Orientační běh - vyzkoušejte, kam se zařadíte
Milan Budík | 24. 8. 2007 | Přečteno: 2495×
Příjemným zpestřením pro běžce, který zná každodenní okruh jako svoje boty, může být orientační běh. Podstata tohoto sportu spočívá v tom, že oběhnete kontrolní stanoviště, která máte zakreslena v mapě. Nejrychlejší vyhrává. Zkusme si orienťáky rozdělit do základních výkonnostních skupin.
Závody se konají pokaždé v jiném lese a trať je pokaždé jiná. Jinak dlouhá, jinak kopcovatá, jinak orientačně náročná. Někdy běžíte po cestách, jindy se prodíráte mladými smrčky, čvachtáte v bažině, bloudíte ve skalním městě, houpete se na mechových polštářích, přeskakujete hřiby.
Při závodě na vás nikdo nevidí. Máte soukromí pro svoje píchání v boku a pálení v krku. Můžete se v klidu zastavit, srovnat dech a zase vyrazit. Navíc při takové pauze můžete učeně hledět do mapy a plánovat cestu na další kontrolu (mapovat). Ne jako v parku, kde je přerušení běhu považováno za společenské faux-pas.
A tak si běžíte křížem krážem neznámým lesem s kusem flekatého papíru v ruce. Než na tuhé nohy myslíte na to, kudy kam na další kontrolu. To v lepším případě. V tom druhém marně vzpomínáte, jak se jmenuje vesnice, ze které jste vystartovali a potřebujete se tam vrátit, protože tam máte všechny věci a auto. Ale to nebude váš případ. Vy budete u nalezené kontroly (lampionu) prožívat neopakovatelnou radost až rozkoš, která se bude zase opakovat u dalšího lampionu.
Rozdělil jsem orientační běžce do těchto základních skupin:
Začátečník
S velkým nadšením vbíhá do lesa, s nadhledem míjí první křižovatku, míjí druhou křižovatku a míjí i další křižovatky. Do mapy se podívá, až když už opravdu nemůže. Začátečník ale také může být pečlivka, který se na každé křižovatce ujistí, že postupuje správně. Pomalu, ale jistě. Výsledek je u obou vždy stejný. Ztratí se a neví kudy kam. Potom běhá po lese jako vyplašená srna a univerzálním dotazem „Nevíš, kde jsem?“ loví šťastnější závodníky. Rady se vždycky dočká a tak tímto poradenským způsobem absolvuje celou trať a šťasten probíhá cílem. (Autor vzpomíná, jak se plačky na pařezu v duchu loučil se svými hračkami).
Borec
S velkým nadšením vbíhá do lesa a čeká na závodníka, který startuje o interval za ním. Svoji mapu ani nepotřebuje a zkušeně se připojí (pověsí) za svého vodiče. V jeho závěsu pak absolvuje celou trať. Pokud je vodič výkonnostně na výši, může se takový borec (věšák) i slušně umístit. Někdy vodič nasbírá v průběhu závodu více věšáků a vznikne tak tzv. autobus. Pokud se věšák neudrží svého vodiče a ztratí jej z dohledu, vrací se do kategorie Začátečník. Ať tak či onak, dříve či později, absolvuje celou trať a šťasten probíhá cílem. (Zde autor vzpomíná, že v této kategorii dosáhl svých největších úspěchů).
Profík
S velkým nadšením vbíhá do lesa a bez zastavení a bez bloudění absolvuje celou trať. Zřídka poslouží jako rádce Začátečníkovi, občas jako vodič Borcovi a v nejrychlejším čase absolvuje celou trať a šťasten probíhá cílem. (Zde autor vzpomíná, že se mu podařilo do této kategorie nakouknout).
Hobík
S velkým nadšením vbíhá do lesa a přiměřeně svým schopnostem zdolává svoji trať. Cestou vytváří kooperující skupinky, které se v závislosti na sklonu terénu a rychlosti běhu obměňují.
Cestou pozdraví známého, tu se ohlédne za srnou, tam zobne malinu či borůvku, ba i houbu sebere a do cíle donese. Občas poslouží jako rádce Začátečníkovi, zřídka jako vodič Borcovi a tak absolvuje celou trať a šťasten probíhá cílem. (Zde si autor uvědomuje, že mu tato kategorie začíná vyhovovat).
Bez ohledu na to, do které skupiny se přidáte, rozhodně zaženete nudu z někdy fádních koleček v parku nebo se vyhnete tlačenici při krosu.
