Očima účastníka: Istanbul Eurasia Marathon

V dev?t hodin ráno se s Luckou, Pé?ou, Jirkou a Milanem tla?íme v první ?ad? startovního pole spolu s dalšími závodníky-policisty z dvaceti t?í evropských zemí, s po?etnou skupinou ?erných afrických b?žc? toužících po prize-money a dalšími atlety, kterým nenahání strach ani ub?hnutí vzdálenosti 42 kilometr? a 195 metr?. 

P?esn? v dev?t hodin se ozývá startovní výst?el a masa lidí se dává do pohybu. Za asistence t?í televizních vrtulník? kroužících nad našimi hlavami a otev?ených pick-up? obsypaných fotoreportéry mí?í naše kroky po most? p?es pr?liv Bospor do Evropy. Po p?edešlých zamra?ených dnech plných dešt? a sn?hových p?ehán?k nás vítá modrou oblohou a slune?ními paprsky, ale také studeným v?trem vanoucím od jihozápadu. Ten vítr se stane naším spole?níkem po celou dobu závodu. Bude p?ítelem t?ch, kte?í jeho p?ítomnost p?ijmou s pokorou a nep?ítelem t?ch, kte?í si osamoceni troufnou ?elit jeho síle. 

Brzy za Bhosporus Bridge mi ?eské dresy mízí z dohledu. Z?stávám ve skupin? se dv?ma Turky, jedním Nizozemcem a dv?ma Slováky, a snažím se co nejvíce využít zákrytu p?ed v?trem. Na Slovensku se z?ejm? u?ili stejné taktice, protože nikomu z nás se nechce dop?edu. Necháváme si diktovat tempo tureckou dvojicí a soust?edíme se na krásy Istanbulu. Po dosažení nejvyššího bodu závodu 140 m.n.m. na 7. km trasa p?evážn? klesá až k pob?eží Marmarského mo?e. A z táhlých seb?h? se nabízejí nádherné pohledy na m?sto, na dlouhý úzký záliv Golden Horn a na ?etné mešity s minarety, kterým bezpochyby vévodí modrá mešita Hagia Sophia. 

Na ob?erstvova?ce na 10. kilometru marn? hledám svoji láhev s pitím a p?ipraveným carbosnackem. Na psychice to zrovna nep?idá a navíc ješt? musím dobíhat naši skupinu, která se mezitím rozrostla o n?kolik závodník?, abych v neustálém protiv?tru nez?stal sám. 

Za?ínáme fungovat jako cyklistický balík p?i Tour de France. Využíváme záv?t?í skupiny, rychle b?žíme vp?ed a p?ibíráme s sebou všechny, kte?í se v?tru odvážili vzdorovat sami, ale nem?li na to dost sil. Dobíháme také Slováka Ladislava Sventka a ?echa Milana Holického. Už dlouho jsme se k ním p?ibližovali  a p?i pohledu na n? mi vytanula na mysl vzpomínka na Dona Quichota, jak v sedle své Rosinanty vyrážel do boje s v?trnými mlýny. I jejich boj s v?trem byl marný a nyní se k nám pokorn? p?idali. 

Na 15. kilometru zkouším najít svoji zatoulanou láhev, ale marn?. Po vzoru Ládi Sventka se spokojím aspo? s kostkou cukru, který zapíjím ?istou vodou. Tu nabízejí Turci v hojném množství každých dva a p?l kilometru.

Pokus o nalezení své láhve na 20. kilometru dopadl stejn? jako pokusy p?edchozí. Koukám na Milana Holického, jak usrkává ze svého energetického gelu a mám chu? ho požádat, aby mi trochu nechal. Než k tomu najdu odvahu, gel letí do p?íkopu a zárove? s ním i moje nad?je na dopln?ní chyb?jící energie. 

Trasa vede dále podél pob?eží Marmarského mo?e. Jeho chladné vody omývají pís?ité b?ehy a na mo?ské hladin? se poklidn? houpou velké nákladní lod?. Je to uklid?ující pohled pro k?ehkou psychiku závodníka. 

Podbíháme obrovský historický akvadukt. Za dvacátým kilometrem p?estává být trasa na chvíli zábavnou. Zástavba podél cesty, vzrostlá zele? a protism?rný dálni?ní pruh brání ve výhledu na mo?e. Metu p?lmaratónu míjíme v ?ase 1:22:53 hod. Stojí zde skupina ke?ských b?žc?, kte?í dnešní závod již nedokon?í. V tílkách bez rukáv? a krátkých šortkách ?ekají na sb?rný autobus. Zuby jim p?itom drkotají zimou. V noci bylo p?t stup?? pod nulou a ráno všude ležel sníh. Te? teplota stoupá zhruba do ?ty? stup?? nad nulou. V?bec jim to ?ekání nezávidím. 

Kolem 25. kilometru je obrátka a od této chvíle máme vítr v zádech. Z našeho nep?ítele se rázem stává pomocník, který nám pomáhá udržet rychlost b?hu pod ?ty?i minuty na kilometr. Tempo si lze snadno zkontrolovat podle zna?ení trat?. To mají ture?tí organizáto?i per­fektn? zmáknuté. Každých dva a p?l kilometru na nás z dálky svítí modrá plechová cedule se žlutým ?íslem, které zna?í, kolik kilometr? už máme v nohách. 

