticky měli lehčí část, správný a rychlý seběh je však taky kumšt a musí se natrénovat, což ostatně potvrdili sami závodníci.

Nakonec však závod všichni absolvovali bez vážnějších problémů a následků na zdraví. Hecující atmosféra se plynule přerodila do přejícných pozdravů po skončení závodu. Rekord z roku 2011, zaběhnutý za 46,5 sekundy, v neděli nepadl o pouhých šest desetin vteřin. Nejen celkový vítěz Jakub Svoboda z SK Jeseniova tak má motivaci na překonání času v dalších letech.

Nejrychlejší ženský čas a v kategorii starších žaček nový traťový rekord zaběhla Andrea Cikánová za 58,19 a v kategorii štafet vyhrála smíšená trojice SK Svěrák za 2:47:50, i tento čas ale v příštím ročníku rozhodně půjde vylepšit. Stejně jako i drobné organizátorské výpadky, kdy se na vyhlašování vítězů čekalo přece jen trochu déle. U takových malých (zatím?) akcí je ale důležité především nadšení organizátorů, kterým ti zdejší přímo sršeli. I díky nim tak každý závodník světlo na konci tunelu nakonec skutečně našel.

VÝSLEDKY