Běžec a právo: nezapomínejme na paragrafy

Základem právního postavení běžce je uvědomění, že běžec je rychleji se pohybující chodec. Platí proto pro něj veškerá ustanovení zákona o provozu na pozemních komunikacích.

Pravidla, která jsou vštěpována již malým dětem, snad ani není potřeba připomínat. Chodec se pohybuje zásadně po chodníku, a to vpravo. Tam kde chodník chybí, se pohybuje po levé krajnici, nebo co nejblíže levému okraji vozovky. 

Na nebezpečných a nepřehledných místech a za snížené viditelnosti se mohou chodci pohybovat jen za sebou, jinak maximálně dva vedle sebe.

Méně obvyklé situace

Na chodníku je led, můžu běžet po silnici ? 

Ano, je-li chodník neschůdný, smí běžec využít levého okraje komunikace. Jde o stejnou situaci, jako když chodník není k dispozici vůbec. Důvod pro užití levé krajnice, resp. levého okraje vozovky je zejména ten, že běžci (stejně jako chodci) mohou lépe a rychleji zpozorovat přibližující se automobily.

Jak je to se skupinkou běžců tam kde není chodník, poběží vpravo, vlevo, nebo jak každý ze skupinky uzná za vhodné ? 

Zákon hovoří o organizovaném útvaru chodců, který má svého vedoucího. Tento organizovaný útvar má v mnohém podobné postavení jako pomalu se pohybující automobil. 

Jde-li tedy o organizovanou skupinku běžců, kterou vede např. trenér nebo vedoucí, tato se zásadně pohybuje po pravém okraji komunikace, přičemž takto běžet lze i ve vícestupu. Pokud se běžci „uskromní“ a poběží nejvýše ve dvojstupu, smějí v organizovaném útvaru běžet i po chodníku, a to vpravo (což pro auta pochopitelně neplatí .

Na společné stezce pro chodce a cyklisty obíhám chodce a vběhnu do dráhy za mnou jedoucímu cyklistovi. Ten skončí v příkopě. Kdo ponese náklady na opravu cyklistova kola, ze kterého jsou dvě osmičky ? 

Na společné stezce pro chodce a cyklisty platí, že chodci (v našem případě tedy běžci) a cyklisté, se nesmějí vzájemně ohrozit. Každý účastník provozu na pozemních komunikacích je vedle toho povinen chovat se „ohleduplně a ukázněně“ (to cituji zákon), aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní. 

Tomu ostatně odpovídá i obecné ustanovení občanského zákoníku, podle kterého je každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám, například na zdraví či majetku.Podle občanského zákoníku pak dále platí, že každý odpovídá za škodu, kterou zaviněně (tedy třeba i nedbalostně) způsobil porušením své právní povinnosti, přičemž byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese poškozený škodu poměrně. 

Způsobil-li škodu výlučně poškozený, nese ji pochopitelně pouze poškozený sám.V daném případě by zřejmě Vaše vběhnutí do dráhy cyklistovi (zejména bylo-li by náhlé) představovalo ohrožení cyklisty. 

Bude ovšem záviset i na tom, zda Vás cyklista – například příliš rychlou či riskantní jízdou, nebo svojí nepozorností – také neohrožoval či zda též neporušoval svoji povinnost předcházet škodám. Pokud by se zjistilo, že ano, záviselo by na posouzení konkrétních okolností, v jakém rozsahu (v zásadě 10 – 90 %) byste musel nést náklady na opravu cyklistova zničeného kola.

A jaká bude moje odpovědnost, stane-li se výše uvedená událost na lesní cestě ? 

Lesní cesta, která není určena pro užití silničními či jinými vozidly (což by měla být většina lesních cest, i když rozhodně ne všechny), se nepovažuje za pozemní komunikaci, proto na ní neplatí pravidla silničního provozu. 

Pravidla občanského zákoníku o povinnosti předcházet škodám a odpovědnosti za porušení této či jiné povinnosti však pochopitelně platí i v lese, a proto pro tento případ platí v zásadě totéž, co předchozím příkladu. Tedy hrazení škody pouze v určitém rozsahu v závislosti na tom, v jakém rozsahu své povinnosti porušil i dotyčný cyklista.

Dobíhám z parku ke svému domovu. Na chodníku obíhám chodce, který stěhuje křišťálovou vázu. Bez varování mění směr svého pohybu zrovna v okamžiku, kdy jej míjím. Váza se po dopadu mění na tisíce kousků. Zaplatím to ? (tedy pokud neuteču) 

Dle Vašeho popisu jde o situaci, kdy si škodu způsobil chodec výlučně sám. Zjevně totiž porušil povinnost chovat se tak, aby svým jednáním neohrožoval majetek, zde zejména svůj vlastní, když prudkou a nečekanou změnou směru chůze přímo ohrozil existenci oné vázy, kterou ani jinak nezajistil proti rozbití (například nárazuvzdorným obalem). 

Navíc platí, že chodec, který nese předmět, jímž by mohl ohrozit provoz na chodníku, je povinen užít pravé krajnice nebo pravého okraje vozovky. Tuto povinnost nosič vázy zřejmě také porušil, i když v tomto ohledu by mohl tvrdit, že váza provoz na chodníku ohrozit nemohla (záviselo by asi na její velikosti), a tudíž mohl vázu nést i po chodníku. 

