Pár údajů na začátek

Závod se běží na trati odpovídající maratonu při prvních novodobých olympijských hrách v roce 1896, respektive na trati jí co nejvíce podobné. Od té doby se cesty přece jen trochu změnily.

První Athens Classic Marathon se konal roku 1955 a dále v dvouletých intervalech až do 70. let. Poté začala jeho popularita upadat, přední běžci dávali přednost závodům s rychlejší tratí a vyššími prize money. V roce 1983 byl Athens Classic Marathon obnoven na počest řeckého atleta a pacifisty Grigorie Lambrakise. 27. ročník se bude konat 8. 11. 2009 a následující rok, v roce 2010, svět oslaví 2 500 let od bitvy u Marathonu.

Praktické informace

Praktické informace naleznete na Internetových stránkách Athens Classic Marathonu. Stránky jsou řecky a anglicky.

V roce 2008 registrace stála 80 Euro a zahrnovala:
- personalizované startovní číslo                                                                                               – oficiální maratonské triko (bohužel pouze bavlněné)
- batoh
- ručník
- drobné dárkové předměty
- dopravu z a na letiště
- dopravu městskou hromadnou dopravou dva dny před a tři dny po maratonu
- dopravu na start v Marathonu

Moje osobní zkušenost s on-line registrací je pozitivní. Vše proběhlo bezproblémově, včetně platby kartou. Co mi dlouho vrtalo hlavou, byla doprava zdarma z letiště. Říkal jsem si, jak poznají, že jsem maratonec? Například v Praze při PIMu byla doprava zdarma po předložení startovního čísla. To si ale vyzvednu až v Aténách v Expu. Uklidnily mě aktualizované stánky aténského maratonu – na letišti v Aténách bude přepážka pro maratonské běžce, kde po předložení pasu dostaneme kartu na dopravu. Přepážka byla přímo při výstupu z celního prostoru, zřetelně označená a nepřehlednutelná.

Expo a vyzvedávání startovních batohů proběhlo v kongresovém a výstavním centru Ζappeio Megaro v centru Atén. Vše bylo bezproblémové, okolí Expa bylo vyzdobeno plakáty maratonu, nešlo jej přehlédnout. Doprovodné Expo nabízelo několik prodejních stánků sportovních firem (Adidas, NB, Reebok), potravinových doplňků a gelů a pak několik řeckých stánků. Nestlé vytrvale  nabízelo návštěvníkům müsli tyčinky a banány.

Účastnický batoh obsahoval, mimo reklamních předmětů, rovněž dvě brožury s podrobnými informacemi pro účastníky, čip, mapu trati s profilem, seznam občerstvovacích stanic s informací, co se na které „servíruje“, co dělat před, při a po běhu. Vše anglicky a řecky.
Informace byly dostatečné a opravdu pravdivé.

Druhá věc, která mi vrtala hlavou, byla doprava na start. V propozicích byly přesné informace o odjezdu autobusů s účastníky od 6:00 do 7:00. Docela mě zajímalo, jak se organizátorům podaří přepravit několik tisíc startujících. Podle informací na internetu bylo registrováno
10 000 startu­jících, ale to bylo včetně doprovodných běhů na 5 a 10 km. Na startu maratonu jsem pak viděl čísla do 5 000.

Zpět k dopravě

Plánoval jsem být na místě raději už v šest.  Ranní Atény nabízely podivný pohled. V kavárnách a na ulicích se potulovaly zbytky nočních hýřilů, kteří tah protáhli až do rána. A mezi nimi se pohybovaly sportovně oblečené postavy se stejnými igelitovými batohy. Stačilo se držet některého z batohů a nemohli jste zabloudit. Doprava na start proběhla bez nejmenších problémů, autobusů byl dostatek, čekání ve frontě bylo minimální, všichni maratonci měli své místo k sezení. Cesta trvala asi 50 minut.

V Marathonu, na místě startu, je k dispozici tartanový ovál na rozběhání a rozcvičení  a řady Toi-Toi budek (ale fronty byly stejně). Třetí věc, která mi vrtala hlavou, byla opět doprava, ale tentokrát oblečení z místa startu do cíle. Přece nepojedu jen v tom, v čem poběžím. Ráno je zima. A zase se mi nechce obětovat svou teplákovku. Organizátoři ale zajišťují odvoz oblečení od startu do cíle. Vše v jednotných igelitových pytlích označených nálepkou se startovním číslem účastníka – vše jsem našel ve svém účastnickém batohu. Odevzdávání batohů končí 30 minut před startem. Opět vše probíhalo rychle a bez většího zdržení.

