Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Praha – Brno očima aktéra: "Pohoda"

Miloš Škorpil | 02.06.2006 | přečteno: 7905×

Přinášíme další z reportáží z nedávného ultraběhu mezi Prahou a Brnem, aneb hodinu po hodině očima jednoho z účastníků.

D?íve jsem si p?i t?chto akcích p?ipadal jako „pupek sv?ta“ a roz?iloval se pro každou mali?kost, jedno jestli uvnit? nebo navenek. Každopádn? m? tohle roz?ilování stálo spoustu energie.

Postupn? jsem asi vysp?l, ?i co! Dneska už si každý b?h užívám. Je naprosto jedno, zda b?žím závod na 10 km, maratón v Bostonu nebo si to rázuji na trase Praha – Brno. ?asy, kdy m? roz?ilovalo, že neb?žím takový nebo onaký ?as, jsou našt?stí pry?. Neznamená to ale, že bych si nestanovil cíle a nesnažil se je splnit. To rozhodn? ne. Jen už k tomu p?istupuji s nadhledem.

 

V?tšina z vás asi zaznamenala celkem krátkou zprávi?ku o fantastickém výkonu Míši Dimitriadu na 48 hodinovém b?hu ve francouzském Surgeres (352 km). Nad výkonem Míši byste žasli o to víc, kdybyste v?d?li, jak málo toho v tréninku nab?há, a p?esto je podle m? v sou?asné dob? nejlepším b?žcem v ?R. Zám?rn? ne?íkám b?žkyní, protože by to nevyjad?ovalo tu skute?nost, že je nejlepší u nás a? se jedná o muže nebo ženy.

Míšu sleduji už n?kolik let. Ne proto, že podává vesm?s fantastické výkony na všech ultramaratonech, kterých se zú?astní, ale pro její p?ístup k b?hu. Prost? si b?ží a užívá si. Pokud se jí v danou chvíli vše neda?í, tak se nehroutí, b?ží dál, jak to momentáln? jde. A navenek i uvnit? se sm?je. To je její celé tajemství. Pohoda.

Pro? se o tom rozepisuji p?i popisu b?hu z Prahy do Brna? Je to jasné. Lépe bych nedokázal napsat, co se v nás s Frantou, ale p?enesen? i v Samovi s Lá?ou, odehrávalo a pro? jsme navenek dob?e vypadali, že i když nás všechno bolelo. Že je prost? všechno úpln? zlatý.

 

Všechno to za?alo tak p?ed rokem. Franta za mnou p?išel a vyjevil mi své p?ání zab?hnout si vzdálenost mezi Prahou a Brnem. Bylo to v dob?, kdy jsme za?ali s Alešem Tvrzníkem a Liborem Soumarem psát knížku „B?hání – od joggingu po maratón.“ Hned m? napadlo, že by bylo dobré spojit vydání knížky a b?h Praha – Brno. ?as zvolna plynul, stránek textu p?ibývalo a tak jsme za?ali uvažovat o vhodném termínu. Chvíli to vypadalo na konec dubna, pak na termín PIMu a nakonec to bylo tak, jak bylo.

Z pr?b?žných zm?n termínu se pak vyvinuly i následné zmatky a trable. Domluvení ?idi?i za?ínali šediv?t. Franta nechal doma va?i? a já p?ipravil trasu, která byla krásná na pohled ale vražedná pro b?h.

 

 

17.5.2006, 10:00

Sedím u Dr. Maška, aby mi ješt? upravil vložky do bot, když tu mi zvoní v kapse mobil. Luboš volá, že se moc a moc t?šil, ale bohužel p?ed chvílí mu volali, aby zítra p?išel na pohovor ohledn? zam?stnání, a tak tedy nem?že jet s námi. P?icházíme o jednoho domluveného ?idi?e. Luboš je více než p?l roku bez práce a tak mu ?íkám a? si z toho nic ned?lá, že na n?j ur?it? nezanev?u a p?eji mu, aby tu práci dostal. Volám Frantovi, aby informoval svého ?idi?e, že to bude muset celé zmáknout sám. Další jobovka. Frant?v ?idi? prý p?ed pár dny od?ekl. Franta v domn?ní, že máme Luboše, mi ani nevolal. 

