Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Jiří Krejčí: Zápisky z vítězného běhu

behej.com | 26.10.2006 | přečteno: 4148×

Jiří Krejčí v pokračování svého deníku popisuje svůj boj o celkové prvenství v posledním závodě ultravytrvaleckého seriálu Europacup.

Ahoj, fakta o mém umístění už znáte.

Na závod do Schwabisch Gmündu jsem odjížděl ve čtvrtek odpoledne s manželkou. Ubytování jsem měl zajištěné u známých, tak jsem si tentokrát mohl užívat klidu před závodem. Po Mistrovství světa v Korei jsem si nemusel léčit žádnou bolístku a proto jsem jen odpočíval a poklusával. Kromě jednoho běhu 22 km lehce to bylo vždy max.40 min.

Start byl stanoven na sobotu 10 hodin. Obloha lehce pod mrakem a občas spadlo pár kapek. Vyběhl jsem trochu rychleji než jsem měl. Na 10.km jsem měl čas 39:30. Mohlo mě napadnout,že 50 km s převýšením 1100 metrů nebude žádná rovina. Pokud někdo tento závod běžel, jistě mi dá zapravdu.

První zahřívací kopeček je právě na desátém km. Své umístění v tomto místě závodu jsem přesně nevěděl, protože se zároveň běží i závod na 25 km.

Patnáctý kilometr je na zřícenině hradu a kopeček na ni je o poznání výživnější. Běží se mi ale dobře a kilometry pěkně ubíhají. Před výběhem na další vrchol čeká manželka a podává mi gel a vodu. 

Závěrečné, asi kilometrové stoupání k cíli závodu na 25 km, mi dává pořádně zabrat. Můj mezičas je zde 1:47:30. V těchto chvílích běžím s jedním Němcem na druhém a třetím místě. 

Podle plánku trati je poslední kopec asi na 30. km; to ale ještě netuším, že těch kopečků bude víc. Náročný výběh na třetí nejvyšší vrchol nakonec zvládám a těším se na poklidný doběh do cíle. Nohy už mě docela bolí. Přece jen je cítit únava ze 100 km trati před 14 dny. 

Při seběhu na 36. km mě předbíhá jiný závodník, jsem v tuto chvíli čtvrtý. Na 40. km na mě přichází krize a přede mnou kopeček. Naštěstí mám u sebe gel pro případ nouze. I bez vody jej do sebe nasoukám a pomalu kopeček zdolávám. Krize naštěstí asi po dvou kilometrech přešla. 

Závěrečných 5 km se běží po mírně se svažující cyklostezce. Poslední kilometry běžím tempem 4:20/km a přesto mě předbíhá další závodník. Smířený s 5.místem probíhám cílem v čase 3:44:40. Dávám si nealkoholické pivo a těším se do sprchy. 

Radost mám když ve výsledcích zjistím, že jsem nakonec čtvrtý, protože závodník co mě předběhl těsně před cílem běžel štafetu 5×10km. 

Závěrečný závod seriálu byl náročný, vzhledem k délce a převýšení asi nejnáročnější, jaký jsem kdy běžel. Přesto jej každému vřele doporučuji, startovné činí přijatelných 16 euro. 

Jirka Krejčí