Když jsem letos v lednu přemýšlel, jakým maratonem na podzim završit běžeckou sezonu, napadlo mě spojit tento běh s mou vášní pro cestování po dalekých krajích a přičichnout jako řada jiných běžců k maratonské turistice. Otevřel jsem si v jednom okně webového prohlížeče stránku s kalendářem světových maratonů, v druhém stránku s vyhledávačem levných letenek a snažil se informace z obou oken nějak atraktivně spárovat. Po několika hodinách bylo jasno – Maratón de Buenos Aires, 9.října.

Buenos Aires, argentinská metropole, se třemi miliony obyvatel (a dalšími 12 miliony v příměstských oblastech), leží v Jižní Americe, při ústí řek Uruguay a Paraná do Atlantiku. Na 34. stupni jižní šířky, tedy podobně jako třeba Kapské město nebo Sydney. Podnebí je zde subtropické a vlhké, denní teploty v zimě neklesají pod 10 stupňů, v létě se blíží ke třicítce.

S kapacitou 13 tisíc běžců se maraton v Buenos Aires pyšní titulem největšího běžeckého mítinku v Jižní Americe. Letos se představil novým okruhem, certifikovaným IAAF i pro klasifikaci na světové šampionáty a Olympijské hry. Na start se registrovalo 11 724 běžců z 60 zemí světa. V drtivé většině ze zemí Jižní Ameriky. Z Evropy dorazilo něco přes 80 běžců. Z ČR jsem se závodu zúčastnil jediný.

Do Buenos Aires jsem přiletěl pět dní před závodem. Ze začínajícího českého mlžného podzimu do začínajícího argentinského kvetoucího jara. Vypořádat se s nočními teplotami kolem 10 stupňů a denními mezi 18–22 stupni bylo příjemné. Pětihodinovému časovému posunu jsem také poměrně lehce přivyknul, prostě jsem vstával za svítání a vyrážel na výlety či výběhy do města.

Dva dny před závodem – v den tréninkového volna – jsem si naplánoval výlet do Uruguaye. Cesta lodí přes padesátikilometrový záliv zabere něco přes hodinu. Ráno tam a odpoledne zpátky. Když jsem se vylodil v uruguayském městečku Colonia del Sacramento do deštivého dopoledne, trochu otráven z nevlídného počasí jsem bloumal příměstským parkem a prošel po cestičce kolem smečky tří spících toulavých psů. Asi moc blízko, protože jakmile jsem je minul, probrali se a začali se mi sápat po nohách. Po necelé minutě mého ustupování a vzájemného vymezování teritorií se uklidnili. Vyhrnul jsem si nohavici a zjistil, že jeden z kousanců je bohužel na krev. Nic hlubokého, ale…

Po návratu do Buenos Aires jsem strávil odpoledne a večer nejdřív hledáním té správné nemocnice a následně čekáním na vakcínu proti vzteklině. Nedočkal jsem se, v deset večer jsem odešel z Emergency s informací „vacuna maňana“. Cestou do hotelu už mě napadaly černé myšlenky, jestli budu moct po vakcíně běžet, jestli mi nebude blbě, a taky jestli vůbec ta vakcína bude. Den před závodem v poledne jsem se dočkal. Dostal jsem první z pěti dávek vakcíny a zeptal se doktorky, co si myslí o mém zítřejším maratonu. Doktorka se na mě podívala a řekla „Go, Tomas. Good luck“. Nebo mi to tak aspoň vyznělo, nemluvila dobře anglicky… Vrátil jsem se na hotel a začal se pořádně krmit a zavodňovat. Předešlý den jsem toho ve sledu událostí moc nesnědl ani nevypil. Brzy jsem usnul a probudil se v den závodu, ve čtyři ráno. Vstal jsem a rozhodl se běžet.

Buenos Aires maraton startuje brzy ráno. V 7:30, necelou půlhodinu po východu slunce. Se slunečními paprsky začala venkovní teplota rychle stoupat. Při startu už teploměr ukazoval 16 stupňů. Předpověď slibovala jasno a odpolední teploty kolem 22 stupňů s poměrně silným nárazovým větrem. Start a cíl závodu je situován do rozlehlého parku na sever od centra města. Po prvních pár kilometrech v parku trasa pokračuje dál na jih, obchodní čtvrtí a na devátém kilometru se již probíhá po hlavní městské třídě kolem Obelisku – symbolu nejen města, ale i samotného maratonu. Tady už taky přibývá místních zvědavců a fanoušků, kteří si v neděli ráno přivstali.

Co se atmosféry závodu týče, nečekejte davy podporovatelů, až na pár frekventovaných míst, a pochopitelně poslední kilometr před cílem, se žádných mohutných povzbuzování „Vamos! Chico“ nedočkáte. Ani žádné velké performance podél trati, snad jen dvě nebo tři stanoviště s reprodukovanou hudbou. Ale zpátky na trať. Silnice jsou voleny zpravidla široké, terén je víceméně rovinatý, kumulativní převýšení trati je 402 metrů.

Na jedenáctém kilometru se běží kolem další atrakce města, Casa Rosada – prezidentského paláce. Pak se cesta dalších 15 kilometrů klikatí v přístavní čtvrti Puerto Madero. Jedné z nejstarších čtvrtí města, která prošla v posledních desetiletích značnou proměnou a modernizací a dnes představuje nejnovější architektonické trendy města. Na zhruba 25. kilometru se trasa stáčí zpět na sever, tentokrát podél zálivu a hlavně proti předpovídanému silnému větru. Konečně v posledních kilometrech trať zpátky zamíří do parku se vzrostlými stromy a vítr se utiší. Poslední občerstvovací stanice na 40. kilometru, už prakticky souvislý koridor fanoušků lemujících trať a vytoužený cíl.

Z organizačního hlediska byla trasa zajištěna bez problémů. Každý kilometrovník viditelně označen, v místech, kde by snad mohlo dojít k pochybnosti o směru trasy, byli vždy organizátoři, kteří zároveň odkláněli dopravu. Občerstvovací stanice s vodou každých pět kilometrů, s dvoukilometrovým odstupem pak vždy stanice s iontovými nápoji. Na ovoce si běžci museli trochu počkat, první banány a pomeranče byly na 20. km a pak ještě dvakrát.

Závod vyhrál Etiopan Siraj Gena Anda v čase 02:20:24 (umí maraton i pod 2:09) o tři minuty před domácím běžcem. Nejlepší ženou byla Lishan Dula Gemgchu, Etiopanka v barvách Bahrajnu v čase 02:39:14. Já jsem závod rozběhl s opatrností a víc než tempa jsem si pořád hleděl své tepovky. Přeci jen strašáka vakcíny jsem měl pořád v hlavě. Běžel jsem celou trať víceméně vyrovnaným a pocitově pohodovým tempem, rozdíl mezi první a druhou půlkou byl menší než minuta. Cílem jsem proběhl v čase 3:23:58, bez větší únavy, na dané okolnosti spokojen. V cíli jsem posvačil, doplnil tekutiny a vydal se pěšky na desetikilometrovou cestu do hotelu.

Najíst, napít, vyspat a ráno tradá přes Londýn na třicetihodinovou cestu domů, do Ústí nad Labem, pro druhou dávku vakcíny proti vzteklině.

Tomáš Krejčí, tomas@inlineskating.cz