S Lá?ou Sventkem odbíhám naší skupin?. Ale Lá?a brzy z?stává za mnou, a tak b?žím sám. Trochu se toho obávám. Do cíle mi zbývá ješt? osmnáct kilometr? a mám strach, aby se n?kde vítr neoto?il proti mn? a já nedopadl jako Napoleonova vojska v bitv? u Waterlo. ?íkám si však, je to závod, tak se trochu riskovat musí.

Od ranního startu celou dobu piju na ob?erstvova?kách jen ?istou vodu a na 15. kilometru jsem sn?dl kostku cukru.  Doufám, že aspo? na 30. kilometru najdu svoji p?ipravenou láhev s carbosnackem. S p?ibývajícími kilometry cítím vzr?stající únavu. P?es podporu v?tru není snadné udržet stále stejné tempo. Na ob?erstvovací stanici na 30. km se t?ším jako malé dít? na Vánoce. T?žko bych se vyrovnával s tím, kdybych ani tam nenašel své pití. Našt?stí tomu tak nebylo. Spokojen? do sebe soukám carbosnack a zapíjím ho Gatoradem. Vítaná vzpruha pro zbývajících dvanáct kilometr?. 

Rozptyluji se pohledem na mo?e. Na zasn?žené hory v dálce. Na to, jak se silnice vedoucí do centra m?sta vine podél pob?eží. Jak se ke mn? znovu p?ibližuje Hagia Sophia a z oparu v dálce se vyno?ují pilí?e mostu p?es Bospor. Dnes je jediný den v roce, kdy p?es tento most sm?jí projít lidé p?šky a tisíce jich toho využívá. 

Kolem 33. kilometru p?edbíhám ke?ského b?žce. Evidentn? toho má plné zuby a na zisk finan?ní prémie už nemá ani pomyšlení. 

Kone?n? míjím metu 35. kilometru. Te? teprve za?íná maratón. Sedm kilometr? do cíle, na kterých se m?že stát cokoli. P?edbíhám další a další b?žce. Jeden se zastaví, protáhne nohu o svodidla, popob?hne pár metr? a znovu protahuje. Nezávidím mu to. 

Je tak?ka neuv??itelné, jak se ture?tí organizáto?i do­kázali vypo?ádat s hustou istanbulskou dopravou. Každodenní dopravní zácpy, které nás provázely po celou dobu pobytu v tomto m?st?, jakoby se rozplynuly. Jediné auto se neukázalo na maratónské trati. A to celá vede po ?ty?proudové komunikaci, jedné z hlavních tepen Istanbulu.

Trasa obíhá malý poloostrov a asi dv? st? metr? stoupá. Vítr zde fouká p?ímo do tvá?e. Dostávám se p?ed tureckou dvojici, která se snaží využít záv?t?í za mnou. Snažím se zrychlit a utíkám ji. Nemám chu? si vléct n?koho na zádech p?ed cílovou pásku. P?ebíhám po most? p?es Golden Horn. Celý most je ozdoben tureckými vlajkami a obklopen povzbuzujícími diváky. Je p?íjemné slyšet „bravo, Czech Republic“. 

Trasa vede dál ulicemi m?sta a v dálce už se skví velký nápis FINISH. Hotová past pro maratonské b?žce. Jediný pohled na hodinky sta?í k tomu, aby bylo jasné, že tohle nem?že být cíl. Vzpomínám na cenné rady Jitky, která se tohoto maratónu zú?astnila p?ed rokem. Je to cíl patnáctikilometrové trasy, která startovala spole?n? s námi. 

Cíl maratónu je ješt? o necelý kilometr dál na istanbulském stadiónu. Trasa k n?mu vede asi padesát metr? do docela prudkého kopce. Stoupání je v obležení divák?, kte?í vytvá?ejí atmosféru hodnou Olympijských her. Vybíhám nahoru, v oploceném koridoru probíhám bránou stadiónu a prudkým seb?hem po ko?i?ích hlavách se dostávám na atletickou dráhu. Už jen padesát metr? do cíle. Pokouším se o záv?re?ný spurt a za mohutného povzbuzování divák? a ?ásti ?eské výpravy probíhám cílem v ?ase 2:45:13.

Vlasta Kací?

Kompletní výsledky: www.istanbulmarathon.org/…_avrasya.htm.

Policejní mistrovství Evropy
Výsledky – muži:
1. Andriy Naumov UKR 02:12:59 hod.
2. Iaroslav Musinschi MDA 02:15:06 hod.
3. Nikolay Kerimov RUS 02:18:35 hod.
16. Ji?í Žák CZE 02:30:06 hod.
17. Petr Mina?ík CZE 02:30:41 hod.
30. Vlastimil Kací? CZE 02:45:13 hod.
36. Ladislav Sventek SVK 02:50:48 hod.
41. Luboš Lesnek SVK 02:56:25 hod.
46. Milan Holický CZE 02:58:42 hod.
49. Zoltan Benyi SVK 03:01:12 hod.

Výsledky – ženy:
1. Valentyna Poltavksa UKR 02:40:42 hod.
2. Tatyana Vernyhor UKR 02:47:47 hod.
3. Christine Howard GBR 02:53:13 hod.
9. Lucie Pelantová CZE 03:01:31 hod.