V Kanicích překvapil Libor Trtek
Šestým závodem v Kanicích, obci nedaleko Brna, se Brněnský běžecký pohár přesunul do své druhé poloviny a postupně se již začínají rýsovat favorité některých kategorií. Jediným problémem jinak perfektně zorganizované akce byl terén. Tradiční trasa musela být operativně změněna tak, aby se dalo běžet.
Přesto velká část okruhu, 4,8 km dlouhého, který ženy s dorostem a juniory oběhli jednou a muži dvakrát, byla pod sněhovým příkrovem. Ostatně na tom jsou všechny současné běhy u nás asi stejně, snad jen kromě maratonu v českobudějovických garážích.
V Kanicích dnes v závodě žen zvítězila opět Lenka Jiříčková z AHA Vyškov časem 19:44, druhá doběhla Ivana Martincová z AŽD Praha (20:07) a třetí Anička Krátká z TJ Svitavy, která se dostala do cíle za 20:38.
V kategorii mužů vyhrál Libor Trtek z VSK UNI Brno časem 33:29 před svými oddílovými kolegy Petrem Kotyzou (34:16) a vítězem posledního závodu v Radosticích, Alešem Palkem (34:28).
Ovšem nejdříve se ráno rozezvučely dětské hlasy a žákovské kategorie si to rozdaly mezi sebou v nekompromisních soubojích o body do celkového hodnocení.
Po nich následovaly ženy, juniorské a dorostenecké kategorie a 87 startujících zaplnilo silnici z vesnice směrem na Babice i s fotbalisty jednoho klubu z nedaleké obce, kteří si v rámci zimní přípravy otestovali svoji kondici a rozhodně si nevedli špatně.
V pohodě běžící Lenka Jiříčková si poradila s nástrahami nepříjemného terénu s naprostou rozvahou, systémem start cíl si doběhla pro další várku bodů do poháru a v podstatě už by neměla, minimálně ve své kategorii, skončit jinak než na prvním místě.
„Snažila jsem se nepřehnat tempo ihned po startu, protože jsem viděla při rozklusání, jaký nás čeká terén v lese, a teprve po otočce jsem se pomalu začala vzdalovat Ivaně a na silnici, kde se můžu normálně odrazit, jsem se pak v závěru trochu víc rozběhla," sdělila v cíli s úsměvem a bez velkého zadýchání Lenka.
Druhá Ivana Martincová už byla sama se sebou docela spokojená: „Konečně to po tom dlouhém léčení mého zranění začíná vypadat jako běh. Ale i když jsem měla nesmeky, které mi hodně na sněhovém podkladu pomohly, tak to zatím na první místo nebylo, ale už se do toho dostávám a určitě to bude lepší a lepší. Zatím to na Lenku nestačilo, ale příště to může být už všechno jinak. Přesto je Lenka pro mě největším překvapením letošního poháru. Je až neuvěřitelné, jak se zlepšila."
Anička Krátká si se sněhem moc velkou hlavu nedělala: „Podmínky jsme měly všechny stejné a záleželo na každé z nás, jak se tím vyrovná. Já si myslím, že jsem zaběhla dle svých současných možností a rozhodně to tady bylo lepší než minule v Radosticích."
Libor Trtek v dnešním závodě předvedl mezi 177 startujícími show jednoho muže a v podstatě si na trati dělal, co chtěl, jak mi potvrdil těsně za cílovou čarou: „Šlo mi to dnes neuvěřitelně. Nikdo se mnou neběžel, a tak jsem si to odtáhl sám a neměl jsem po celé trati nikde žádné problémy. Dokonce i moje úplně nové závodní boty mi snad vůbec na sněhu neklouzaly. Připadal jsem si v nich lépe než v tretrách."
Petr Kotyza lišácky uhájil druhé místo a okamžitě odjel do Bratislavy: „To víš, nemohl jsem to nějak přehnat, ještě mě čeká večer na Mistrovství Moravy a Slezska v bratislavské hale patnáctistovka. Musím to klukům odtáhnout, a tak jsem se nemohl moc honit, ale zatím mi to překvapivě běhá docela dobře. Tak to snad tak vydrží i celou sezónu," dodal již za volantem klubového auta čerstvý veterán nad 40 let.
Vítěz z Radostic, Aleš Palko, byl v cíli dost zklamaný: „Tak jako dnes jsem se už dlouho netrápil. Po prvním kole jsem uvažoval i o tom, že to zabalím. Naštěstí Petr pak zpomalil, a tak jsem se trochu rozběhl a na sněhu šel i dopředu, ale v sebězích jsem na něj neměl. Nakonec jsem byl rád i za třetí místo, protože mě v závěru začal bolet zadní stehenní sval a nemohl jsem pořádně natáhnout krok."
S muži jako již tradičně vyrazilo na trať i několik odvážných žen a dnes nejlepší z nich Kateřina Březinová zvládla odběhnout i oba dva závody v rámci svého testu odolnosti a rozhodně si nevedla špatně.
Josef Kolínek, ředitel závodu, si při předávání cen pořádně oddechl: „Máme to za sebou, nikomu se nic nestalo a přepokládám, že nikomu moc nevadilo, že jsme museli změnit trať. Až snad na Aleše Palka a Standu Juránka, který si to tu v týdnu byl proběhnout, aby byl správně připravený na podmínky, které jej zde budou čekat. Jenže muži by běželi v lese jen úzkým prošlapaným chodníčkem v hlubokém sněhu a to já nepovažuji za běhání, ale za brodění. To, co jsme dnes improvizovaně připravili, byla běžečtější trať a je možné, že to tak zůstane i pro příště. Uvidím, jaká bude odezva a hlavně co nám předvede únorová zima v příštím roce. Letos to tedy opravdu zatím stojí za to a myslím, že si už běžci sněhu užili až až, tak jsem se snažil, alespoň v rámci zdejších možností, jim umožnit, aby se mohli přece jen trochu rozběhnout."
Zřejmě nakonec byli spokojeni všichni, protože žádné připomínky nebyly slyšet a už se spíš mezi sebou všichni bavili o tom, za jakých podmínek se uskuteční sedmý závod v pořadí BBP v nedalekém Ráječku.