Trasa

Profil trati je zvlněný, maraton nepatří k nejrychlejším. Prvních 10 kilometrů je rovina, druhá desítka se začíná vlnit s jedním prudším stoupáním a následným klesáním. Zhruba od úrovně mety půlmaratonu se trať začíná postupně zvedat, ale stoupání není nijak dramatické. Ale okolo 30. kilometru, kdy už opravdu docházejí síly, je stoupání chvilkami prudší, navíc okořeněné několika podběhy dálničních křížení. Něco jako podbíhání mostů při PIMu, prudce dolů a hned prudce nahoru. Posledních necelých 10 kilometrů už na vaše znavené tělo čeká pouze klesání, většinou mírné, nic dramatického.

Značení kilometrů je dvojí. Každých 5 km je velká nepřehlédnutelná cedule. Jednotlivé kilometry jsou značeny sprejem na cestě (většinou na pravé straně). Označena je samozřejmě i meta půlmaratonu a v závěru je značen velkou cedulí každý kilometr.

Samotná trasa vede po širokých komunikacích, žádné tlačenice. Všichni běžci mají dostatek prostoru. Automobilový provoz je po dobu maratonu zastaven, auta nejezdila a neotravovala vzduch ani v protisměru (mimo závěrečného úseku v centru města). Okolo trati bylo stále množství povzbuzujích diváků, kteří vytvářejí neopakovatelnou atmosféru. Občerstvovací stanice jsou každých 2,5 km, na všech byla k dispozici voda v 0,5l PET lahvích (co jsem nevypil, tím jsem se polil a zchladil). Každých 5 km byl k dispozici rovněž iontový nápoj Powerade (střídaly se jeho různé barvy), buď v kelímku nebo opět v celé 0,5l lahvi. Střídavě byly k dispozici houbičky, banány, jednou energetický gel GU a v druhé půlce několikrát müsli tyčinky (při běhu jsem neměl na tuhou stravu ani pomyšlení). Mám pocit, že vše odpovídalo propozicím a vše bylo v dostatečném množství i pro běžce nad čtyři hodiny (můj čas). Samozřejmostí byly stoly určené pro vlastní občerstvení, které jste odevzdali při registraci.

Sightseeing

Staré Řecko nabízí nesčetné množství pamětihodností. Aténám vévodí pahorek Akropole s antickými stavbami. Bohužel maratonec při běhu nic z toho neuvidí. Okolo pátého kilometru proběhnete okolo památníku legendární Bitvy u Marathonu a okolo sochy vojáka a to je vše. Pak vás trasa maratonu vede nudnou příměstskou scenerií s většími a menšími obchody. Snad jen okolní zvlněná krajina našince zaujme jinou skladbou vegetace. To je ale vše. Posledních deset kilometrů, které Vás postupně vedou do centra Atén, je trať lemována obchody, bankami, kavárnami. Vše moderní stavby. Tuto nudnou trasu ale zcela zastíní doběh na Panathenaikon Stadium. Starý atletický stadion, který byl u příležitosti prvních novodobých olympijských her v roce 1896 kompletně opraven. To je naopak famózní a neopakovatelný zážitek, okolo špalíry povzbuzujích diváků, majestátní tribuny… Přímo na Vás dýchne historie.

Po doběhu

Po doběhu následuje opět perfektní servis. Nejdříve přijde na řadu medaile, trocha vydýchání, a už vás balí do fólie proti prochladnutí. Vzápětí občerstvení v tašce – voda, iontový nápoj, energetická tyčinka. Čip navlečený na tkaničce boty vám sami sundají a botu poté opět zaváží. V šatně jsou opět k dispozici koridory, vydávání batohů s oblečením jde téměř bez čekání. V improvizované šatně jsem našel dokonce několik židlí, takže převlékání bylo bez problémů.

Závěrem

Věřím, že vám, kdo se rozhodnete v budoucnu  Athens Classic Marathon běžet, budou mé informace k užitku, vše se vztahuje k 26. ročníku z roku 2008. Historické informace jsem čerpal z oficiálních informací organizátorů, zbytek je moje osobní zkušenost. Vaše případné další dotazy rád zodpovím v diskusi pod článkem či na emailu zoubek@gmail.com.

Poznámka redakce: V cíli letošního Athens Classic Marathonu bylo klasifikováno 3830 mužů a žen. Vítězi se stali Paul Nicholas Lekuraa z Keni (2:12:42) a Mai Tagamiová z Japonska (2:36:58). Traťové rekordy drží Ital Stefano Baldini (2:10:55) a Japonka Mizuki Nocuchiová (2:26:20) z olympiády v roce 2004.

Web závodu

Výsledky závodu