Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

I to patří k běhu: klíčový omyl

behej.com | 15.09.2006 | přečteno: 6628×

Cítíte před závodem napětí?  Stávají se vám věci, se kterými se v běžném životě nesetkáváte? Pak vězte, že nejste sami. Přinášíme vám úsměvný příběh, který se odehrál cestou na běžecké soustředění.

Mnohem rychleji, než se při delší cestě autem vyprazdňuje palivová nádrž, plní se obvykle jiný zásobník v těle. První varovné příznaky jsem nebral vážně. Dost času, cesta ubíhá bez komplikací, jedeme po široké silnici plné odpočívadel a čerpacích stanic.

Ale najednou přišla objížďka, která naprosto změnila situaci. Provizorní silnice nedovoluje žádné odbočení z trasy. Auta před námi, auta za námi. Jediné, co se dá v tu chvíli dělat, je držet krok s ostatními. 

V tu chvíli močový měchýř pochopil, že je vhodný čas zaútočit a po pár kilometrech už jsem nedočkavě vyhlížel jakékoli vhodné místo. Po čtvrthodince takové jízdy už mi začal na čele vyrážet pot, i když v autě nebylo nijak zvlášť přetopeno. 

A najednou tu byla. Nenápadná benzinka a u ní samostaný domeček s tak slibně vyhlížejícím symbolem. 

Zjišťuji, že jsem se sem netěšil sám. První rychlý běžec bere za kliku a zklamaně lomcuje dveřmi. Já mezitím s předstíraným klidem zamykám auto, klíč zastrčím do kapsy a s výrazem zkušeného cestovatele mířím k obsluze.

Čerpadlář má v tu chvíli zjevnou nouzi o zákazníky a tak jen nečinně postává u dveří. Ani k němu nestačím dojít a on mi sám jde naproti a podává klíč. „Vidím vám na očích, pro co jdete,“ směje se a já děkuji, že nemusím nic dlouze vysvětlovat. 

Jako vítěz bitvy o klíč využívám své „právo první noci“ a odemykám. Za chvíli je stres ten tam, lovím z kapsy klíč a s klikou otevřeného záchodku ho předávám dalšímu členovi štafety. 

Blahořečím si za to, že jsme cestou neztratili tempo, protože během minuty dojíždějí další, na které předchozí kus cesty zřejmě zapůsobil úplně stejně. Ukázněně se staví do fronty, aby si počkali na předávku svého úseku. Naše osádka už je kompletní a já se vracím k autu.

Sáhnu do kapsy a vylovím… klíč od záchodu. Všichni ti nedočkavci si zatím v klidu předávají můj klíč od auta. V akci je zrovna jedna kompletní rodinka. 

Chvíli to vypadá, že se chystají o své pracně vyčekané místo ve frontě bojovat, ale když jim vysvětlím, že je nechci předběhnout, s chápajícím úsměvem mě nechají při nejbližší předávce uskutečnit zpětnou transakci. Vítězně se vracím se správnými klíči a cesta pokračuje. 

Na závěr patří nějaké moudro nebo poučení. Žádné nemám. Jen přání. Ať vždy doběhneme včas. 

Mirek Kratochvíl