Paráda. Co te?. Hlava šrotuje. Uklid?uji Frantu, že n?co zkusím. První m? napadá Lá?a ?erný. Má s námi b?žet až do ?áslavi a tak holt bude muset vzít do ruky volant a do?ídit doprovodné auto. Ostatn? p?ed pár lety, jsem pro n?ho ud?lal stejnou službu, když mu bouchnul na poslední chvíli ?idi? i s autem, když se chystal p?eb?hnout za 5 dní Šumavu. Fajn. Lá?a souhlasí a tak je prvních 75 km trasy zachrán?no. Zbývá ale ješt? cesta z ?áslavi do Brna. Nejd?íve zkouším Ondru. Je mi jasné, že to asi nep?jde, ale za zkoušku nic nedám. Nejde to. Ale Ondra slíbí pomoc. V tom mi probleskne hlavou – Sam. No jasn? Sam. Má za námi p?ijet n?kam k ?áslavi, aby se na nás podíval a n?co nafotil. Snad bude mít ?as nás doprovodit dál. Pak když tak vezmeme batoh a už to n?jak dorazíme. Když jsem byl schopný ub?hnout z Hodonína do Aše se 6 kg pinglem na zádech, pro? bych neub?hl n?jakých 75 km? Sam reaguje okamžit?, s tím, že sice už má n?co naplánováno, ale že to zkusí p?eorganizovat. Za n?jakou dobu volá: Jde to, jedu s vámi až do Brna. Na to volá Ondra, jestli jsem n?koho sehnal, že by když tak m?l pro nás kámoše, který by to odjel. No nejsou ty lidi skv?lí? Volám Frantovi a obou nám padá ze srdce balvan. 

 

12:00

Pobíhám doma mezi obývákem a kuchyní. Jednou rukou dávám do tašky v?ci, o nichž si myslím, že je budu já nebo Franta pot?ebovat. Druhou rukou krájím ku?ecí maso, dávám va?it vodu na t?stoviny a p?ipravuji zeleninu, abych nám p?ipravil vydatný ob?d na cestu. Kupodivu nekon?í ponožky v hrnci a maso mezi trenýrkami.

                       
12:30

Franta zvoní dole u dve?í. Ob?d je hotový. Sta?í sednout k talí??m. Naládujeme si žaludky. Bereme tašky a vyrážíme na poslední nákup. Ve chvíli, kdy beru do ruky pytlíky s instantními polévkami, zjistím, že plynový va?i? z?stal u Franty doma v kumbále. Polévky letí zp?t do regálu. Budeme se muset spokojit s houskami, sýrem, šunkou, paštikou, jogurty a d?tskými p?esnídávkami a tím, co ulovíme po cest?. P?ibíráme ješt? balík vody, dv? láhve coly a vyrážíme do Háje, tedy na kone?nou metra Háje.

 

13:15

Lebedíme si v suchu auta. Venku to docela z nebe cáká a p?ed námi se táhne kolona aut od Hlávkova mostu až k I. P. Pavlova. Nijak nás to moc nedeprimuje. Naopak si ?íkáme, že ten déš? mezi tím alespo? p?ejde. 

 

14:05

Nep?ešel. Na míst? už nás netrp?liv? vyhlíží Míra Kostlivý, Petr Syblík a Jitka Jakešová. N?kdo mi tu ale chybí. Jasn?. Vanda Kade?ábková-B?ezinová. Cht?la vyb?hnout s námi a maxi cigaretou, kterou bychom pak ob?as n?kde prov?trali po trase a spojili tak náš b?h s akcí proti kou?ení. Volám ji. Na druhé stran? se ozve: „To se b?ží už dneska? Já myslela až zítra. Práv? jsem absolvovala masáž.“ No nic. Cigaretka nebude. Stejn? by v tom lijáku blb? táhla. 

