Osobitý recept našla plzeňská lékařka Květa Pecková na vítězství a překonání traťového rekordu. „V poslední době jsem cítila, že jsem přetrénovaná, tak jsem si dala na dva dny tréninkovou pauzu a z toho se zrodil ten dnešní výkon,“ smála se v cíli.

„Zvláštní radost z toho, že jsem dokázala porazit Moniku Preibischovou nemám. Vím, že měla výrazné tréninkové manko,“ uvedla Pecková k souboji s Preibischovou a dodala, že halovou sezónu letos vynechává a kromě mistrovství republiky v přespolním běhu se těší i na seriál RunTour, jehož vítězkou se loni stala.

„Zdravotní problémy v oblasti kolene mě na podzim vyřadily z tréninku. Řešila jsem to vložkami do bot a pořádně běhat jsem začala teprve v prosinci. V budoucnu se musím více zaměřit na regeneraci, protahovací cvičení,“ řekla druhá v cíli, Monika Preibischová, která stejně jako ostatní běžkyně z české špičky trénuje v amatérských podmínkách.

Na třetím místě doběhla mladičká Carmen Beshirová z SK Zdice. I ona dokázala cílový čas stlačit pod 40 minut (39:59). Žádné z dalších žen se to již nepodařilo. Potěšitelný je fakt, že jich závod běželo 71 a tvořily tedy téměř třetinu startovního pole.

Vítězství třiatřicetiletého sokolovského běžce Pavla Procházky v závodě mužů se nerodilo tak snadno, jako tomu bylo u Peckové v závodě žen. Na obrátce byla v čele dvojice Wallenfels (Sokol Královské Vinohrady) a Serbessa (Týn nad Vltavou), následovaná kadaňským Pletichou. Až za nimi běžel pozdější vítěz. Postupně se mu podařilo prodrat se před Pletichu a kilometr před cílem nastoupil k dlouhému finiši, při němž těžil z tréninku na kratších tratích. Serbessa s Wallenfelsem nestačili zareagovat.

„Na tempo, které nasadil, jsem neměl. Já kvůli hrozbě zranění netrénuji rychlé úseky,“ řekl druhý v cíli Serbessa (33:18). Za vítězem zaostal o čtyři sekundy, o další dvě zpět za ním doběhl třetí Wallenfels.

Pro některé čtenáře je možná jméno vítěze překvapením. Účastní se totiž převážně závodů regionální sokolovské ligy, mimo region vyráží hlavně k mistrovským závodům.

„Dosud jsem se věnoval především stýplu a pětce, postupně přecházím na delší tratě. Letos bych si chtěl zaběhnout slušný půlmaraton, mým cílem je absolvovat jej v čase na úrovni 1:10:00,“ uvedl Procházka v cíli ke svému běžeckému vývoji.

„Ten dnešní výkon je mým osobním rekordem na desítce. Motivací pro trénink je pro mě oddílová kolegyně Ivana Sekyrová. Dokazuje, že i ve vyšším věku se při tréninkové píli a cílevědomosti dají běhat pěkné časy,“ vysekl poklonu olympioničce, která letos na závodě kvůli pracovním povinnostem chyběla.

„Před deseti lety jsem tu běžel 31 minut, povzdechl si při vyhlášení vítězů Viktor Petronjuk z ČZU Praha. Přestože již věkem před dvěma lety překročil padesátku, dokázal stlačit cílový čas hluboko pod 40 minut. Ještě lépe běželi v jeho věkové kategorii Čeněk Filinger (34:35) a Josef Poduška (35:11).

Závod prokázal, že se běžecká obec stále rozšiřuje. Rekord padl i v účasti. Na silnici vedoucí údolím říčky Chomutovky směrem ke Krušným horám si novoroční běžeckou formu přišlo ověřit 244 běžců a běžkyň.

Možná tak vysoká účast trochu překvapila i pořadatele. Startovních čísel měli připraveno dostatek. Někteří běžci však v cíli kroutili hlavou nad výslednými časy uvedenými v zatím neoficiální výsledkové listině. Při startovním poli překračujícím dvě stovky účastníků se mohou v některých okamžicích zachycovat průběhy cílem obtížně. Je na zvážení, zda při vyšší očekávané účasti nezajistit měření čipovou technologií. Nejde sice o levnou záležitost, možná by však běžci byli ochotni přispět na tuto službu zaplacením vyššího startovného. Za to by dostali rychlý výsledkový servis s vyšší přesností. Na druhou stranu, pořadatel menšího či středně velkého závodu může těžko předem kalkulovat s tím, kolik běžců ke startu dorazí, a zda se mu tedy investice do technologie měřící časy vrátí. Řada běžců se rozhoduje o startu na poslední chvíli podle aktuálního počasí.

Řada z účastníků, kteří na lednový závod do Chomutova jezdí opakovaně, využila výjimečně dobrých podmínek a zaběhla si na chomutovské trati rekordní časy. Silnice tu v lednu bývá pravidelně pokryta ledem a sněhem, ten však tentokrát po oblevě chyběl. Dalo se tak běžet bez hrozby uklouznutí a zranění. Při teplotě pohybující se několik stupňů nad nulou se před nedělním obědem na běžce občas usmálo i sluníčko.

VÝSLEDKY ZÁVODU

WEB ZÁVODU

FOTOGALERIE POŘADATELE ZE ZÁVODU