SOBOTA 28.3.

Nemyslím, že bych zklamala své čtenáře, jak napsala redakce, já jsem neskutečně zklamala sama sebe. Týdny odříkání a poctivého trénování se roztály jak sníh, na který zasvítilo sluníčko. O čem jsem to celou dobu psala? O co jsme se snažila? Patřím vůbec na běžecké stránky? Jak jsem si mohla jen na chvilku myslet, že běžet půlmaraton, na který se připravím, nebude problém? Tohle všechno mi běželo hlavou, když jsem dobíhala a svítil na mě čas, který jsem ani nechtěla vidět.

Nechci teď rozebírat, důvody, bylo toho víc. Ale ten nejzásadnější, který mě udolal nejvíc, bylo horko. Zateplené elasťáky, mikina a triko s dlouhým rukávem, měly určitě velký podíl na tom, že se mi běželo špatně. Mikinu jsem sice na prvním občerstvení sundala, ale tmavé triko přitáhlo paprsky ještě víc. Všechno špatně. Ale kdo mohl tušit, že bude takhle nádherně, když předpověď avizovala zataženo?

Nepodala jsem vůbec žádný výkon, ani takový, který jsem běžně podávala při tréninku. Nemám slov, vážně nemám.

PÁTEK 27.3.

Pátek. Den zvýšeného tepu a červené tašky. Den velkých setkaní, potřásajících rukou, širokých úsměvů a nových tváří. To, co se ve mně teď odehrává, zná každý začátečník. Možná nejen začátečník. Je to taková zvláštní směs strachu a těšení.

Dnes už jsem nebyla vůbec schopná se soustředit na něco jiného než na zítřek. Dostala jsem spousty krásných emailů a SMS, každý se mi snaží radit a chlácholit mě. Většina lidí mi říkala: "V pohodě, nějak bude, prostě si to zkusíš a uvidíš.“ Jen jeden starý bard mi řekl: "Leono, poctivě jsi trénovala, ne aby ses tam flákala, dej do toho všechno!“ To je rada, že? Dobře, dám, slibuji :o) (pozn. red.: nebyl to Ivo Domanský?)

Tak, a to je zatím vše. Děkuji, že jste to se mnou dotáhli až sem. Že jste mi radili a podporovali mě. Opravdu hodně to pro mě znamenalo.

A Pé.eS. nakonec: až mě potkáte a budu mít takovou temně fialovou barvu, tak rozhodně nevolejte záchranku, já tak vypadám už po dvou minutách běhu.

Přeji vám, ať vám to zítra běží, přeji úžasné a nezapomenutelné zážitky a nádhernou sobotu.

_____________­________________________­________________________­_____________

ČTVRTEK 26.3.

Dnes je novoluní, čas na vyčištění organizmu. Dělám to každý měsíc – celý den jím třeba jen zeleninu, nebo ovoce, případně jen rýži. Čistím se  – mám radost. Na rýži teď „ulítávám“ takže jsem si vybrala den rýžový. Od rána jsem chroupala rýžové chlebíčky a k obědu jsem opět měla svou oblíbenou vařenou rýži. Jenže po tréninku přišla bída na kozáka a tak jsem slupla banán a dva mléčné řezy. To byla taková sladká tečka za posledním tréninkem, který mi mimochodem šel.

Na pomalou desetiminutovku jsem se vydala jen kousek od domu. Při pomalém běhu nejsem schopná vypnout, a tak se mi v hlavě honily všelijaké myšlenky, spíš černé než bílé, ale nejsem teď ve stavu, kdy bych byla schopná to nějak ovlivnit. A pak rovinky. Už jsem psala, že rovinky mě baví. Sama sebe vždy okouzlím tím, že dokážu vyvinout na pár sekund rychlost blesku. Někdo by mohl říct spíš záblesku, ale já jsem spokojená. Pátá mi sice už dala trochu zabrat, ale že byla poslední, tak jsem do ní dala vše. Je zajímavé, že tep se nedostal ani na 90 % TFmax, což znamená, že mám ještě rezervy. Mám? V tu chvíli jsem si to rozhodně nemyslela. Po tréninku jsem vzala všechno to propocené, ale věrně sloužící šatstvo, a hodila ho do pračky, abych v sobotu byla jako ze škatulky.

Zítra si půjdu pro své startovní číslo. Někde v koutku své vyklepané dušičky se na tu chvilku, kdy si ho povezu domů, těším. Možná, že se těším na všechno, co se bude v sobotu dít. Na ten mumraj, na rozesmáté tváře, dychtivé oči, na šťastné lidi v cíli.  Ale zatím převládá strach z velké neznámé, která mě v sobotu čeká.

STŘEDA 25.3.

Týden se láme a já mám po dvou trénincích zase volno. Hodně na sobě cítím, že trénuji už jen velmi lehce, jsem odpočinutější a mám roupy. To se projevuje tak, že bych šla nejraději do posilovny, ale po dvou měsících absence na strojích bych dopadla hodně bledě. Ne že bych nezvládla cvičení, ale v příštích dnech bych nesešla ani schody. Takže jsem se držela a šla si koupit novou bandáž, aby mi v sobotu vydržela lýtka. Mám sice ještě funkční, ale mají na okrajích takovou gumu, co se mi po dlouhém běhu zařízne do nohy. Aby mi ty nohy třeba neupadly, že?

Včera v noci mě zase bolely ledviny, a tak dál piji hektolitry urologického čaje. Už mi fakt leze i ušima. Mnoho čaje znamená malý hlad, protože jak známo – hlad je převlečená žízeň. Jím tedy alespoň rýži s tuňákem a zeleninu. Na nic jiného nemám chuť.