Každopádně náhradu škody by na Vás neopatrný nosič vázy úspěšně nárokovat v zásadě nemohl.

Napadne mě pes. Poté co na psa vystříkám pepřový sprej, mě napadne i jeho majitel. Na něj vystříkám sprej z druhé ruky. Bude mé chování považováno na přiměřenou sebeobranu, přestože si moje obrana vyžádá léčení jich obou ? A můžu po majiteli požadovat náhradu za vystříkaný sprej ?

V principu platí, že osoba jednající v krajní nouzi, resp. v nutné obraně neodpovídá za škodu, kterou tímto svým jednáním způsobila. Vždy však jde o to, aby skutečně šlo o krajní (a nikoliv např. „běžnou“) nouzi či o nutnou (a ne třeba „preventivní“) obranu. 

Nechci zatěžovat právnickými detaily, ale pokud jste útok psa sám nevyvolal (například úmyslným drážděním psa) a nemělo smysl pokoušet se utéct, šlo by v případě útoku psa o Vaše jednání v krajní nouzi (nutnou obranu lze namítat pouze v případě obrany proti útoku osoby, nikoliv zvířete).

Při jednání v krajní nouzi nesmíte způsobit následek zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil. Vzhledem k tomu, že Vám hrozilo pokousání nebo jiné vážné zranění od psa, bylo by Vaše „sprejerské“ jednání adekvátní. Za škodu způsobenou náklady na léčbu psa byste tedy vůči jeho majiteli nebyl odpovědný.

Co se týče následného útoku majitele psa na Vás, Vaše jednání by podle všeho bylo jednáním v nutné obraně, neboť jste odvracel útok přímo Vás atakující fyzické osoby. V případech nutné obrany může být Vaše reakce poněkud tvrdší než v případě krajní nouze, neboť zákon říká, že nutná obrana nesmí být „zřejmě nepřiměřená“ povaze a nebezpečnosti útoku. 

Obrana pepřovým sprejem by tedy byla adekvátní odpovědí na fyzický útok, a za škodu byste tedy ani v takovém případě odpovědný nebyl.V obou případech byste naopak nárok na náhradu škody vůči majiteli psa měl Vy sám – například by mohlo jít o škodu způsobenou roztržením Vašeho běžeckého trička. 

A správně předpokládáte, že máte právo i na náhradu za vystříkaný sprej, a to v rámci náhrady účelně vynaložených nákladů na Vaše jednání v krajní nouzi a v nutné obraně.

Uzavřel jsem pojištění odpovědnosti občana. V pojistných podmínkách jsem se dočetl, že z pojistky uhradí pojišťovna škody, které způsobím jako chodec (tedy pokud nejsem zrovna veselý opilý chodec). Znamená to, že pojistka kryje i škody, které způsobím jako běžec ? 

Všeobecné pojistné podmínky jednotlivých pojišťoven většinou definují jednotlivé pojmy užívané v pojistných smlouvách. Pokud v nich pojem „běžec“ nebude definován, je třeba v zásadě vycházet z toho, že běžec je pouze rychleji se pohybující chodec. 

Ostatně s rozlišením běhu od chůze mají značné problémy i rozhodčí sportovní chůze a je známo, že někdo je schopen rychleji chodit, než druhý běžet. Rozlišování chodce a běžce by tak bylo v praxi dosti obtížné. Pojistná smlouva by tedy kryla i škody, které způsobíte jako běžec. 

Je však třeba mít na paměti, že pojišťovny mají tendenci hledat všemožné záminky, proč pojistné plnění nevyplatit, a proto bude vhodné si tuto okolnost při sjednávání pojistné smlouvy vyjasnit, případně ji ve smlouvě výslovně zachytit.

Běžím v černém za tmy po silnici. Sice po správné straně, ale nemám světýlko, ani reflexní nášivky. Protijedoucí auto mě spatří na poslední chvíli, lekne se, a vyjede ze silnice. Budu považován za spoluviníka ? A změnila by se moje pozice, kdybych měl reflexní vestu ? 

Chodci ani běžci v zásadě nemají povinnost být za snížené viditelnosti „osvětleni“ či nosit reflexní nášivky. Jedinou výjimkou je organizovaný útvar chodců, resp. běžců, pokud se nepohybuje na chodníku. 

Takovýto organizovaný útvar musí být za snížené viditelnosti označen vpředu po obou stranách neoslňujícím bílým světlem a vzadu (opět po obou stranách) neoslňujícím červeným světlem. 

To je zejména pro běžce dosti nepraktické, a proto zákon připouští, že označení světly může být nahrazeno oděvními doplňky s označením z retroflexního materiálu (což jsou jinými slovy reflexní nášivky).

To ovšem neznamená, že byste v případě Vámi popisované nehody byl „z obliga“, neboť stále platí několikrát již zmíněná obecná povinnost chovat se tak, abyste svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní. V závislosti na konkrétních okolnostech byste pak skutečně mohl být považován za spoluviníka. 

Reflexní nášivky nebo vesty lze tedy jednoznačně doporučit, a to nejen běžcům.

Dr. Mgr. Daniel Mališ, LL.M.

AK Daniel Mališ & Partners

www.malis.cz