Lenka za?ala sv?j ?lánek o Pražském p?lmaratonu v?tou: „Bylo to úžasné od za?átku do konce“. Tak to cítila ona. M?j dojem p?i dob?hu v cíli byl stejný: „byla to paráda“. Narozdíl od Lenky jsem ale já tento pocit nem?l po celou dobu závodu.

Už ráno p?ed závodem jsem byl hodn? nervózní. Nikdy jsem neub?hl víc jak 10 km, a to ani p?i tréninku, krom? mého skoro maratonu na Vyso?in? p?i mém zakufrování.

A te? je p?ede mnou 21 km. B?hat jsem za?al teprve p?ed šesti týdny, navíc po t?žkém úraze. P?edtím jsem p?l roku jen ležel, maximáln? se u?il sed?t a neohraban? vstávat z postele. P?ibral jsem za tu dobu 10 kilogram? a mé svaly totáln? ztuhly. Protože jsem byl š?astný, že za?ínám zase chodit bez berlí, dal jsem do rehabilitace co nejvíc svých sil a dal si obrovský cíl: „Ub?hnu maraton“.

To, že se na sport nebudu dívat jen z postele nebo invalidního vozíku, byl d?vod, pro? jsem se rozhodl b?žet jako vyslanec Centra Paraple a pomoci lidem, kte?í na vozí?ku skon?ili.

Nejsem tedy žádný rozený b?žec, neb?hám proto, že by m? to b?hvíjak bavilo. Vážil jsem 106 kg a s touto váhou se b?há velmi t?žko. I když jsem již 6 kilo z p?vodní váhy „sundal“. Pravideln? jsem neb?hal ani p?ed úrazem, sem tam n?jaké prob?hnutí bylo, ale opravdu jednou za ?as tak 4 km, jen pro pot?šení.

Sportoval jsem vždycky, ale p?ednost m?l u m? box, posilovna a bazén. Také s mou postavou opravdu nikdy žádný b?žecký závod nevyhraji a jsem š?astný, když dob?hnu do cíle, i když t?eba poslední.

Po každém b?hu cítím, jak namáhám klouby, bolí kolena i kotníky a nejen to. Je to, jako byste si na záda dali pytel brambor a m?li b?žet celý závod s ním. Zkuste si to n?kdy… Jenže já se rozhodl pomoci lidem s poran?nou míchou a b?žím pro n?. P?ekonám svou bolest kloub? a sval? a zdolám nejt?žší b?žecký závod a jako jejich vyslanec se pokusím vybrat co nejv?tší ?ástku, abychom jim jako Buldok-tým pomohli.

Tito lidé se bohužel už nikdy neprob?hnou. A já m?žu, i když vážím metrák a b?hám jako slon. Ale m?žu! Co by oni za to dali. A proto pob?žím i za n?.

A te? zpátky k p?lmaratonu: Ze stejného d?vodu, pro? b?hám, jsem se postavil i na start Pražského p?lmaratonu. Ne jako ostatní, kte?í mají z b?hu pot?šení, ale proto, že b?žím za sv?j Buldok-tým a pro dobrou v?c.

Už ráno p?ed závodem jsem byl p?kn? nervózní, to víte, 21 km p?ede mnou a f?ra lidí, co mi v??í. Ne?íkám, že jsem se na závod net?šil, naopak. Miloš umí namotivovat snad každého a já se na start postavil s úsm?vem a dobrou náladou. Také po vystartování jsem m?l výbornou náladu, pohoda dodala sebev?domí a já b?žel „jako o závod“ a držel krok s Lenkou.

V?d?l jsem, že Lenka p?lmaraton zvládne v pohod?, a mn? se s ní b?želo moc dob?e. Gratuluji, Lenko. Cht?l jsem se jí držet, co to p?jde, a sou?asn? podržet ji. To jsem dokázal, ale jen do devátého kilometru. Tam mi síly za?aly docházet. Zatímco Lenka b?žela po?ád stejn?, m? nohy p?estávaly poslouchat, a tak se mi za?ala vzdalovat. Já b?žel pomaleji a pomaleji, na 14. km m? dob?hl Miloš se svou parti?kou tragéd? a já myslel, že se budu držet s touto skv?lou partou a dob?hnu na plánovaný ?as 2:30.

Jenže síly ubývaly ?í dál víc a já nem?l v?bec žádnou energii. Ne že bych poci?oval n?jakou bolest sval?, snad jen klouby „zlobily“, dech v pohod?, ale byl jsem vy?erpaný a totáln? bez energie.

Dal jsem si energetickou ty?inku, kterou jsem si schoval na horší ?asy, a ono nic. Žádná energie. Žádná síla b?žet. Jako bych si nic nedal.

A najednou se naproti mn?, na druhé stran?, objevil jako na zavolání obchod se zeleninou. Moje spása! Vb?hnu do obchodu a prosím prodava?ku o banán, že b?žím závod, nemám žádnou energii a pot?ebuji banán. Že sice u sebe te? nemám peníze, ale že jí je p?ivezu pozd?ji. Prodava?ka zavolala svého šéfa – Asiat na m? koukl a ?ekl: „ne peníze – ne banán“.

