Nechci se nijak navážet do toho, jak kdo jí, ovšem to, co do těla dostáváme, má nepopiratelný vliv na výkonnost. Tuto skutečnost jsem si sám uvědomil, když jsem loni na Lavaredu vyhořel částečně proto, že mi špatnou skladbou jídla totálně došly síly.

Další poučení, které jsem z toho získal a v každé knížce o běhání je často zmiňované: Nikdy během závodů neexperimentujte. Experimentuji teď – v přípravě a v tréninkových objemech – a postupně získávám zkušenosti.

Každým delším a dlouhým během, pro mě tedy více než 30 kilometrů, zjišťuji, že výbornou, rychle stravitelnou a energeticky nabitou potravinou jsou datle, zejména ty sušené. Dodají množství důležité energie a jsou navíc nejsladším ovocem, které znám. Datle během tréninku či závodu střídám s jiným jídlem. Vzhledem k výraznému podílů sacharidů (až 70%) se může chuť rychle „zprotivit“.

Pokud je porovnám s jiným ovocem, které můžu ve větším množství mít při sobě (zejména během závodu), vychází mi, že jsou nejvýhodnější. Navíc obsahují množství hořčíku, jehož nedostatek se časem tak či onak projeví. Konzumací datlí tudíž zabíjím dvě mouchy jednou ranou – doplním energii a malou část hořčíku.

V souvislosti s jídlem jsem také často četl doporučení a názory, co je nejlepší jíst před během a po běhu. Některé z nich během přípravy dodržuji, jiné vůbec. Zásadou, kterou se vždy řídím, je konzumace kvalitních bílkovin a sacharidů. Jestli je to přesně půl hodiny po doběhnutí nebo více, to ani tak neřeším. Nezaznamenal jsem totiž žádné změny ani na úbytku váhy (vlivem toho, že po tréninku nejím na minutu přesně), ani na úbytku svalové hmoty.

Zjistil jsem ale, že rozhodně nikdy nesmím 2–3 hodiny před tréninkem konzumovat papriku. V jakékoliv podobě (žaludek mi to pak dává poznat). A úplně nejhorší je, když to jsou feferonky, ten den jsem vyřízený. Je asi dost nepravděpodobné, že by na občerstvovačce podávali feferonky ještě s něčím, ale pokud bych je tam i tak viděl, obloukem bych se jim vyhnul. Rozhodně nedoporučuji!

Často se mi také stávalo, že jsem do břicha dostával křeče. S pravidelnou přesností, závod co závod. Naposledy během tréninku na LH24. Hned po prvním seběhu přišly dosti silné křeče. Během „pozorování“ jsem zjistil, že to není nedostatkem tekutin, jídla nebo hořčíku, to vše jsem vždy doplňoval. Problém nejspíš souvisel s tím, co jsem konzumoval a v jakém poměru.

Stále se snažím přijít na tu ideální kombinaci a vyhnout se tomu, co mi nesedí. Každopádně jsem zjistil, že čajová lžička jedlé sody rozmíchaná ve vodě dělá zázraky. Stejně tak jsem vyzkoušel popíjet vodu se sodou během delšího výběhu, světe div se, nepřišly žádné křeče.

Je pravdou, že já jako vegetarián konzumuji daleko větší množství zeleniny a ovoce, a tím pádem přijímám daleko více vlákniny než ostatní. A mohlo by se zdát, že křeče s tím souvisí, ale není tomu tak. Přemíra vlákniny, u mě to znamená překročení 65 g za den, mi naopak rozpoutá válku ve střevech a běhám akorát tak na záchod.

Během dlouhých výběhů lze vyzkoušet různé kombinace tyčinek, ovoce, domácích snacků a pití. Zjistíte, co je pro vás optimální. Stejně postupuji i já. Brzy chci vyzkoušet něco podobného, co funguje u většiny velkých závodů – občerstvovací stanice. Udělám si okruh (15 km) vždy se zastávkou u vlastní občerstvovací stanice doma. Je to dobrý způsob, jak vychytat mouchy a zjistit, co mi opravdu sedí a vyhovuje.

Jídlo, tedy palivo, které do sebe dostávám, je minimálně pro mě alfou a omegou úspěšně zvládnutého závodu. Jestli jste již zjistili, co je pro vás optimální, buďte rádi, u mě to jsou již měsíce pozorování a zkoumání (a možná to bude trvat ještě déle), ale výsledky pak stojí za to. Běhejte vždy tak, abyste si to užili, a to se týká i jídla. Pokud mě chcete sledovat v aplikaci Strava, najdete mě pod MJ´s.

Autor článku po loňském neúspěšném startu na Lavaredo Ultra Trailu v italských Dolomitech chystá návrat v letošním roce. V seriálu sledujte jeho přípravu a pochopitelně i reportáž z červnového závodu.