 

14:20

Lá?a dostává do ruky papíry a klí?e od auta a my vyrážíme vst?íc nevšednímu zážitku. Proplétáme se pražskou dopravou a pak po ?ernokostelecké a mí?íme do ?í?an. Lá?a m?l ?ekat v Uh?ín?vsi. Uh?ín?ves je tu, le? Lá?a nikde. Volám: „Kde jsi? Ále na kruháku jsem blb? oto?il a tak jsem zase na Hájích.“ „Dob?e nám to všechno za?íná, móc dob?e,“ brumlám si pro sebe a vydávám pokyn: „B?žíme dál, Lá?a nás n?kde dojede a pak se napijeme.“ Lá?a je tu vzáp?tí. Dehydratovaní nebudeme. Ostatn? vody nám padá z oblohy dost a sta?í jen nastavit ruku a olizovat prsty. 

I když b?žíme po jedné z nejfrekvento­van?jších výpadovek vedoucích na Prahu, kupodivu necítím žádnou obavu z p?ijížd?jících aut. Již hezkých pár metr? p?ed námi uhýbají doprava, aby nás objela. Máme na sob? s Frantou bundy „illumiNITE“, které svou jasnou žlutou zá?í do daleka, a tak jsme pro ?idi?e dob?e rozpoznatelní. Ostatn? oble?ení této zna?ky, které do ?R dováží Sam, ocením i v noci. Nikdy jsem se necítil p?i b?hu po silnici jako tentokrát a to jsem b?hal se vším možným, abych na sebe upozornil. Blika?ka, ?elovka, baterka v ruce, nic tak nefungovalo jako toto oble?ení.

V Muka?ov? se s námi lou?í Míra a Petr. Zatímco oni se vydávají autobusem zp?t do Prahy, my si dáváme tatranku a pokra?ujeme dál na Brno. Držíme stanovené tempo. Co chvíli mi pípá mobil, aby mi p?edal další povzbuzující SMS od ú?astník? „Reality show“ na webu behej.com. Je to paráda v?d?t, že je tolik lidí s námi.

 

Vybíháme pov?stný kopec Vyžlovka, který v dobách slávy strašil ú?astníky Závodu míru. Mimochodem, to byl jediný kopec, o n?mž jsem v?d?l, že je na trase. Ale bylo jen dob?e, že jsem nev?d?l, co jsem si p?ichystal na trase mezi Gol?ovem Jeníkovým, Chot?bo?í a P?ibyslaví. Vyžlovka byla proti tomu u?in?né vyžle. 

 

Zpráva od Tu??áka letící z Prahy ?íká: „Z Prahy jde za vámi nová vydatná deš?ová fronta.“ Otá?ím se a taky že jo. Docela se to za námi temní. Nejv?tší nápor vody zachytává st?echa penzionu stojícího 1 km od Kostelce nad ?ernými lesy. Lehce zde pojíme. Housku s paštikou, doplníme tekutiny a za 10 minut už zase ?apeme v kalužích vody. 

 

Je 18.30. Lehce poprchává a zpoza mrak? se za námi objevuje sluní?ko. Zbíháme táhlé klesání a m? napadá, že to jsou ideální podmínky pro vytvo?ení duhy. Blížíme se k Maleticím a hle, duha se klene nad nimi. Dokonce dvojitá. Obracím se na Frantu a volám: „Duha a dvojitá, pro každého jedna, to nem?že špatn? dopadnout!“ 

 

Zásmuky, 18:50, 44 km

Máme zhruba 15 minut náskok. Objednáváme si ?esne?ku, je jak k?en. Pala?inku se zmrzlinou a šleha?kou, kafe a malé pivo. To pivo pak ješt? jedno. Jídlo je skv?lé. Bohužel kucha? je louda a tak se zdržíme déle než 45 minut. 

Frantovi to asi moc dob?e netráví nebo se na n?m za?íná projevovat únava z PIMu, odb?hnutých kilometr? a cestování mezi ?echy a N?meckem, kam v sou?asné dob? jezdí za prací. Naše ?asové manko se nám neda?í stahovat. Ale co. ?asu je dost. 

