„Po dvou kilometrech seběhu se začíná trať mírně houpat a já se od Radka trochu vzdálil,“ popisuje klíčová místa klání pozdější vítěz. „Asi v těch místech se rozhodlo o pořadí a už se v podstatě neměnilo.“ Jako třetí doběhl „Pomalý kluk“ Jakub Hodboď v čase 38:14. Bezmála čtyři minuty po vítězce doběhla Kataryna Beľová z TJ Spartak Praha 4 s časem 45:02.

Dva nejlepší muži, oba hrdí sympatizanti pořadatelského klubu SK Babice, v cíli vtipkovali. „Po dvou kilometrech šel Honza přede mně a já celou dobu čekal, že až se otočí, tak se na něj usměju, jak jsem v pohodě, ale on se ani neotočil.“ Havlíček kontroval: „Já si nebyl tak jistý. Bál jsem se, abych nezakopnul o kořeny.“

Každoročně to je právě uvolněná atmosféra a nikoliv touha zaběhnout co nejlepší časy, co láká běžce v září do středočeských Babic. Po loňském ročníku, kde se spojili pořadatelé s velkým běžeckým pohárem, se letos vrátili k menšímu rodinnému konceptu. „Čeho jsme se nejvíc báli, bylo počasí,“ líčil Michal Burda z pořadatelského týmu. To nakonec vyšlo nad očekávání – celý den bylo sice chladno, ale nespadla ani kapka.

Trať závodu dospělých doznala od loňska drobných změn, přibyl technický terénní úsek. Účastníkům se změny líbily. „Bylo to zajímavější. Přimlouval bych se, aby tato trať již zůstala,“ řekl jeden z hobíků, Libor Vašek. „Ani toho bahna nebylo zas tak moc.“

Hlavní závod začínal až hodinu po poledni, ale většina běžců dorazila už během dopoledne. Kromě cirkusové školy, kde si mohly děti vyzkoušet žonglování i různá klaunská manéžová vozítka, probíhaly líté dětské souboje na 300metrové trati.

Kdo z běžců zrovna nefandil svým nebo i cizím ratolestem, obcházel mlsně stánky a plánoval, co všechno musí ochutnat po doběhu. A bylo skutečně z čeho vybírat. Krom stánku Mastný knír, který nabízel proslavené Kšánovy klobásy vonící široko daleko, zde byl i stánek s veganským menu. O dodržování pitného režimu se postaral stánek s ciderem a přírodními jablečnými limonádami. Rugbyová odnož SK Babice zase pečlivě vybírala pivní speciály.

Po doběhu se vedle obvyklých kategorií vyhlašovaly i „neklasické kategorie“ – o běžce na Krupičku, tedy do půl těla, a o běžce s nejlepším knírem. Kategorie Na boso zůstala v letošním chladném a bahnitém počasí neobsazena.

„Je to asi nejlepší závod v Čechách, co znám,“ řekl při loučení Radek Brunner, rychlík i ultravytrvalec. Na dvě stovky zabahněných, unavených, ale spokojených běžců a běžkyň s ním jistě bude souhlasit.

VÝSLEDKY