Jeho láska k běhu začala už v dětství, kdy se věnoval letnímu biatlonu a atletice. Honza má za sebou intenzivní tréninkové etapy, kdy trénoval i šestkrát týdně, a na svém kontě má solidní hobíkovské výkony, včetně maratonu v Praze v roce 2014 za 3:45 a půlmaratonu pod 1:40.

Dnes je pro něj běh formou meditace a odpočinku, způsob, jak nechat myšlenky plynout a dostat se na pěkná místa. Honza nehledá uznání, jak nemoc zvládá. Naopak zdůrazňuje, že nechce ze sebe dělat žádného hrdinu. Chce jen žít normální život, navzdory skutečnosti, že už dvacet let bojuje se vzácným onemocněním – adenoidně cystickým karcinomem.

Jeho boj se táhne od prvních zdravotních potíží v roce 2002 a zhoubného nádoru na příušní žláze v roce 2008. Už to vypadalo na success story, dokonce se hezky rozběhal, leč po 12 letech bohužel přišla další operace, další léčba. Nic hezkého, tím spíše, že se Honzovi výrazně podepsalo obojí na jeho tváři, což na náladě také nepřidá.

Obrannou reakcí byla ještě větší dávka černého humoru. “Když se chci usmát, jen se zašklebím. Na vině jsou chybějící nervy v části obličeje. No, aspoň se můžu dneska chlubit, že jsem chlap bez nervů! Asi zkusím poker…”

Co je z pohledu běžce fascinující a zároveň děsivé, je fakt, že nemoc číhala skrytá jako mikroskopický útvar i v době, kdy běžel své nejlepší závody. “Vypadalo to, že jsem ji porazil, že jsem zdravý. A ona tam někde pořád byla.”

Jak se rakovina vrátila a metastázovala, Honza podstoupil náročné cykly chemoterapie a radioterapie. Zajímavé je, že právě v období, kdy se nemoc znovu objevila a postihla mimo jiné i plíce, začal Honzův sporttester vysílat varovné signály. Jako zkušený běžec, který se dříve pohyboval na jiné výkonnostní úrovni, tyto indikace zprvu nebral moc vážně. “Dnes už vím, že to byla chyba, ale kdo to tehdy mohl tušit. Myslel jsem, že kolísání VO2max je jen reakcí na pracovní vytíženost nebo dokonce je na vině má lenost,” vzpomíná ostravský rodák a patriot.

Snaží se fungovat i s nemocí. Chodí do práce, coby jednatel společnosti Černá louka obdržel v roce 2023 ocenění Osobnost cestovního ruchu Severní Moravy.

A běhá. Sám, či se synem. I když je dnes běh pro něj spíše „sunutím se dopředu“. A opět sarkasticky doplňuje: “Dá se říct, že běhám na půl plic! Musím neustále přizpůsobovat rychlost tepovce, abych někde cestou nezhasl.” Jeho aktuální tempo je zhruba 7 minut na kilometr, vzdálenosti, co běhá, se pohybují od 6 do 8 km. „Dokud to jde, dokud takhle fungovat můžu, tak prostě fungovat budu, protože chci“.

Právě tato nezdolnost ho vede k účasti na desetikilometrovém běhu v rámci Zátopkova maratonu v Ostravě. Původně chtěl najít způsob, jak podpořit výzkum jeho vzácného karcinomu, ale když zjistil, že takový výzkum není snadné podpořit, upravil plány a podporu zaměřil na Nadaci Nina, která pomáhá onkologicky nemocným dětem s nádorem na mozku. “Docela si umím představit, jakou bolest prožívají rodiče, jejichž dětem doktoři odhalí tuto ošklivou nemoc. Ostatně i pan doktor Chovanec stojící za touto nadací, má sám silný příběh.”

„Jako lékař a rodič dcery, kterou tato nemoc stihla, vím, že boj s mozkovými nádory je mimořádně náročný – pro děti a jejich rodiny, ale i pro zdravotníky a vědce, kteří se snaží hledat nové cesty léčby,” říká Martin Chovanec, špičkový český chirurg a specialista mj. na onkologii hlavy a krku. I on se postaví na start desítky vedle Honzy a Kuby Holušy, který se stal jedním z patronů projektu.

Když se Honzy zeptáte, co by vnímal jako smysl celé běžecké akce v Ostravě, zamyslí se. Je vidět, že váží slova, chce se vyhnout patosu. Ale také, že jej překonávají emoce. Až pak začne klidně mluvit. O sdíleném zážitku. Chce, aby lidé přijeli do Ostravy, užili si běh a odnesli si dobrý pocit, ať už poběží jako on tempem sedm minut na kilometr nebo třeba pod tři. „Všichni v tom závodě poběžíme spolu, protože všichni budeme na startu, všichni budeme na cestě a všichni doběhneme do cíle,“ říká Honza. “Přál bych si, až budu ten den uléhat, abych měl radost, že jsme si to všichni fakt užili.”

A to je vlastně jeho (a všech pořadatelů) hlavním cílem. Vytvořit „vlnu dobré nálady“ a „vlnu radosti“, která se ze startu a cíle Zátopkova maratonu a dalších běhů ten den rozšíří dál do světa. I když je počasí šedivé, prší, nebo je zima (což Honza miluje, protože mu připomíná skialpy a překonávání živlů), radost je podle něj v tom, že si člověk může tyto chvíle vůbec prožít.

Honza Šumbera nás tak motivuje nejen k fyzickému výkonu, ale k překonání „paní Lenory“ a ocenění každého kroku, každého nádechu a každé chvíle v cíli. “Jde o ten dobrý pocit. A pak poděkovat, že člověk vůbec mohl.”

Přidejte se k němu a buďte součástí této vlny radosti. Poběží se v sobotu 25. října v Ostravě. Tři stovky z vašeho startovného poputují na podporu Nadačního fondu Nina. “Přijeďte i jen tak, i když neběháte, uvidíte, že naše Ostrava už není ošklivé průmyslové město,” láká k návštěvě člověk, který se sám o rozvoj severomoravské metropole velmi zasloužil.