ZÁPISKY NESPORTOVCE: deník nového tragéda

Z člověka, který měl na vejšce zapsán jako tělocvik přípravu na triatlon a nedělal mu problém, se stal… I když nevím, proč vám to teď říkám ve třetí osobě, asi se mi ten člověk nelíbil… prostě po deseti letech práce a rodinného života jsem zjistil, že mám při svých 175 cm už více než 90 kg.

Vyjít schody v práci do třetího patra znamená se nahoře minutu vydýchávat. Jít si zakopat na zahradu se synem je tak maximálně na pět minut. Nic se nezměnilo najednou, odhodlával jsme se docela dlouho. Myslím, že to bylo kolem půl roku, žádné předsevzetí nebo rychlé rozhodnutí. A nebylo a není to vždy jednoduché.

Mou výhodou je, že neberu běh jako nástroj na zhubnutí. Protože až bych jednou zhubnul, tak bych ten cíl dosáhl a nástroj zahodil. V podstatě nemám nějaký dlouhodobý cíl. Jsem jak osel jdoucí za mrkvičkou, dávám si cíl, na který vidím. 

Běhání mě chytlo, těším se až vyběhnu a zase něco nového zažiju. A přiz­návám, že jsem toho už zažil hodně. Třeba když vůle byla silnější a tělo to odskákalo, ale taky obráceně, když by tělo běželo, ale já jsem si nedokázal představit, že udělám ještě krok. 

Zažil jsem i frustraci z běhu bez cíle, ze kterémi mi pomohl i Milošův eTrénink a možnost si někomu postěžovat soukromě. Osobně a ne to jen tak plácnout na fórum. 

Většinou mi ale běh přináší velmi radostné zážitky a o těch budu mluvit taky a hodně rád. Je to naprosto úžasný pocit poprvé v kuse uběhnout deset kilometrů, ale neptejte se na čas – na závodech bych byl poslední i kdyby to ostatní běželi dvakrát .

Jestli vážně čekáte zázračného běžce, tak vás zklamu, tohle není žádná „success story“ o maratónci. To je prostě o tom, jak mi to jde. Stále jsem s BMI v nadváze a neběžel jsem ještě žádný závod. Ale hodlám to napravit a s chutí. Obojí. Po čtyřech měsících běhání dosahuju při intervalových trénincích v rychlé části rychlosti 6:20/km. 

To je rychlost, kterou tady většina považuje za regenerační běh – no já teda ne a nemyslím, že jsem sám. Ale jak jsem na ni pyšnej a taky mám na co! Výhodou tohoto čtyřměsíčního odstupu je, že si stále velmi dobře pamatuju, jaké to bylo. A ono se to zas až tolik nezměnilo a navíc mohu více posoudit určité věci v jiných souvislostech.

Zápisků nesportovce budou vycházet (alespoň zpočátku) jednou za dva týdny a témat je hodně. 

Taky záleží na vás - připojte komentáře nebo mi pošlete email na toro@torodev.net se svým zážitkem, problémem. Rozhodně si tu neotvírám poradnu a nebudu schopen vám odborně odpovídat, můžeme ale společně vytvořit téma, které rozproudí diskuzi. Vždyť přece tragédů, jako jsem já, sem musí chodit zástupy.

Tomáš Rokos