ZÁPISKY NESPORTOVCE: Rodina? A to jako kdy?

Naivně jsem si myslel, že je to pouze má osobní změna. Pár hodin týdně pro rodinu není přeci zas až tak velká zátěž. Je to pravda, ale já jsem změnil i spoustu jiných věcí. A k drobným náznakům docházelo stále častěji.

Třeba když jsem si v obchodě se sportovním oblečením prohlížel běžecké tričko. A na naprosto jednoduchý komentář své ženy „Hezké, viď? Tak si ho kup.“ jsem zareagoval skoro zděšeně, že tento materiál špatně odsává pot a navíc se nehodí jako úplně nejspodnější vrstva a že jsem se jen chtěl podívat na odstrašující případ, propíraný na fóru. Na následný udivený obličej jsem už neřekl nic.

Zpětně se nad tímto zážitkem jen usmívám, protože většinou to přeci bývá obráceně. Chlap v obchodě s oblečením pozorující ženu, jak má v ruce už asi desátou halenku, se snaží naznačit, že by se už mohlo jít.

Naštěstí existuje internet a fórum. Mohu i v klidu a v rodinném kruhu procházet virtuální obchody a navíc se erudovaně :) pobavit s ostatními. O jejich zkušenostech s jakoukoliv značkou a typem čehokoliv. Vzniklá komunita byla natolik zajímavá, že mne úplně vtáhla.

Nakonec to tedy nebylo jen pár hodin, ale skoro veškerý čas po práci. Nedokážu spočítat, kolikrát tou dobou má žena slyšela o Behej.com. Trojúhelník rodina-práce-běh se lehce zhroutil a opravdový konflikt byl otázkou krátkého času. Kratšího, než by jeden řekl.

Ve svém tréninkovém plánu jsem se dostal až k bodu, že v sobotu poprvé poběžím celých 30 minut. Třináct týdnů usilovné dřiny mi to mělo vrátit pocitem vítězství. Bohužel ten samý víkend se konala mezinárodní výstava psů, kam jsme měli jet s naším mazánkem. Akce, na kterou bych před tím nikdy nezapomněl, se mi úplně vykouřila z hlavy.

A jak to celé dopadlo? No s ohledem na to, že vám teď zase vyprávím ze svého deníku, tak zcela určitě dobře. Spolu se ženou a synem jsme znovu vybudovali trojúhelník, jak má být. A to naprosto pro mne překvapivě tím, že jsem je do svého běhu zasvětil. To, co jsem bral, že je jen má záležitost, se rozpustilo do rodinného života jako jeho součást.

Vědí, jaký je cíl na tento týden, jaký materiál je novinkou a tak. Vytiskl jsem jim svůj tréninkový plán a občas přečtu něco z Behej.com. Syn se stal trenérem-asistentem, když ihned po mém příchodu z práce mi hlásí: „Tati, dnes máš jen 40 minut. To je málo!“ Žena je mou hlavní fanynkou.

Nesnažím se jim s během vnucovat, ale když něco chtějí vědět a mají zájem, rád a ochotně jim to řeknu. Nakonec se běh stal dalším prostředkem, jak mít k sobě blíž. Nevím, jestli je to recept pro všechny, ale rozhodně podělit se o radost a cíle u nás zafungovalo.

Tomáš Rokos