ZÁPISKY NESPORTOVCE: Uvidíme se v Kbelích?

Jak už jsem psal, pro mě je cílem běhání kondice. Jak jí ale objektivně změřit? Ve škole se studenti učí, aby složili zkoušku. Někdo po večerech předělává dům, aby z něj měl lepší pocit. Každá lidská činnost má cíl. A o to lepší je činnost, když jsou měřitelné výsledky.

Nikdo nedá stejnou zkoušku, nebo nepředělá znovu koupelnu, ale dát znovu Kbelskou desítku? To přeci může být dobrá tradice.

Příští týden poprvé vyběhne nesportovec mezi běžce a změří síly. Hlavně tedy sám se sebou a s tratí. Kbelská desítka pro mě není pojem jen posledních pár týdnů. Pro vždy to bude závod, o kterém jsem uvažoval úplně poprvé. Někdo si možná ještě vzpomene, že ve svém prvním příspěvku na fóru jsem si stanovil cíl: dát desítku pod hodinu.

Se stejným záměrem jsem pak i oslovil Miloše a požádal ho o vypracování osobního plánu. Když mi jej následně poslal, byl v něm na první březnovou sobotu zařazen závod. V celkovém plánu je sice někde v půlce, ale prý abychom zjistili, jak nám to jde. Odvážný to chlapík!

Nevím, jaký jste vy měli pocit před úplně prvním závodem, ale já se hrozně těším. Uvidím některé tragédy v reálu. Doufám, že nechytnu nerva, jak špatně na tom jsem, když od ostatních uvidím jen záda, a to ještě jen chvíli po startu. Vyzkouším, jaké to je běžet na čas, vážně to drsnit.

Tréninkový plán má den před závodem sice kratší ale přesto výběh. Nevím úplně přesně proč, já bych osobně radši zařadil volno, aby mi nechyběla ani trocha síly. Uvidíme, jak se budu na startu cítit. Všude čtu, a už mi to psal i Miloš, hlavně nepřepálit začátek. Ale dá se to vůbec ustát? Tlak, že běží čas a ostatní už mají první kilometr za sebou.

Taky to bude poprvé, co poběžím delší změřenou trať. Je tedy pořád možné, že mám špatně zkalibrované hodinky, a i když teď to vypadá, že bych to - sice těsně - pod hodinu dát mohl, realita může být jiná.

Jedna věc mě ale opravdu děsí. Co když si nějak spletu cestu a nepoběžím po trase? Přece jen se může stát, že se soustředím na výkon a někde prostě správně nezahnu. Je pravda, že to by byl námět na článek opravdu neobvyklý. Ale je to jako v autě, kolikrát už jsem zažil (a často i slyšel): ta odbočka, co jsme právě minuli, byl náš sjezd.

Jaké pocity jste měli před prvním závodem vy? Nevím, nicméně na fóru jsem četl, že deset minut před startem se fotí tragédi na startovací čáře. Už teď mám pusu od ucha k uchu.

Tomáš Rokos