 

P?ítoky, 56 km

Lá?a stojí u cesty a mí?í k n?mu další auto. Sam se hlásí do služby. Spole?n? s Lá?ou nás p?evedou Kutnou Horou. Nemají to v?bec snadné. Nikde žádné ukazatele. Rozkopané ulice. Samá objíž?ka. Kon?íme u n?jaké zdi. Našt?stí to není ze? ná?k?. Tuhle snadno p?esko?íme a jsme na silnici mí?ící do ?áslavi. Auta ale nemají k?ídla a tak to musí objet. 

 

?áslav, p?lnoc, 75 km

U mobilu je už nervózní Radek, kterému se hodiny nikdo z trat? nehlásí. „Proboha, kde jste, co se d?je, pro? nezvedáš mobil? Pro? to nebere Lá?a?“ Lá?a to nebral, protože když ?ídí tak nemobiluje a tak bylo jedno, zda Radek vytá?el moje nebo jeho ?íslo. Oba mobily byly v aut?, nebo? m?j se dobíjel. Odpovídám na Radkovy otázky a posílám mu ?íslo na Sama. Nyní už nebude žádné embargo na zprávy. Sam zvládá náš doprovod, telefonovat, fotit, prost? všechno a perfektn?. 

 

P?endáváme v?ci z Frantova auta k Samovi. Frantovo auto z?stává u stadiónu v ?áslavi. Lá?a s námi jede ješt? do Gol?ova Jeníkova, protože vlak do Prahy mu jede až ve 4 ráno. 

 

Dvanáct kilometr? mezi ?áslaví a Gol?ovem Jeníkovým vede po hlavní silnici. B?žím vep?edu svým tempem a vždy zhruba po kilometru p?echázím do ch?ze, aby m? mohl Franta dob?hnout. Sice mi ?íká, abych b?žel dál svým tempem, nechce zdržovat. Ale tady je p?edn?jší bezpe?í par?áka než n?jaký ?as. Sta?í chvilka. ?lov?k blb? šlápne, ud?lá se mu blb? a tak je pot?eba být v co nejbližším kontaktu. I tak postupujeme docela rychle a dokonce se nám poda?ilo dohnat manko na pouhých 15 minut. Franta ale už je rozhodnut, že v Gol?ov? Jeníkov? p?jde do auta a n?jakou dobu si odpo?ine. 

 

Gol??v Jeníkov, 1:00, 87 km

Je tedy už 18. kv?tna a v nohách máme více jak dva maratony. P?ibíháme na nám?stí. Dám si kratší pauzu na jídlo. Houska, šunka, cola a za 30 minut už b?žím studenou ale hv?zdnou nocí dál. Nad hlavou mi zá?í Velký v?z. Aut moc nejezdí, ale i t?ch pár je hodn? nep?íjemných. Jednak m? vyvádí z mé samoty, kterou si práv? nerušen? užívám a dobíjím vnit?ní zdroje. Jednak m? vždy nep?íjemn? oslní. Znovu ale oce?uji Samovo oble?ení. Au?áky 200 m p?ede mnou odbo?ují do st?edu a tak si mohu nerušen? b?žet aniž bych musel pokaždé zastavovat nebo uskakovat do p?íkopu, jak jsem to d?lal d?ív, a? už jsem b?žel okolo ?R, nap?í? ?R, z Pelh?imova do Chebu nebo z Prahy na Sn?žku.

 

?eská B?lá, 5:00, 119 km

Pomalu svítá, ale padá docela vydatná mlha. Vcelku p?kn? studí. Ale já mám rad?ji chlad a tak z?stávám po?ád v trenkách a v bund?. Co chvíli mi ukápne na nohy z šosu kapka. P?ipadám si jako vodník. Našt?stí do dáli zá?ím žlutou a ne zelenou barvou. Ob?as mlhou probleskne bílé, ledové slunce. P?kná idylka. P?ipadám si, jako bych byl mezi dv?ma sv?ty. Mezi sv?tem lidí a duch?, mezi sv?tem minulosti a sou?asnosti. Miluji tyto chvíle zrodu nových vizí, nových poznání a nových sil. Stále stoupám vzh?ru. Pokolikáté už v t?chto dvou dnech? Blížím se k P?ibyslavi. Absolvovaných 129 km, probd?lá noc a studené jídlo mn? docela ubralo síly. Toužím si dát kafe, vzít si suché ponožky a boty a na chvíli zav?ít o?i. 

