Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

<i>Jak jsem začal běhat IV</i>

behej.com | 13.03.2006 | přečteno: 7108×

V roce 1995, bylo mi 32 let, jsme se přestěhovali do bytu v panelovém domě v Praze, blízko Hostivařské přehrady. Do té doby jsem jenom dvakrát v životě běžel 10km; v osmnácti letech, kdy jsme se spolužáky z gymnázia jednou potrénovali a pak absolvovali triatlon v objemech 1–100–10. Tehdy jsem necítil potřebu věnovat se vytrvalostním sportům, lákaly mne spíše bojové sporty – karate. Postupně jsem i karate nechal být, zajímal se spíš o kulturu – výtvarné umění, film, fotografování a jen občas jsem se projel na kole.

V „osudném“ roce 1995 mi při sledování zpráv v televizi žena řekla: „Jen sedíš u televize, koukáš na zprávy , nemáš o nic zájem.“ Odpověděl jsem, že na kolo je už pozdě, že se začíná stmívat a že jestli chce, můžu začít chodit do hospody. Hospoda se jí nelíbila, a tak jsem řekl, že začnu běhat každý den v době, kdy jsou v televizi zprávy.

Pobaveně mi odpověděla, že je zvědavá, jak dlouho vydržím. Odpověděl jsem: „Ještě mě budeš prosit, abych zůstával doma nebo chodil do společnosti (=hospody)!" A šel si obout „běžecké“ boty zn. PRESTIGE. Vyběhl jsem z domu a hodinu pobíhal po hostivařském lesoparku.

Následující dny jsem vybíhal po devatenácté hodině a vracel se před dvacátou, místo zpráv v TV jsem začal běhat. Pak šlo vše postupně – nejprve jsem si pořídil skutečné běžecké boty, pak jsem zjistil, že jsou potřeba běžecké trenýrky, že je třeba trénovat i v jinou dobu a s různou intenzitou. Absolvoval jsem městský běh na 9km v rámci PIM, na podzim pak Běchovice. Ty jsem uběhl v čase kolem 42 minut. To mne zklamalo, protože v osmnácti letech jsem v rámci tréninku na triatlon, jak píšu v úvodu, uběhl 10 km za 40 minut. Mým cílem se tak stalo uběhnout 10km, konkrétně Běchovice, pod 40minut. Nejlépe v čase, který by odpovídal  mému věku v letech – co rok to minuta.

Začal jsem běhat pravidelně, sledovat časy v tréninku a přidávat závody. Na manželčiny otázky kam zase jdu a proč nezůstávám doma, jsem začal odpovídat ve smyslu: dlouhý běh, fartlek, jdu se jen vyklusat, jdeme běhat úseky na stadion apod. Délku závodů jsem začal postupně prodlužovat. V roce 1998 jsem běžel prvně maratón, dokončil ho v čase 3:27:00 a stanovil si cíl zaběhnout ho pod tři hodiny.

Dnes během více než deseti letech běhání se mi podařilo zaběhnout Běchovice pod 40 minut, najít si mezi běžci přátele, s nimiž i nějaké to pivo vypiji, najít si závody, kterých se pravidelně účastním kvůli jejich atmosféře a občas být i na bedně, přiblížit se svému cíli v maratónu (OR 3:04:08), stát se členem TJ Liga 100 a zorganizovat běžecký závod, který sponzoruje firma kde pracuji. 

Manželka se smířila s tím, že věnuji čas sportu na úkor domácích prací, je ale ráda, že jsem omezil sledování televize.

Martin

Autor získává odměnu v soutěži speciální běžecké ponožky Vavrys