22. Marathon des Sables (1) – Příběh začíná

Náročný etapový pouštní Marathon des Sables (Maroko) se letos konal od 23. března do 2. dubna. V seznamu přihlášených mezi asi 750 závodníky najdete jediné české jméno: Marcela Labanová. Co tuto mladou ženu přimělo zúčastnit se takového extrémního závodu? Jak se na něj připravovala? Jaká úskalí musela překonat? Podaří se jí závod dokončit?

Ke sportu jsem měla vždycky kladný vztah, dokonce jsem od dětství občas a nepravidelně běhala, jezdila na kole, na koni a pěstovala horskou turistiku. Po nástupu do zaměstnání (po škole) mých sportovních aktivit ubylo, ale vytrvalostní běh mi stále imponoval, i když jsem se mu nevěnovala.

Kdy jsem slyšela o maratonu (MDS) poprvé? To bylo asi před pěti lety v České televizi. Byl to dlouhý dokument o písečném maratonu a já se na první pohled zamilovala. Učarovala mi poušť, náročný terén i lidé, kteří tam byli a jak k tomu přistupovali, učaroval mi jejich úsměv, když závod dokončili. Učarovala mi výzva sáhnout si až na dno svých sil, nebát se překážek v životě a stát se vnitřně pevným člověkem.

Bylo to jak posedlost a mnoho mých shovívavých přátel poslouchalo po nějakou dobu mé plamenné řeči, jak si vezmu rok volno a budu trénovat, abych mohla MDS běžet. No, o tom, že mi nikdo nevěřil, nic říkat nemusím a ostatně i já jsem po nějaké době na maraton zapomněla.

Sen opět ožívá

Věci se ale změnily. Získala jsem práci ve Spojených arabských emirátech. Rok jsem se s touto zemí seznamovala, cestovala jsem po ní, poznávala jsem poušť, pochopila jsem i sebe a to, že na zdolání MDS má každý, pokud je o tom do morku kosti přesvědčen.

Poušť mě tady ale naprosto uchvátila. Jsou lidé, kteří říkají, že duna je jen mrtvá hromada písku, ale pro mnoho jiných, tak jak pro mne, je to ráj. Miluju zabořit nohy do horkého písku, vyšplhat na nejvyšší dunu a sedět na ní a jen tak tiše poslouchat lehké ševelení větru a přepadávání písku…

Za nejdůležitější impuls pro mé rozhodnutí běžet maraton ale považuji setkání s 35letou maminou 3 dětí, která běžela maraton v Jordánsku. Tam mi asi poprvé došlo, že pokud má jeden pevnou vůli, touhu a odhodlání, může dokázat všechno.

Jdu do toho

Takže jsem začala sbírat informace, kontaktovala jsem pár lidí i v Česku, ale vypadalo to, že nikdo nic neví. Našla jsem sice stránky českého běžce, který MDS běžel, jenže ten se mi na můj mail neozval.

Informace o závodě jsem našla na www.darbaroud.com. Co mě tedy čeká? Šest náročných etap (29,3 km, 35 km, 32,3 km, 70,5 km, 42,2 km, 11,7 km), z nichž ta nejdelší (70,5 km) se může rozdělit do dvou dnů. Každá etapa se startuje na jiném místě. Před prvou etapou každý závodník projde kontrolou, zda má v batohu všechny potřebné věci – jídlo na 7 dní, spacák, kompas, věci pro ochranu při uštknutí hadem, rachejtle pro případ zbloudění či nalezení někoho poraněného. Pořadatelé zajišťují pouze stany pro přespání mezi jednotlivými etapami a vodu na cestu a na občerstvovacích stanicích po asi 12 km. Některé noci se tráví blízko hor, jiné v pouštní pláni.

Ale problém: na zaregistrování ke startu je pořadník na několik let. Tak dlouho se mi nechce čekat. Využila jsem tedy možnosti vytvořit 3členný tým, který má při registraci přednost. Získala jsem pro to své dva britské přátele, které jsem poznala zde v městečku Al Ain, v oáze, obklopené kolem dokola samou pouští.

A trénink začíná na plné obrátky…

pokračování za týden

(1) (2) (3)

Oficiální stránky Marathon des Sables
Video o Marathon des Sables z roku 2006