 

P?ibyslav, 6.00, 129 km

Mám už 15minutový náskok. Za sebou t?i maratóny. Plním si p?ání a na 15 minut uléhám s nohama naho?e. Když sundávám boty a ponožky, juknou na mne chodidla, která vypadají jak hov?zí drštky. Taky tak bílé a vráš?ité. Pár drobných puchý?k?, ale ty prakticky necítím. Mizuna d?lají dobrou práci. Poprvé si nazouvám nové Creation 7. Jsem zv?dav, jak se v nich budu cítit. Vylézám z auta. Chodidla od této chvíle každou krátkou p?estávku dostávají tvar varhánk? a tak mi vždy trvá n?kolik krok?, než zase splasknou a p?ilnou k bot? a silnici. To ale není nejhorší. Aspo? mám novou hru. 

 

Nové Dvory, 135 km

Už zase b?žím svým obvyklým tempem cca 10 – 11 km za hodinu. U jedné z branek do n?jaké zahrady leží krásná colie. Houknu na ni: „Vstávej!“ Vyst?elí jak blesk a dává nám to s Frantou p?kn? sežrat. Ješt?že je za plotem. Mirek Kostlivý by ze m? m?l ur?it? radost. Já mám radost, že mi stále z?stává smysl pro humor. 

Pár kilometr? p?ed Ž?árem nad Sázavou stojí Sam p?ed n?jakým hotýlkem. ?íkám Frantovi: “Bude polív?i?ka.“ A taky byla. Sam nám to domluvil s majitelem. Dali jsme si skv?lý hov?zí vývar s játrovými knedlí?ky, kávi?ku, pivínko a hned bylo blaze na t?le i na duši. Ješt? by to cht?lo rozestlat n?jakou postýlku a idylka by byla úplná. Rad?ji si jdu na zách?dek opláchnout obli?ej, abych se vzbudil ze sn?ní a razím dál. 

Zase na cest?. Nohy už mi zase hrají a tak Frantovi odbíhám a odsuzuji ho zase na n?jakou dobu do auta. Franta ale stále bojuje a to se mi na n?m moc líbí. Je bledej, unaveném, ale jakmile trochu m?že, tak jde a pomáhá mi, abych nebyl na silnici sám. 

 

Ž?ár nad Sázavou     145 km

?asov? jsem v mírném skluzu. To ale ne?eším. V plánu je totiž zabudovaná mírná rezerva.

Nové m?sto na Morav?, Divišov: „Tady do nás blesk neuhodí“ ?íkám si, „Prokop Diviš tady vynalezl sv?j hromosvod.“ Je to dobrý, hlava dokáže myslet ješt? i na takovéhle v?ci, a tak to se mnou asi nebude tak špatný. Blesk do m? sice neuhodil, ale zato m? málem poslal do futrálu jeden „dobrý ?idi?“, který mi to, by? b?žím naprosto u kraje, st?ihá t?sn? kolem nohou. 

Sluní?ko je sice schované v oparu, ale p?esto se za?íná docela oteplovat. ?eskomoravská vyso?ina není taky zrovna žádná rovina. Chvíli je mi skv?le a chvíli zase krušno. Tyhle pocity ale dob?e znám a tak vím, že je d?ležité hlavn? si držet dobrou náladu a dávat bacha, abych n?kam blb? nešlápl nebo n?kam nezahu?el. 

 

Volá Ondra: „jak je, co t? bolí?“ ?íkám: „Spíš ti vyjmenuji, co m? nebolí.“ „Tak co t? nebolí?“ „O?i a uši“ „Vole, tak to jsi na tom ješt? skv?le.“ ?ehtá se jak k?? a já s ním. 

