Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

ZÁPISKY NESPORTOVCE: Můj běžecký deník

Tomáš Rokos | 02.03.2007 | přečteno: 8738×

Občas se někdo zeptá, jak vlastně vypadá ten deník, ze kterého vám čtu. Snad nebude zklamáním, že se nejedná o nějak hezky formátovaná data ať už na papíře nebo v počítači. Jak už jste určitě zjistili, jsem člověk, kterému i lehké věci jdou často těžko. Hledání správného deníku je taky běh na dlouhou trať a asi jen tak neskončí.

</spam>

O tom, že je nutné si vést tréninkový deník, slyší běžec na každém kroku. No jo, ale jaký a co vlastně zapisovat? Jak už jsem vám povídal, mé začátky nebyly zrovna jednoduché, ale na psaní deníku docela bezproblémové – zpravidla to byla hodinová procházka.

Jakmile jsem začal pobíhat a přesouvat minutky z chůze do běhu, záznam se trošku zvětšil a vypadá zhruba takto „30 min (5ch/1b)“. Pořád mi ale stačil takový ten úzký kalendář, co na jedné rozevřené dvoustránce má celý měsíc od prvního do posledního pod sebou jako řádky.

Výhodou je naprostá přehlednost, která je ještě podpořena rozdělením dne na několik sloupečků. Protože už jsem v té době měl svůj (půjčený) první sporttester, mohl jsem si zapisovat i spálené kalorie a maximální tepovku.

Z většiny nevyužitá část sváděla k zapisování ještě něčeho. Začal jsem si tedy kreslit klasické smajlíky – úsměv, neutrál, zloba. A to hned dva: jaký byl pocit při tréninku a jaký byl pocit tak hodinu po něm.

Nejhorší je pocit vnitřní nespokojenosti, že to nedělám úplně dobře, že bych něco mohl dělat lépe. Je jasné, že ten kalendářík není žádný sportovní deník. Jako asi každý amatér se snažím některé své neduhy řešit kvalitním vybavením. Koupil jsem si tedy knížku „Tréninkový deník“, která je poměrně velká a obsahuje spoustu věcí, co se můžou zapisovat a sledovat.

Mám ji už tři měsíce a ještě v ní nemám ani jeden zápis. Zase ten vnitřní pocit – to přeci není pro mě. Pokračoval jsem tedy v zapisování do kalendáře. Postupem času jsem si koupil lepší hodinky, které už umí stahovat data do počítače. Stalo se něco, co jsem opravdu nečekal.

Statisticky se sice situace zlepšila, měl jsem a stále mám jasný přehled o tréninkových datech, ale naprosto se vytratil pravý účel deníku. Již za týden si nepamatuju, jak jsem se cítil, jaké bylo počasí apod. Deník ale má připomenout onu dobu, aby si člověk vzpomněl. To se z tabulek zjistit nedá.

Začal jsem sice na výjimečné situace používat internetový blog, ale stejně. Rád bych si vedl něco papírového. Z mnoha důvodů, hlavně kvůli přehlednosti a maximální flexibilitě zápisu. Navíc jakýkoliv program mě omezuje jen tím, co podporuje, a nutí zasednout k počítači. Data z hodinek si stahuji tak jednou týdně, ale deník, respektive pár symbolů a dvě tři slova na den, bych klidně zapsal každý den po doběhu.

Jaký deník používáte vy? Našli jste něco, co vám vážně pomáhá? Budu moc rád, když se podělíte a poradíte.

Tomáš Rokos