M?l jsem sm?lu.

Mé utrpení tedy pokra?ovalo. Ano, bylo to utrpení, ne b?h pro radost. Spása ale p?išla na 16. km. B?žím tempem slimáka a najednou se vedle m? z ni?eho nic objeví m?j 14letý syn, kousek b?ží se mnou a hlavn? má pro m? energetickou ty?inku, kterou mi m?l dát v cíli po závod?.

Potkali jsme se úpln? náhodn?, v tu chvíli s mou partnerkou krá?eli do centra k Rudolfinu a já si to „b?žel“ zrovna na Smíchov. Vid?li m? asi 100 metr? p?ed sebou, syn mne dob?hl a vysvobodil z utrpení. Ty?inka pomohla. Rozb?hl jsem se a snažil se dohonit Miloše.

To už se mi bohužel nepovedlo, ale sv?j první p?lmaraton jsem dob?hl v ?ase 2:31:38. A to jsem jej cht?l v krizi cestou vzdát. Vím, že kdybych neb?žel jako vyslanec Centra Paraple, vzdal bych jej. Pomyšlení na lidi, kte?í sed?li na vozí?ku podél trati a povzbuzovali nás b?žce a drželi palce všem, kte?í se rozhodli b?žet, mi dávalo tu poslední nad?ji a sílu nevzdát se a dotáhnou t?ch svých 100 kg do cíle. Dokázat, že nejen „když se chce, tak to jde“, ale že to jde, i když se nechce a t?lo stávkuje.

Vím, že se budu trápit ješt? víc na Pražském maratonu v kv?tnu, ale p?esto se na tento start postavím a budu bojovat ze všech buldo?ích sil. Bojujte prosím se mnou, p?isp?jte jakoukoliv ?ástkou p?ímo na konto centra Paraple 10006–18831021/0100 a do poznámky nezapome?te napsat „Buldok-tým“.

V sou?asné dob? jsme vybrali 11750 K?.

Pln? rozumím Lence, která se na start maratonu prý stav?t nebude. Taky bych si za jiných okolností dal t?eba rok a p?ipravoval se v klidu a za rok si jej zab?hl. Já ale nem?žu, vsadil jsem se a hlavn? chci pomoci dobré v?ci. Jsem Buldok, a já to dokážu!

Buldok
www.buldok-tym.estranky.cz

Nevím jak vy, ale já jsem si Buldoka oblíbil. Je to hodn? velký svéráz, ko?írovat se dá jen velmi málo, tedy spíš skoro v?bec. Ale žije a to je, o? tu b?ží.

Když mi s Lenkou hned ze za?átku P?lmaratonu vzali roha, ?íkal jsem si: „Kde t? asi Buldo?ku, kde t? asi dostanu?"

Trvalo mi to dost dlouho. V podstat? jsem sob? i jemu p?ál, abych ho nedob?hl nikdy. I tak si zaslouží m?j hluboký obdiv. Je fakt, že za normálních okolností, tedy pokud by se nerozhodl b?žet pro Paraple, bych se mu nejspíš jeho úmysl b?žet už nyní maraton zkusil rozmluvit, protože to se zdravým životním stylem, který se snažím svým sv??enc?m vštípit, nemá nic spole?ného.

Ale co s ním m?žu d?lat?

Jedin? mu pomoci to p?ežít pokud možno bez újmy na zdraví. A budete se možná divit, já si myslím, že to zvládne. Bude ho to sice bolet, hodn? bolet, ale p?jde to!

Nakonec, i když se to nezdá, je Buldok stejným motorem pro ostatní, jako dosud byla Lenka. Jsem osudu vd??ný za oba dva, že se rozhodli dokázat si, že mají na to zvládnout b?žet takový flák cesty.

Buldoka ješt? ?eká velká zkouška, za týden se bude muset v rámci tréninku poprat s 32 km na b?žeckém víkendu ve Skalné, protože to kdyby nedal, tak m?že na cíl maratonu a pomoci Parapleti zapomenout. Ale on to ur?it? zvládne. Je to p?ece Buldok!

Miloš Škorpil

Buldok Tým tvo?í: Zdenek Buldok, Porcelan delux, Rostislav Tomeš, Blanka Živná, Lenka Lasková, So?a Otavová, Zora Hackerová, Behej.com sro, Peter Kovalík, Ivo Peterka, Hana Taslerová, Kate?ina Gališová, Tomáš Vorlí?ek, Vladimír Novák, Mapo, Miroslav Otava.

Miloš Škorpil je jedním z trenér? behej.com, kte?í nabízejí osobní trénink v rámci nabídky placených služeb.

Na seriálu o p?íprav? Buldoka na maraton se podílejí:

Sportsclinic

Porcelán delux

ST?ECHY Bohá? & Marek