Zimní Blaník 2008: Běháme uprostřed zimy

Běžet z Vlašimi na Blaník? Proč ne, řekli si v 70. letech minulého století vlašimští turisté, kteří reagovali na tehdejší vlnu dálkových pochodů. Někdo běhání při turistice odmítal, někdo je podporoval. Nakonec zvítězila myšlenka obě kategorie od sebe oddělit. A běh na Blaník byl na světě.

Zprvu byl start na starém atletickém stadionu za železniční stanicí, po několika letech se přestěhoval ke sportovní hale v centru města. Tam bylo lepší zázemí, ale běh se prodloužil skoro na 20 kilometrů. To by tolik nevadilo, horším problémem byla stále rostoucí doprava a tím i riziko při přebíhání frekventovaných křižovatek. Na čas se start vrátil na původní místo, ale stadion mezitím ovládli fotbalisté a nebylo se pomalu kde převlékat. A tak zatím poslední stěhování proběhlo před dvěma lety do budovy obchodní akademie ve Vlašimské ulici. Závod se tím o pár kilometrů zkrátil, zato jsou k dispozici vytápěné šatny a teplé sprchy. 

Loni se vybíhalo za téměř jarního počasí, letos také nebyla právě zima, ale ředitel závodu, vlašimský lékař MUDr. Jan Ján po páteční rekognoskaci terénu rozhodl, že letos běžce až na vrchol Velkého Blaníku nepustí. Trochu se kolem toho diskutovalo, pamětníci vzpomínali na ročníky, kdy bylo ledu na bájné hoře ještě víc a všichni to zvládli, nicméně ředitel rozhoduje, a tak letošní časy nelze považovat za traťové rekordy. 

Loňský rekordní počet běžců překonán nebyl, kvalitu však zajišťovali oba poslední vítězové Jiří Wallenfels a Táňa Metelková, kteří ani letos na startu nechyběli. A oba také od prvních metrů přesvědčili soupeře, že to s obhajobou vítězství myslí vážně. 

Jirka Wallenfels, určitě lepší na silnici než v terénu, získal již v první čtvrtině závodu dostatečný náskok, který kontroloval až do cíle. Ostatní kvalitní závodníci běželi v menších skupinkách. Do terénu vbíhal sice jako druhý Pavel Slepička, kopec však pořadím trochu zamíchal, výborně si vedli zejména veterán František Tichý a domácí matador Rudolf Jánošík. Nicméně Slepička na silnici opět zkoncentroval síly, dostal se před Jánošíka a tím si vybojoval druhé místo v kategorii a třetí celkově právě za výborně připraveným Tichým. 

Hlavní organizátor závodu, atlet, triatlet a lyžař Dr. Ján byl v kategorii do 59 let druhý, když prvenství mezi abrahamy patřilo Josefu Vitáskovi. Suverénním vítězem nejblíže vyšší kategorie byl čerstvý šedesátník Jiří Němec, který bude možná letos štikou této kategorie. 

Jako všude v tomto ročním období, tak i zde bylo na startu minimálně sedmdesátiletých. O vítězství Vladimíra Řápka z AVC Praha také nebylo pochyb. 

S náročnou téměř patnáctikilome­trovou tratí, vedoucí z poloviny po silnici a z poloviny terénem, se úspěšně popasovalo všech sedm žen. O obhájkyni prvenství z roku 2007 Metelkové již řeč byla, Táňa byla a zůstává jednou z našich nejlepších a nejspolehlivějších běžkyň, umí to na dráze, na silnici, v krosech i v kopcích. Pod vrcholem Blaníku se chvílemi pohybovala dokonce na celkově třetím místě a v cíli bylo před ní pouze pět mužů! 

Pochválit musíme i druhou v pořadí Helenu Poborskou. Helena rozběhla závod velmi odvážně. Síly jí začaly docházet až v poslední fázi běhu mezi Kondrací a cílem, kde se propadla mezi muži o několik míst. Souboj o třetí místo vyhrála lepší prací v terénu Svatoslava Kacířová – Cintulová, která získala stále cenný skalp Karly Mališové. Závod dokončilo všech 64 běžců a běžkyň.

Výsledky závodu