Kalendář orientačních závodů najdete na adrese www.orientacnibeh.cz
Související články
Komentáře
Přidat příspěvek
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Příspěvky v diskuzi (celkem 24)
Martin Dvořák | 24. 08. 2007, 11:08
Něco takového bych také velmi rád poradil, ale má to svá úskalí. Bohužel trvá celou řadu let, než člověk přestane v orienťáku dělat ZÁKLADNÍ chyby, kvůli kterým má ze sebe pocit, že je spíš absolventem zvláštní školy než jedincem schopným samostatného myšlení. O vůbec bezchybném průběhu závodu ani nemluvě. A i kdyby se vám bezchybný závod povedl, zkušenější orienťáci vám suše oznámí, že v českých terénech je orienťák bohužel mapově mnohem méně náročný než ve Skandinávii, kde leží pupek orienťáckého světa (a budou mít v zásadě pravdu; to tvrzení je přehnané jen mírně). Proto je téměř stoprocentně jisté, že ambicioznější jedinci, kteří už dosáhli určité výkonnosti v hladkém běhání, budou při prvním setkání s OB dosti otrávení. Na druhou stranu mnoho špičkových sportovců orienťák do své přípravy skutečně pravidelně zařazuje (L. Bauer).
Nesporná výhoda orienťáku je však v tom, že tento sport skutečně zatěžuje vaše klouby jen minimálně: mezi během po silnici a většinou krosů v termínovce běhů není z tohoto hlediska velký rozdíl (i ty krosy se běhají po tvrdém udusaném povrchu). Rozdíl mezi udusanou hliněnou cestou a asfaltem není skoro žádný. Skutečný rozdíl je to teprve až v tom orienťáku, kdy se prosě neběhá po cestách vůbec, nýbrž běhá se po lesní hrabance. Zkuste, uvidíte.
Martin Dvořák | 24. 08. 2007, 11:25
Pro zájemce o OB navrhuji toto:
- na podzim to bude přijatelnější než nyní v létě (v lese bude mnohem lépe vidět než nyní, kdy je les dosti zarostlý)
Navrhuji účast na těchto závodech:
1. neděle 7.10. 2007: toto bude méně tradiční orienťák, nebo´t půjde o orienťák v městském prostředí (Milovice u Lysé nad Labem). Nesporné výhody: nebudete potřebovat speciální obuv, nýbrž budou stačit tenisky! Takovýchto závodu je u nás poskrovnu. navíc půjde o orientačně výrazně lehčí závod než je závod klasický lesní.
2. sobota 6.10. 2007 na rovinatém terénu u Lánské obory (tudíž opět se to bude dát přežít bez bot s hřeby i vůbec bez bot se špunty). Speciální orentační boty se nedají nahradit klasickou krosovou obuví. Dají se však nahradit kopačkami. (nejlépe těmi klasickými plátěnými).
Toť jen mé návrhy :)JirinBezec | 24. 08. 2007, 13:52
S opotřebením kloubů bych to tak optimisticky neviděl, když jsem viděl, jak jsou orieňťáci schopní sbíhat suťovisko a jiné neschůdné terény. Nejméně opotřebuje běh do vrchu po lesních cestách. Orinťák je podle mě prodírání křovinami (v horším případě s čekajícím houfem krvelačných klíšťat), klopýtání přes kořeny a i v největšcíh vedrech vždy navlečení od hlavy až k patě. S během to podle mě nemá moc společného.
Martin Dvořák | 24. 08. 2007, 14:21
No je pravda, že v klasické atletice dosahují nejlepší reprezentanti v OB asi časů 17:45 (ženy na pětku), 10:20 (ženy na trojku) a muži pak třeba 15:10 na tu pětku, čili nic až tak pozoruhodného. Jenže oni z této rychlosti už v terénu uberou jen málo, zatímco my ostatní ubereme z našich rychlostí hodně. S tím oblečením - to je oblečení, které jen chrání před šrámy, a že by se zrovna kvůli tomuhle člověk potil...
