Jaké chystáte novinky pro letošní rok? Trasa bude stejná jako loni? Na co se závodníci mohou těšit na trase?

„Největší novinkou je změna trasy na polské straně Krkonoš, kde jsme se snažili vyjednat minimálně obdobnou trať, jaká byla loni, co se týče převýšení a náročnosti. Museli jsme trochu slevit z nároků jak my, tak ochránci přírody. Za což jim velmi děkujeme. A na co se mohou závodníci těšit? Jako vždy na profesionální servis, krásnou trať, rychlostní prémie, prize money a tradičně velmi přátelskou atmosféru.“

Jakým způsobem bude trať značena? V chráněných oblastech by s tím mohl být problém?

„Ke značení používáme klasicky „mlíko“, barevné šipky a mouku. Už v rozhodnutí o povolení pořádání sportovní akce máme definováno, jaké značení můžeme použít. Jsme sportovci, přírodu máme rádi a nechceme ji ještě více zatěžovat. Samozřejmě veškeré značení ihned po závodě sbíráme a mažeme, aby nehyzdilo krajinu. Uvědomělé chování očekáváme i od závodníků, aby neodhazovali odpadky mimo občerstvovačky do lesa a podobně.“

Jak je složité uspořádat závod, který probíhá přes dva státy?

„Jednoduché to není. Představ si hromadu oficiálních povolení pro závod v národním parku a vynásob dvěma. Ne, teď vážně: Je to docela složitý proces, ještě když vezme v potaz, že se jedná o prostory nejvíce přísně chráněné, kdy se musí k vaší žádosti vyjádřit všechny odbory životního prostředí, a to vlastně pro dva Národní parky. Myslím, že tito lidé mají své práce dost a těch žádostí nezpracovávají málo. Proto taky letošní vyjednávání o trase trvalo skoro tři čtvrtě roku. Vždy podáváme žádost někdy v září předchozího roku a odpovědi se nám dostává až koncem léta. To tady nemluvím, že musíte mít souhlas vlastníka pozemků na trase a další. Vtipná historka z loňska, kde bylo potřeba z Jakuszyc přeběhnout hned po startu silnici. Řeknete si, že není problém na 15 minut uzavřít silnici, jenže ona je to mezinárodní silnice první třídy a v tu chvíli už to není taková sranda. Nakonec po vyjednávání s polskou policií a dopravně silniční správou se všechno povedlo dohodnout. A takových věcí člověk musí řešit poměrně dost. Takže je toho hodně, ale stojí to za to.“

Jak dlouhé budou rychlostní prémie a jakým terénem povedou?

„Opět máme dvě prémie, jejichž vítěze odměníme "prize money“. Vrchařská prémie vede stejně jako vloni po sjezdovce nahoru na Medvědín. Není moc dlouhá vzdálenostně, ale převýšení stojí za to. Rychlostní prémie je v Polsku, velmi technický úsek v délce cca 2 km, hodně náročný na došlapy a pozornost."

Která známá běžecká jména se objeví na startu?

„Zatím máme potvrzeného Jana Procházku (šestinásobný vítěz Velké kunratické a mistr světa v orientačním běhu), stejně tak Jan Mrázek. Takže běžecky to bude určitě rychlé. V jednání je účast i Ondřeje Fejfara, uvidíme.“

Pořádáte dva závody. Nemáte v plánu jejich počet rozšířit?

„Zatím nám dva trailové závody stačí, ale jednu vizi mám. Jde o odlišné pojetí běžeckých závodů. Teď ale nebudu nic prozrazovat, snad jednou dojde i na realizaci.“

Jaké máte plány se závodem do budoucna? Jak si myslíte, že budou vypadat třeba za 10 let?

„Deset let je hrozně dlouhá doba, ale řekl bych, že do té doby opadne současný běžecký boom, který pocítily hlavně silniční běhy jako půlmaratony a maratony. Menších závodů se to nedotkne, protože tito lidé budou běhat pořád, nedělají to proto, že teď běhá každý. Každopádně chceme udržet standard našich závodů a nabízet běžcům prvotřídní trať i organizaci.“

Pořádáte také řadu adventure závodů. Projevil se nějak na zájmu o ně současný boom překážkových běhů?

„Ani bych neřekl, cílová skupina je trochu odlišná. Na náš víceboj Hannah Epo Survival chceme přilákat i širokou veřejnost. Během závodu jsme zavedli bodový systém, díky kterému se rozhodujete sami, kterých disciplín se zúčastníte a závod si tak užije úplně každý – jak profesionál nebo amatérský sportovec. Hlavní bariéru vidím v tom, že se lidé zaleknou 13hodinového časového limitu. Až když to zkusí, zjistí, jak během pestrých disciplín čas hrozně rychle uteče. Letos jsem se po závodě ptal rekreačních sportovců, kteří měli před startem obavy. A všichni do jednoho říkali, že to bylo skvělé a užili si to. Byli unavení zničení, ale strašně šťastní, a to je asi to nejvíc, proč tyto závody pořádáme.“

A neplánujete do budoucna nějaký překážkový běh pořádat?

„Určitě ne, pokud bychom chtěli tímhle vydělávat a živit se, tak určitě by ten prostor byl. To ale není naše priorita a toho volného času taky není nekonečně…“

A proč tedy ty závody pořádáte?

„Protože nás to baví! Prvním impulsem bylo, že jsme chtěli uspořádat závody, které by se líbily hlavně nám, a tak jsme na základě absolvovaných závodů vytvořili nejprve EPO Survival a poté Trail Maniacs. Otázku „Proč to pořádáš“ bych chtěl někdy položit lidem jako je Olaf Čihák, totální nadšenec pro dálkový běh a pořadatel Pražské 100. Poslední roky se snažíme Olafovi trochu pomoct, ale on letos pořádal už 24. ročník! To je závod s obrovskou tradicí. Takové nasazení jako má on, jsem asi ještě neviděl. Ty závody vlastně všichni pořádáme pro lidi, nabídnout jim nevšední zážitek, to je to, co nás na tom asi všechny baví nejvíc.“

Takže vás ty závody neživí ani trochu? Kolik času tomu tedy věnujete?

„Určitě nás tohle nijak neživí a ani nám nic nezůstává. Je to v podstatě taková naše zábava s vyrovnaným rozpočtem, který většinou končí na nule. Naštěstí. Toho času, co tomu věnujeme, je fakt hodně. Ale kdyby nás to nebavilo, dělali bychom něco jiného.“

Viděl jsem, že máte zařazeny i dětské závody?

„Ano, chceme využít areál Sportovní ops v Harrachově, než přiběhnou závodníci z hlavní trati. Během dne pořádáme závody od 100 m do 3 km. Takže může přijet celá rodina. Jeden z rodičů běží trailový závod a druhý fandí dětem na závodech. Zkrátka chceme, aby si závodní den užili všichni.“