Léta dřiny přinášejí ovoce: musel jsem nadřít tisíce kilometrů při kufrování se Škorpilem, ošmajdat patery Prestige a přečíst tuny protichůdných instruktážních článků na behej.com o technice běhu. 

Ale všechno to zlé nyní přináší ovoce: protínám cílovou pásku o prsa před smutným Hailem. 

Ne on, ale já se budu za chvíli loučit s diváky v cílové rovince. Ne o něm, ale o mne Ivo Domanský napíše: „To přeci nemohlo nikoho překvapit. Ale po válce (druhé) bylo takových borců tucet!“. Ne o něm, ale o mně Milan na fóru dodá: „Kvalitě ještě hodně chybí“!

Jsem šťastný a začínám pod vlivem emocí křičet a stříkat kolem sebe ionťák.

„Ty ses fakt zbláznil, připínáš si flašku za pyžamo a ještě mne uprostřed noci kropíš?!?“ protne ticho ložnice křik manželky.

Aplaudující davy mizí v dáli, všechno byl jen sen… Cítím se zahanben, ale přesto zas o něco moudřejší. Podělím se aspoň s vámi o několik zásad, jak si nechat zdát krásný maratonský sen až do posledního kilometru:

Zásada č.1: na noc si vzít kvalitní běžeckou obuv, nespoléhat na rady o zdravých aspektech běhu na boso
Zásada č.2: povlečení volit raději z prvotřídního funkčního materiálu
Zásada č.3: neřvat hanlivé výrazy na dobrovolníky podél trati
Zásada č.4: nepít moc před závodem, vynucené pauzy hatí šance na úspěch
Zásada č.5: pro překonání krize si příliš nepomáhat rukama, zmiňovaní dobrovolníci podél trati to nevidí rádi
Zásada č.6: čip si v cíli rozhodně sundejte sami
Zásada č.7: balí-li vás v cíli do něčeho stahujícího, nemusí to být znamení, že je všemu zlému konec!