Letní příprava nesportovce: Kladenský maraton

Pokusím se shrnout ten sv?j velký souboj se sebou a s maratonskou tratí. Pro mnoho z vás to možná p?ijde jako samoz?ejmost, ale já jsem z toho byl vážn? p?ekvapený.

O?ekávání a p?edstartovní hore?ka

Celkov? by se to dalo shrnout klasickým po?ekadlem – hlad má velké o?i. To p?ece nic není ub?hnout maraton. Mám desítku za necelých padesát, tak ten maraton bude tak za 3:55, plus mínus pár minut.

Start a první polovina

Když se tak zp?tn? podívám na start, tak bych ?ekl, že v té dob? jsem m?l asi nejvíc endorfin?. Po startovním výst?elu už jsem je jen konzumoval a doufal, že vydrží do konce. Bylo velmi p?íjemné b?žet s n?kým a prost? jen tak pokecat a najednou hups a byl další kilometr za náma. První p?lka za 2:07 mi dala falešnou jistotu, že je vše v kapse.

Koleno

Cože se to vlastn? stalo? N?kdy kolem 28 km v tom mírném stoupání sm?rem k panu Domanskému se mi p?i odrazu pravá noha podlomila v koleni a ucítil jsem lupnutí jako když šlacha jde p?es šlachu na vn?jší spodní stran? zep?edu v pravém koleni. A sakra, zran?ní, okamžit? mi blesklo hlavou. Jenže nic nebylo cítit a tak jsem b?žel dál. Zbývajících 14 kilometr? už p?ece nic není.

Celkovou únavu organismu najednou naprosto p?ehlušil problém s kolenem. P?i b?hu se bolest zhoršovala a p?i ch?zi polevovala. A tak jsem klusal, co to šlo a pak chvíli šel a takhle to probíhalo až do konce.

Finiš a cíl

Ani mne nenapadlo p?i vb?hu do posledního kola z?stat na stadionu a vzdát to. Nevím pro?, ale je to tak. Koleno jsem nevnímal, prost? jsem si ?ekl „nebolí to“ a ono to nebolelo. Jen jsem dostal signál, že te? chvíli p?jdeme a tak se šlo a pak, že už je to dobrý a tak se zase b?želo.

P?iznávám, že jsem na stadion vbíhal s pocitem, že už n?kdo ?eká s klí?ema. Jen za mnou zamknout a jde se kone?n? dom?. Nic nepot?ší víc než povzbuzování od b?žc?, od t?ch co v?dí, co to je a jak se asi cítím. Cílovou ?áru jsem protnul a už m?l medaili na krku, nádherný pocit, ale žádná euforie se nedostavila. Byl jsem rád, že to mám za sebou.

P?ekvapení

Jak už jsem nazna?il, hlavní p?ekvapení je, že maraton není 2× p?lmaraton. Ten druhý p?lmaraton nemá s tím prvním nic spole?ného. Možná se to dá ?asem odbourat, asi ur?it? obecnou vytrvalostí, ale být v druhé p?lce o 50 % horší, to jsem vážn? ne?ekal.

Neustále jsem ?ekal na tu pov?stnou ze?, kdy už to budu chtít zabalit a já s tím budu muset bojovat. A ono nic. Celou p?ípravu jsem se bál, že to vzdám, protože nebudu moci psychicky dál. To, že nakonec by mysl b?žela, ale t?lesná schránka s tím bude mít problém, to jsem vážn? ne?ekal.

V?tšinu neb?žc?, kte?í ze mne dychtiv? dolovali zážitky, jsem šokoval, že nejvíc mne bolí sval na ruce. Neznám anatomii a tak to popíšu tak, že je to na vnit?ní stran? ruky mezi loktem a palcem. Snad jste to pochopili, ale nejspíš ur?it? zažili.

Následky krátkodobé

P?evlékl jsem se a vyrazil k domovu. Když jsem po hodin? a p?l zastavil p?ed domem, otev?el dve?e od auta a zjistil, že nohy prost? samy asi nevystoupí. To byl vážn? šok. Ona mne ta schránka vážn? neposlouchá, a to jako že totáln?. Druhý den ráno to bylo ješt? horší, vyjít schody bylo obtížné, ale p?i scházení nahrnout celou váhu na pravou nohu nemyslitelné. Na n?jaký výklus nebylo ani pomyšlení, a tak jsem si dal hodinovou pajdavou procházku. Dnes už je vše v pohod?, mám za sebou lehou?ký výklus a po schodech chodim normáln?.

Následky dlouhodobé

Jsem chycen. Možná to ne?ekáte, ale všem vyprávím, jak úžasný zážitek maraton je. Jak moc se ?lov?k o sob? dozví a nau?í. Už te? se t?ším na další a na další. Mám trochu zlepšenou situaci, protože p?ekonat osobák nevypadá zas až tak moc složit? :D

Druhý následek je trochu jiný pohled na maratonské ?asy. Ono v?bec dokon?it je obrovské vít?zství. Te? už je mi jasné, jak každá vte?inka ?i dokonce minuta je v?cí dobré p?ípravy a št?stí p?i závod?. Je jednoduché dob?hnout o hodinu h?? než ?lov?k ?ekal, ale nemožné o hodinu lépe než ?ekal. P?ipadá mi, že maraton je naprosto spravedlivý ukazatel toho, kolik ?lov?k ob?toval p?íprav?.

BONUS: A to jste VY!

Nebojte, nechytá mne sentiment, ale kdybych tento b?h absolvoval sám, byl bych neš?astný. M?j první maraton, ale pro mne navždy bude jeden z naprosto vyjíme?ných dn? mého života. Tolik moc pozitivní energie jste mi poslali a do cíle jste mne prost? dotla?ili a já jsem vám za to moc vd??ný. Vnímal jsem naprosto všechno a všechny. Zažil jsem opravdu krásný pravý sportovní zážitek. Nerad bych d?lal dlouhou d?kova?ku a tak dva p?íklady. Paní na za?átku rovinky s ob?erstvova?kou a pak Witty na vb?hu do finiše. A pak Petr K. a Tudy … Jejda a už to za?íná.