Samozřejmě že pro mnohé závodníky, včetně mě, se to často mění v ono prodírání a klopýtání. Ale terénů pro orienťák je mnoho druhů, takže jindy zase může člověk vyvinout vysokou rychlost. Většina lidí v OB neví, co to jsou problémy s klouby, dokud nepodlehnou asfaltovému šílenství na PIM :)klasta | 24. 08. 2007, 14:28
souhlasím... navíc terénem je myšlen skutečný terén, jako např. bažinky, kamená pole, hustníky... nikoliv lesní cesty, jak tomu říkají atleti... a s těmi časy na dráze - musí se vzít v úvahu, že takový závod běží elitní orienťáci jednou do roka jako test, jinak hladké závody prakticky neběhají. trocha specializace a naše dráhová špička by se nestačila divit, dtejně jako třeba vrchaři...
forest | 24. 08. 2007, 14:59
http://repreob.hyperlink.cz/repre/doc/htm/draha_li mity.htm jsou letošní limity... S tím přenesením rychlosti musím plně souhlasím. Orienťák uvisí atleta, ale atlet orienťáka při OB (bez mapování) nikoli.
peca_p | 24. 08. 2007, 20:15
To neni uplne pravda. Orientaci mivaji obcas problemy problemy s kotnikem (podvrknuti) a to je myslim tim, ze se tyto zavody behaji v terenu, ktery neni uplne rovny a blbe slapnout se tam da snadno...
forest | 24. 08. 2007, 21:21
Jestli maratonci mají problémy s koleny, tak orienťáci mají kotníky. V podstatě neznám nikoho, kdo déle běhá orienťák a nemá / neměl problémy s kotníkem.
Radek J. | 26. 08. 2007, 22:35
Jsem ted v Norsku v Haldenu, zacal jsem behat orientak na jare. Vubec to neni o behani, resp. beh samotny se da natenovat uplne nejsnaze! Nejvetsi problem je neztratit se - a ze to tu jde snadno! Vlevo bazinka, vpravo bazinka, po kolena ve vode a po pas v boruvci a uplny zmatek v hlave. Udrzet solidni tempo a pritom mit porad predstavu o tom, kde jsem, to je kumst. Teprve na poslednich par zavodech se mi podarilo najit jakys takys kompromis mezi behem a navigaci, ale stejne zametam startovni pole zezadu. Obcas si s nama zabeha Kjetil Bjorlo (byvaly mistr sveta) a teprve pak mam chut zahodit boty. Byva dvakrat, trikrat rychlejsi, nez ja, a to se nepovazuji za uplneho looser bezce. To jsou videt kilometry v lese od nejutlejsiho veku. Na odpoledni zavody tu chodivaji cele rodinky, deticky mapuji, fotrik je usmernuje, maminka sbira boruvky...proste krasny sport pro vsechny :-))
mapo | 24. 08. 2007, 11:16
Ahoj, zajímalo by mne, jak to v OB vlastně probíhá, jestli je to něco podobného jako jsme provozovali v dětství na letních táborech-dostali jsme zadané azimuty (s buzolou), cca vzdálenost (to jsme krokovali, resp. odhadovali) a měli jsme se dostat k cíli (jednou to bylo v noci, to byla docela zábava)...Třeba když zjistím čistě teoreticky, jak na to, možná budu mít chuť si to taky zkusit :-)) v lese je pěkně.
forest | 24. 08. 2007, 12:53
ne, takhle se orienťák neběhá. Odkaz ti více napoví: http://www.orientacnibeh.cz/csob/cojeob.php#trat
pavli | 24. 08. 2007, 11:31
Patřím mezi orienťáky, je to sport, který miluji. Ale protože mám spíš orientační nesmysl nežli smysl, často bloudím a mám problémy při dohledávkách, tak i fyzický výkon při závodě značně kolísá :-). Jinak běžeckých orientačních závodů a klání je více druhů: běžné s pevným pořadím kontrol (různá délka a náročnost), score-lauf (je dán časový limit a každý sebere kontroly, které stačí v libovolném pořadí). U score-laufu může časový limit být i 24 hodin (rogaining). No, prostě o orienťáku by se dalo psát hodně, ale chce ho i vyzkoušet. V zimě se běhá zimní liga-série závodů, kde se dá naběhat i docela slušný objem kilometrů.
Martin Dvořák | 24. 08. 2007, 12:21
Takhle hrozně bych to raději nekomplikoval :) Myslím, že nejlepší pozvánkou - a zároveň ukázkou, jak vůbec taková mapa pro orientační běh vypadá - bude tato adresa: http://woc2007.org.ua/
Na této adrese si pak vyhledejte "long final routes", resp. "middle final routes" a tam se podívejte v krásném grafickém ztvárnění (nedělali to Ukrajinci nýbrž Norové) jak běhají nejlepší orientační běžci na světě! Stojí to opravdu za to!
rk | 24. 08. 2007, 13:06
V hodnocení začátečníka jsem se poznal. Bylo to před 20 lety a na kole.
Na startu adrenalinu až rudo před očima, po startu oblaka prachu za mnou, křižovatky žádné, ale klid, hledám až tu druhou a najednou konec lesa. :-)) Tady žádná silnice nemá být!
