Evžene, stal ses symbolem českých běhů, kde tě vídáme s ptákem Sárou na ruce již notnou řádku let. Co tě udržuje u běhání?

Evžen: „Nejde jen o běhání, ale o pohyb obecně. Pokud bych byl línej, tak začne tu něco bolet, tam píchat … Stálý pohyb včetně běhání mě ještě stále udržuje zdravého.“

Vrána Sára: „Já neběhám. Já lítám. Ale radši sedím doma. My plyšáci se lítáním opotřebováváme.“

Jakého sportovního úspěchu si nejvíc považuješ?

Evžen: „To budou spíš cestovatelské. Objezd Islandu na kole, Istanbul – Praha. Z těch sportovních asi první místo na "Everestu“ v Praze. Ze třinácti startujících jsem byl daleko nejstarší (o 28 let!) a dokončili jsme dva."

Vrána Sára: „Že jsem už uletěla 35 maratonů.“

Co děláš pro svou regeneraci?

Evžen: „Nic moc. Jen pravidelné protahování. A občasné posezení u piva.“

Vrána Sára: „Sedím doma u žížal.“

Víš, kolik kilometrů jsi za život naběhal?

Evžen: „Zaznamenaných mám asi 20 000 kilometrů, ale ve skutečnosti to bylo možná dvakrát víc.“

Vrána Sára: „Já ulítla sotva 3 000 kilometrů. Ale stejně jsem slavnější než Evžen!“

Kolik let běháš?

Evžen: „Dlouho jsem měl běh jen jako doplněk k jiným sportům. Ale dá se říct, že běhám 40 let.“

Vrána Sára: „Já lítám od svého necelého roku. A tak to bude už deset let.“

Máš nějaký vlastní soukromý doping?

Evžen: „Já nedopuji. Jen se někdy nechám tahat od Sáry.“

Vrána Sára: „Já mám své speciální žížaly. Ale nikomu je nedám!!!“

Tvůj nejoblíbenější závod?

Evžen: „Určitě Velká kunratická. Taky ji letos poběžím po 41.“

Vrána Sára: „Pražský maraton. Protože tam jsem už slavná první PIM Eagle a za rok budu dokonce stříbrná za deset účastí!“

Máš nějakou historku se závodů, ať už veselou, či děsivou?

Evžen: „Těch historek je moc. Ale taková na rozhraní veselé a děsivé je z doby, kdy se běhala Velká Pardubická lidí. Jako jeden z mála jsem překážky skákal. A Hadí příkop je vodní, tři a půl metru do dálky a metr do hloubky. Při odrazu jsem škobrtl o kládu, která okraj zpevňuje. A prolítl jsem přesně "na hubu“ do protějšího svahu. Tehdy to natočila i televize a řadu let jsem byl „slavnej“, protože to jako perličku často opakovali. Ale já to bohužel nikdy neviděl."

Vrána Sára: „Mě chtěl jednou sežrat pes!!! A v Medocu mě při pití vína točila francouzská televize!“

Jaký je tvůj nesplněný běžecký sen?

Evžen: „Já snad žádný nemám, všechno jsem si splnil.“

Vrána Sára: „Já musím za rok po desáté ulítnout PIM!!!“

Pozn.red.: Znáte další podobné běžecké „baviče“ z vašeho okolí? Napište nám o nich na redakce@behej.com. Děkujeme!