Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Jiří Krejčí: zkušenosti z Evropského poháru

behej.com | 15.11.2006 | přečteno: 7200×

Chtěl bych napsat něco málo o letošním Evropském poháru v ultramaratonu, alespoň z mého pohledu. První závod v Mníšku pod Brdy byl pro mě takový testovací. Chtěl jsem zjistit, jaké mám šance na úspěch v celém poháru. Byl to můj první závod v sezóně, proto jsem se na něj náležitě těšil.

Po zahřívacích 5 km po silnici se vbíhá do terénu a v lese se běží prakticky celý závod až na závěrečných několik kilometrů v Mníšku. Svým profilem patří trať mezi ty náročnější, ale právě to dělá závod krásným a příští rok bych rád začínal pohár opět zde.

Všem, kteří si chtějí zaběhnout něco delšího než maraton, jej vřele doporučuji, alespoň nebudeme v menšině. Němců tady bylo opravdu dost. Kromě toho jiný podobný závod u nás prakticky není. 

Druhý závod v květnu a třetí v červnu, který se běžel v Německu a Švýcarsku, jsem vynechal. Příští rok se však budu snažit odběhnout závody všechny. Těmito třemi závody skončila jarní část a podzimní začala v září ve Slovinsku. 

Běh z Celje do Logarské doliny měří 75 km. Podle profilu trati to vypadalo na plynulé stoupání od startu. Opak byl pravdou. Prvních 50 km se běží prakticky po rovině podél řeky až na jeden výběh stráně, potom se teprve silnice naklání a začíná stoupání. 

Moje poučení pro příště je lépe si rozvrhnout síly, závod začíná po 50 km a zrovna v místech, kde se začínalo rozhodovat, mi letos došly síly. Cíl je na louce před jedním penzionem v pěkném prostředí obklopen Savojskými Alpami. 

Můj třetí závod a celkově pátý se běžel v Rakousku. Ultramaraton (53 km) byl součástí známého Wachaumaratonu. Start je 40 km proti proudu Dunaje s cílem v Kremsu. Na tento závod budu asi dlouho vzpomínat. Těsně před startem jsem s hrůzou zjistil, že nemám čip. Sice jsem se den předem s úspěchem odprezentoval, ale čip, který se musel vyzvednout na jiném místě, jsem neměl. 

Znovu poučení pro příště, ale vzhledem k výši startovného (53 euro) budu tento závod v příštím roce zvažovat. Celá trať je po rovině, celkem ne moc záživný závod, i když pořadatelsky zvládnutý dobře. Poslední díl poháru se běžel v Německu v Schäbisch Gmündu. Opravdový vrchol celého poháru, hlavně svojí náročností. O tomto závodě jsem psal ve svém minulém příspěvku. 

A jak jsem se na tyto závody připravoval? Běhal jsem šest dní v týdnu s jedním dnem volna:

Pondělí – volno
Úterý - 10–20×400 m (75– 80s) s meziklusem 400 m (5:00/km)
Středa - 15–20 km (4:30–5:00/km)
Čtvrtek – 15–20 km (4:30–5:00/km)
Pátek -  15–20 km (4:30–5:00/km)
Sobota - 30–50 km (4:20–4:40/km)
Neděle – 10 km (5:00/km)
Týden celkem – 110–130 km

Příprava před závodem:
4–6 dní před závodem – volno
1–3 dny před závodem – klus 6–10 km

Zdraví Jirka Krejčí