Následovala několikaminutová analýza vzniklé situace a velmi pomalé hledání lampiónů z opačné strany, v opačném pořadí, k údivu těch trochu poučenějších. Lanpióny byly jen 4, ale ten první mně dal opravdu zabrat. Jel jsem proti stopám chytřejších, to už bylo snazší. Čas horší trojnásobku vítěze byl jen poslední ranou z milosti mému sebevědomí.
No třeba to někdy zkusím a začnu opravdu zvolna a s rozumem, pokud nějaký najdu.emarco | 26. 08. 2007, 18:10
Jak vidím, tak jsou tady zkušení orienťáci;-) Jako malý jsem taky dělal OB, ale už je to taky pár let:) Ale teď bych si ho s velkou radostí znovu zkusil, nevíte prosím o nějakém závodě v okolí Brna pro amatéra?
forest | 26. 08. 2007, 18:23
http://zhusta.sky.cz/Jihomoravska_oblast/
na závodech je vždy vypsána kategorie příchozích (jednodušší a kratší oproti normálním tratím).milan | 26. 08. 2007, 20:00
Můžeš pro představu nám laikům ukázat ,jak taková jednoduchá a krátká trať pro příchozí vypadá?Díky.
forest | 26. 08. 2007, 20:43
třeba tohle je trať pro příchozí http://tinyurl.com/2cdp2w . Kontroly ne moc daleko od cest, na relativně jednoduchých objektech (vývraty, posedy, krmelce), žádné extrémně dlouhé postupy. Délka mezi 3 - 5 km.
Pokud bys Milane (a nejen ty, zájemci vítáni) měl zájem, tak klidně se můžeme domluvit v brněnském tréningovém vlákně ve fóru na nějakém mapovém tréningu a pak si to třeba můžete ozkoušet 12.10. na Mistrovství Brna ve sprintu na Lesné (trať bude jednoduchá tím, že bude mimo les na sídlišti - považuju za ideální pro absolvování prvního závodu). BTW: sprint v OB znamená tak 15 minut pro vítěze :-)forest | 26. 08. 2007, 20:47
tohle je rozpis toho závodu na Lesné: http://zhusta.sky.cz/zavody/supersprint.htm
milan | 26. 08. 2007, 20:59
Lesná pro mě není právě vhodná lokalita,prožil jsem tam prakticky celé dětství. :D
Ale určitě bude na podzim nebo v zimě víc času na společný běh.Určitě nebudu sám,kdo by si ho rád zpestřil mapovým treningem.
BTW:závodů na Lesné se nemůžu zúčastnit i kvůli Psotkovu memoriálu.
pritel | 27. 08. 2007, 17:03
Pamatuju z vyprávění historku, která se udála při soustředění norského repre týmu v OB pár let zpátky. Naturalizovaný Dán Wilson Kipketer zorganizoval do stejné lokality soustředění svých keňských kolegů. Orientační běh přišel Keňanům nesmírně směšná a vtipná záležitost, do té doby než se Norové naštvali a vyzvali je k sázce. Její náplní bylo, že vybraný Keňan musí pouze "uviset" mistra světa Petera Thoresena v průběhu jeho mapového tréninku v délce cca 15 kilometrů (rozuměj cca 90-100 minut). Tj. Thoresen bude mapovat, a Keňan se jenom poveze tak, aby mu Thoresen neutekl. Běžel sám Kipketer, a Thoresena se neudržel.
Orienťák v terénu vyžaduje silový běh, nicméně v poměrně slušném tempu.
Ne nadarmo před pár lety v jedné anketě ve Švédsku, kde je OB doma, byli vyhlášeni orientační běžci jako nejlépe fyzicky připravení vytrvalostní sportovciRadek J. | 27. 08. 2007, 23:35
Tak na to se Pettera zeptam :-))
pritel | 29. 08. 2007, 16:20
Třeba je to kachna :-)
Ale na každým šprochu pravdy trochu...Radek J. | 30. 08. 2007, 15:52
Neni to kachna, aspon ne uplna :-))
Na soustredeni v Nemecku v roce 1995 se Petter vsadil s Tanzancem (udajne 62. na nejakem pulmaratonu), ze bude 5 km mapovat a Tanzanec ho uvisi. V lese byl prijemny plochy povrch pokryty listim (zadne desy v bazinach apod).
Takze vybehli, Petter se vazne obaval, ze souperi neutece, ale k jeho prekvapeni to Tanzanec asi po 30 metrech vzdal, udajne kvuli uplne jine technice behu v lese a na draze. Treba se bal o kotniky, kdo vi?
RSS