Běh okolo Máchova jezera: Linhartův sen se naplnil

Patnáctikilometrová trať vede převážně po asfaltových komunikacích z Doks do Starých Splavů a po protějším břehu Máchova jezera pak zpět do Doks. Největší úskalí čeká na běžce v poslední třetině trati. Tady musejí předchozími kilometry unavené nohy zvládnout několik kratších výběhů na zpevněné cestě (Jarmilina stezka) a před závěrečným kilometrem ve městě ještě dva další výběhy na asfaltové silnici. Při vyrovnaném průběhu závodu se tu může rozhodovat o vítězi.

Nedělní zatažená obloha, příjemná teplota 14°C a poměrně slušná konkurence naznačovaly, že by letos cílový čas vítěze mohl při dobré formě favoritů začínat číslicí 4.

Největší naděje na vítězství se dávaly Radkovi Linhartovi a Petru Havelkovi (TJ Vodní stavby Tábor), mezi ženami byla jasnou favoritkou Jana Klimešová z USK Praha.

Boj o čelo závodu trval jen několik úvodních kilometrů. Na špici se po startu usadila trojice Linhart, Havelka a Miroslav Daňko (Labe Tri klub), krok s nimi dokázal držet jen jedenapadesátiletý Petr Klimeš (Slavoj Stará Boleslav). Na čtvrtém kilometru však zvýšil tempo Radek Linhart, skupinka se roztrhala a na prvních třech místech se vytvořilo pořadí Linhart, Havelka, Daňko. Mezi jednotlivými běžci na čele závodu byly několikasekundové rozestupy, které vydržely až do cíle. Vítězný Linhart finišoval v čase 49:17. Jeho čas je o 21 sekund rychlejší než oficiálně uváděný traťový rekord Petra Klimeše z roku 2004. Druhý Havelka doběhl o dvě a půl minuty za ním (51:44) a třetí Daňko zůstal o dalších dvacet sedm sekund zpět (52:11). Toho v závěru nenechal v klidu Petr Klimeš, který doběhl jen o 4 sekundy za ním.

„Dnes se mi konečně splnil můj sen o vítězství v tomto závodě. Startoval jsem tu již tuším popáté a střídal jsem umístění na třetím a pátém místě, dnes to konečně vyšlo. Do čela jsem se dostal na čtvrtém kilometru a na desátém jsem měl náskok asi dvanácti sekund. A čas pod 50 minut? To je bonus navíc, protože když jsem sem ráno jel, nevěřil jsem tomu, že bych mohl tak rychle běžet. Hodně mi ale pomohl jeden z pořadatelů, který jel na horském kole s čelem závodu a hlavně od 10. kilometru mě výrazně hecoval. Bez něj bych to možná pod tu padesátku nedal," řekl v cíli vítěz závodu, jehož můžeme již příští neděli vidět na trati Mnichovohradišťské pětadvacítky.

Jednodušší úlohu měla favoritka ženského závodu, Jana Klimešová, v celkovém pořadí třináctá. Od startu bojovala jen s časem a jako jediná ze zúčastněných žen prolomila hranici jedné hodiny. Nakonec je možná škoda, že v Doksech soupeřku, která by jí úlohu favoritky znesnadnila, neměla. Zaostala totiž jen sedm sekund za svým traťovým rekordem z roku 2004, i když od té doby byla trať mírně pozměněna.

„Jsem ráda, že jsem se konečně zbavila zdravotních potíží, které mě trápily v první polovině roku, hlavně kašle. Ten se mě držel dlouho. Škoda, že jsem nevěděla, že jsem tak blízko k prolomení rekordu, možná bych se víc zmáčkla," řekla Jana Klimešová po závodě. „A výběhy v poslední třetině závodu? Ty mi nevadí, naopak, jako krosařka mám ráda změny tempa," dodala pak k samotné trati.

Druhá za ní doběhla výborná maratonkyně Simona Koščová (1:00:19) z AC Kotlářka Praha a třetí Iveta Fořtová ze Sokola Kolín (1:01:39). První tři ženy v cíli startovaly ve veteránské kategorii nad 35 let.

V závodě jsme zaznamenali několik zajímavostí. Bylo to například informování běžců na trati pořadatelem o jejich postavení v závodě. Tak jsme mohli například slyšet: „Drž se, za tebou 40 běžců a nedotahujou." Zajímavostí výsledkové listiny jsou časy uváděné na tisíciny sekundy, nezvyklý jev při silničním závodě.

Díky výborné organizaci, velmi dobrému zázemí a trati vedoucí v pěkném prostředí Máchova kraje, odjížděli z Doks spokojeni určitě všichni, ať už si ochutnali místo na stupních vítězů nebo „jen" překonávali sami sebe.

Web závodu

Výsledky závodu