Z Brněnské pětadvacítky

Trasa vedla z kouzelného Tyršova stadiónu (zvaného Rosnička nebo Pod lesem) v Žabovřeskách údolím řeky Svratky přes Komín, Bystrc, a pak opustila Svratku přes Kníničky a Rozdrojovice do Jinačovic a zpět.

Tradiční konání závodu bylo poněkud ovlivněno změnou termínu závodu, vynucenou majiteli stadiónu Pod lesem. Vše zlé se ale v dobré obrátilo, takže účast na závodě byla skoro o 50% vyšší než v uplynulých 3 letech! Doba konání v neděli přes poledne zajistila minimální provoz na silnicích. A asfaltové silnice ještě nebyly naplno rozpálené hřejícím sluncem. Je pravda, že o změně termínu se nedozvěděli všichni, takže někteří přijeli i z daleka již v sobotu a když se dozvěděli, že závod je v neděli, tak prostě přijeli ještě jednou v neděli, jako tomu bylo v případě Jana Tučného z Pardubic.

Přesto ale teplota mírně přes 20 °C spolu s pofukujícím větrem leckterému závodníkovi nadělala trampoty. Pochvalovat si to mohl vítězný Daniel Orálek (1:29:19), který teplo při závodě snáší velmi dobře. Přesto ale zdaleka neatakoval traťový rekord. Asi by mu v tom pomohl soupeř běžící s ním. Druhý Aleš Borek doběhl podle svého avíza v tréninkově stanoveném tempu a čase 1:36:37, třetí Aleš Palko v závěsu za ním (1:36:39). 

Na rozdíl od předchozích ročníků se závodu zúčastnilo více kvalitních běžců, o čemž svědčí i to, že prvních šest pozic obsadili běžci kategorie do 39 let, zatímco loni čelné pozice patřily kategorii do 49 let. Letos také hranici 2 hodin pokořilo dvakrát více běžců než loni. Na druhé straně je pěkné, že závodu se odvážně zúčastnili mnozí běžečtí začátečníci a pomalejší běžci, takže rozhodčími byl tolerován i doběh poslední běžkyně Jany Doležalové po časovém limitu (2:54:48). Nejstarším závodníkem byl Jiří Lech (1937), který zvítězil v kategorii nejstarších veteránů (2:23:10). Jiří Lech se Brněnské pětadvacítky pravidelně zúčastňuje již řadu let a pamatuje i mnohem lepší výsledky a umístění. Nejmladší závodník Matěj Nytra (1988) si v závodě počínal také velmi dobře a příští závody budou jistě ještě úspěšnější. Závodu se také zúčastnilo nebývalé množství sedmi žen, z nichž kralovala jako ostatně v poslední době i na jiných závodech Jiřina Kociánová (1:51:52). 

Ředitel závodu Karel Fuksa (1946) nevynechal zatím žádný ročník brněnské pětadvacítky, a tak v ní tentokrát startoval také, a to jako nový člen nejstarší veteránské kategorie, v níž se umístil časem 2:37:23 na 3. místě. 

Závod proběhl standardně v příjemných podmínkách. Divácká kulisa začala trochu v Kníničkách a Rozdrojovicích (kde tradičně bývají v onu sobotu hody), ale nejvíce v Jinačovicích, pro které je závod jednou z významných akcí roku, takže lidé hledí z oken, sedí či stojí na prahu domů a povzbuzují. Každý běžec je již z dálky vítán komentátorem, který hovoří do obecního rozhlasu.

Běžci si pochvalovali organizaci závodu. Organizátoři se skutečně velmi dobře vypořádali se změnou termínu (a běžci také). Závod lze jistě pokládat za úspěšnou akci a budeme si přát, aby příští rok akce proběhla znovu, bez změny termínu, bez změny trasy (kdyby byly problémy s pronájmem stadiónu, jaké byly letos). 

Tělovýchovné jednoty Sokol (Jinačovice a Žabovřesky) po léta udržovaly tento tradiční závod. Letos se ale organizace závodu zřekla TJ Sokol Žabovřesky. Sokol Jinačovice ze hry nevypadl, ale zajistil občerstvení na obrátce závodu i odměnu pro běžce, který prvý doběhne na obrátku. Organizátorům patří dík za to, že se ujali organizace tohoto závodu, který je jedním z mála delších vytrvaleckých závodů v Brně.

Sváťa Sedláček