A zítra – poslední trénink! Nejlehčí za celou dobu přípravy – 10 minut pomalu a 5× zrychlení. Pro zrychlení jsem našla perfektní místo a sice za naším domem. Po celé délce paneláku se šesti vchody sprintuji, zpět jdu a pak zase tryskem. To celé 5×. Už se těším, tohle mě fakt baví.

ÚTERÝ 24.3.

Přituhuje a já ztrácím svůj humor. Bojím se si věřit, protože se znám. Nejsem žádný suverén a ve chvíli, kdy si řeknu, že to bude v pohodě, tak se něco stane – roztrhnu si jediné tepláky do kterých se vejdu – to v tom lepším případě, a zlomím si nohu – to v tom horším případě. Své obavy utápím ve sladkostech, které jsem víc jak půl roku nemusela ani vidět, a přestávám komunikovat se světem. Myslím, že každý máme nějaké strachy. Já nechápu strach svých kolegů z pěti kilometrů, stejně tak někdo nemusí chápat mé obavy z půlmaratonu.

Večerní běh v pohodě. Nejraději mám pokyn: pomalu, to mi jde vskutku dobře. Pak 3 km v závodním tempu, to nevím, jestli jsem zvládla až tak dobře. Vlastně jsem si po celou dobu tréninků vždy hlídala jen tep, takže pro mě závodní tempo je tempo, při kterém dosáhnu 85 % TF max. Jak jdu výš, nemám v plicích vzduch, když jsem níž, tak víceméně lelkuji. Obrazně řečeno :o) Běžela jsem tedy asi čtvrt hodinu s touto TF a na závěr opět 5 minut pomalu na vydýchání.

Zítra mám volno. Že bych zase šla na pohár?

A teď z jiného soudku. Dosud jsem nesehnala náhradu za padlého kapitána naší štafety. V našich vlastních firemních vodách je prázdno a v okolních rybnících plavou jen takové leklé běličky.  Obracím se proto na zdejší osazenstvo a doufám, že ne všichni jsou přihlášeni na půlmaraton. Je tu někdo, kdo by si chtěl v sobotu zaběhnout 6 km a zúčastnit se tak všech dalších přidružených akcí, jako je večerní posezení v hospůdce s celou partou a účast na slavnostním večeru PIM příští týden? Napište mi prosím na můj mail: leous2@seznam.cz

PONDĚLÍ 23.3.

Den nezačal nijak dobře. Už brzy ráno mi volal kolega a kapitán jedné ze štafet v jedné osobě, že je nemocný a že tedy nemůže v sobotu běžet. Ti chlapi! Stačí rýmička a je zle. Co bych asi měla říkat já. Neříkala jsem nic a šla jsem rozhodit sítě do firemních a blízkých vod, abych sehnala náhradu. Jsem zvědavá, jestli se někdo chytne. Jestli ne, hodím síť sem. Věřím, že tady se někdo, kdo v pohodě uběhne 6 km, najde.

Večer jsem si po dlouhé době krásně zaběhala. Zrovna přestalo pršet, ale foukal dost silný protivítr. Dokonce mě občas poponesl, což v mém případě vyžaduje sílu hurikánu. Měla jsem běžet jen 30 minut s tepem na 80% TF_max, proto jsem vyrazila na svůj sídlištní okruh v opačném směru, protože je to jednodušší (dosud jsem to udělala jen jednou – nejsem žádná bábovka). Sice mi zbylo jedno velmi táhlé stoupání, ale ustála jsem ho.

V úterý večer mám další trénink, dost krátký. Pět minut pomalu, pak 3 km v tempu, ve kterém chci běžet závod (což stále nevím, co v mém případě je) a na závěr zase pět minut pomalu. Škoda, že není suchý ovál, tam by se mi trénovalo líp. Ale co – těžko na cvičišti, lehko na bojišti! (Neříkala jsem to už ? :o)

NEDĚLE 22.3.

V jednom nejmenovaném rádiu se každý den jedna nejmenovaná modelka ptá: „Co jsem dělala včera večer?“ A já jí na to už půl roku odpovídám: „ Proboha, koho zajímá, co ty jsi dělala včera večer?“ Ale to bych nebyla já, aby se mi to nevymstilo a tak je mou milou povinností vás informovat nejen o tom, co jsem dělala, ale i o tom, co dělat budu. Prosím proto o trochu strpení, již brzy se mě zbavíte.

Takže: co jsem dnes dělala? Dnes jsem se měla fajn. Za prvé jsem měla tréninkové volno a za druhé svátek. Svátek slavím mnohem raději než narozeniny, což je v mém věku pochopitelné, no a volno je prostě super, ať už je tréninkové nebo jiné. Zakázala jsem si černé myšlenky a vyrazila jsem do nákupního centra, abych rozptýlila své obavy z blížícího se závodu. Nad obrovským zmrzlinovým pohárem se mi to i povedlo, protože jsem s ním hrozně bojovala – byl úžasný, ale bylo ho moc, jenže jakmile jsem nastoupila do MHD, reklamní plakát mi ho připomněl:
koupit ½ chleba
zaběhnout ½ maraton
Super! Díky, že jste mi to připomněli!

Zítra mám svůj poslední rychlejší výběh. Snad mi budou okolnosti nakloněny a půjde mi to. Mohla by jít i Sára, aby do soboty také ještě něco natrénovala.

Leona Macháňová