 

Byst?ice pod Perštýnem, 171 km

Za sebou mám ?ty?i maratóny. Franta už má taky ub?hnuto víc jak 110 km. Sam hlásí: „Ješt? 6 kilá?k? a už to p?jde do Brna jenom z kopce.“ Nevím, jestli m? chce ut?šit nebo vyd?sit. Do kopce se mi už sice moc b?hat nechce, ale z kopce to už taky není žádná procházka. P?eci jenom t?ch 171 km cítím v kolenou. Stejn? se ale ukázalo, že Svratka si to m?že téct i do kopce. To není ale to nejhorší, daleko horší je horko, které údolí Svratky do sebe b?hem dne nasálo a nyní jej sálá na nás. Tohle teplí?ko už znám z Malého Svrateckého maratónu. B?žíme ?áste?n? po jeho trase a tak vzpomínám, jak jsem se tu oh?ál loni v srpnu a p?ed tím na MUMu, n?kdy v roce 1993. 

 

Asi m? chytá fantas a tak píšu Radkovi, a? dá na web zprávu, kam máme b?žet p?íšt?. Nápad p?eb?hnout h?eben Nízkých Tater se mi ohromn? zamlouvá. Zárove? si uv?domuji, že mám v zásob? ješt? jeden podnik, který mi v roce 2002 odplavila voda. B?h z Pece do Pece, tedy z pece pod ?echovem do pece pod Sn?žkou, kdy by jako bonus byl výb?h na Sn?žku. 

 

Ku?im

Tady už ?ekáme, až Aleš Tvrzník p?iveze Vandu a její cigáro. Ud?láme pár fotek a hurá do fitnesu, kde Jirka Krej?í úto?í na nový sv?tový rekord v b?hu na 12 hodin na b?žeckém trenažéru.

 

Shrnutí:
  • Pohoda

Z?stat vždy nad v?cí a užívat si b?hu, krajiny, p?átel a života.

 

  • Bezpe?nost

Nejd?ležit?jší je být vid?n. Když si p?i b?hu všimnu blížícího si nebezpe?í já, je vždy ješt? ?as to vzít do p?íkopu. ?idi? protijedoucího auta tuhle šanci už mít nemusí. Proto je d?ležité myslet na svou vlastní bezpe?nost ješt? p?ed tím, než vyb?hnu, a obléci se tak, abych byl dlouho dop?edu vid?t.

 

  • P?íprava

I když si p?ichystáš dop?edu vše nejlépe, jak umíš, smi? se s tím, že budeš muset rychle a ú?inn? improvizovat. P?esto se nenech nikým a ni?ím rozhodit.

 

  • Servis

O úsp?chu celé akce rozhoduje minimáln? stejnou m?rou jako ten, kdo akci absolvuje po svých.

 

  • Online podpora

Paráda. V?d?t, že na vás tolik lidí myslí, fandí vám a vše prožívá s vámi je velmi posilující a inspirující, na druhou stranu ale také m?že být svazující, protože si zárove? uv?domujete, že i neúsp?ch budou prožívat s vámi. Ale jak se ?íká: „sdílená radost, dvojnásobná radost,“ tady tedy byla alespo? n?kolikastonásobná, „sdílená bolest polovi?ní bolest.“ Takže v p?ípad? neúsp?chu se ta bolest pak pohybuje v ?ádu promile.

 

Každá takováto akce ti p?inese nové poznání. Odhalíš nový kousek sebe sama, souputník?. Vidíš nové i staré jinýma o?ima…

 

Díky Samovi, Lá?ovi, Mirkovi, Petrovi, Tu??ákovi, Radkovi, Ondrovi a všem ostatním, kte?í to prožívali s námi. Díky Frantovi, že to nezabalil a vyd?el z toho, co mohl. Byl jako vždycky par?ákem na svém míst?.

 

Krédo:

Víra v sebe sama je cenný statek.

Nezískáte ji lacino.

Ale zaslepený nafoukanec jí má ze všeho nejmén?.

H.Barter

 

 

 

prahabrno2.jpg