Závod se blíží, v sobotu ráno se startuje. Jak probíhala příprava? Jsi zkušený harcovník, jak složité je se namotivovat a jak nastavit ambice?

“Příprava letos byla dobrá. S motivací jsem problém neměl žádný a věřím dobrému konci víc než kdy dříve. Moje ambice jsou pořád stejné. Za ty roky, co tam jezdím, se nezměnily. Je to určitě pro spoustu lidí bláznovství, ale já tu touhu v sobě pořád cítím, i v padesáti.”

Vyhrál jsi letní Jizerskou 50, v lepším čase než loni a předloni. Potěšilo?

“Ano, byl to dobrý test před Spartathlonem. Ten čas mě samozřejmě taky hodně překvapil, takový úprk jsem neplánoval. Ale Jizerky jsou pro mě nejkrásnější místo na světě a nový domov, tak kde jinde se snažit než na domácí půdě. (úsmev) Navíc se mi tam ukázalo, že každý závod končí až v cíli, a dokud nejsi v cíli, tak není nic prohrané. Ještě v polovině jsem ztrácel na čelo závodu skoro kilák a nevypadalo to vůbec dobře. Pokud bych to vzal kvalitou startovního pole a jejich časů na maraton, měl jsem být bez medaile. A ono to bylo nakonec zlato i traťový rekord.”

Nyní už ale do Řecka a ke Spartathlonu. Sledoval jsi určitě složení startovního pole a soupeřů, na koho si dát letos největší pozor? Kdo bude patřit mezi favority?

“Největším byl rozhodně Fotis. Nakonec se ale rozhodl Spartathlon vynechat a připravit se až na MS na 24 hodin, které je tři týdny po Spartathlonu. On je na takovém úrovni, že by buď vyhrál a nebo by snad musel někde zemřít cestou. Dalšími adepty jsou určitě Japonec Yoshihiko Ishikawa, Španěl Iván Penalba López, Francouz Pierre Antoine Ruel. A určitě se objeví i další. Víc jsem to nesledoval a asi ani nechci. Soustředím se na sebe a svůj výsledek. Ostatně informaci o neúčasti Fotise jsem dostal až od tebe před pár dny a přitom to byla tou dobou už týden stará zpráva.”

Je to tak, Fotis to oznámil někde na Instagramu jen tak mimochodem. Zaznamenal to jen řecký server o ultraběhu. I dneska jeho jméno stále figuruje ve startovní listině vyvěšené pořadateli na jejich webu. Ale zpátky k tobě. Půjdeš do letošního ročníku s něčím jiným oproti minulým startům? Taktika, jídlo, support…

“Je to takový návrat ke kořenům. Po třech letech experimentů s trenéry, supportem a výživou se vracím tam, kde jsem začal. Můj tým jsem jenom já. Poběžím zase bez supportu, celá příprava byla moje, z mojí hlavy a bez trenérů. Dřív mi to tak vyhovovalo a fungovalo to. Ale víš, jak to je, člověk zkouší pořád něco nového a myslí si, že to bude fungovat líp. A ono přitom platí: pokud něco funguje, nech to fungovat. A to přesně letos zase dělám.”

Co vše by se muselo stát, abys letos zkompletoval sbírku pódiových umístění? Máš stříbro i bronz.

“Musím pěkně poprosit vesmír. Zbytek už jsem udělal.”

Letos se zatím na Atény neřítí žádná klimatická pohroma, jsou nějaké jiné faktory, které ovlivní závod?

“O ničem nevím, bude to parádní víkend, ať bude svítit sluníčko, nebo pršet. Nevadí mi nic. Jede se mnou zase můj velký kámoš Petr Válek a s ním si srandu užijeme za každé situace.”

Otázka tradiční – bude to tvůj poslední start na Spartathlonu? Pokud ano, čím jej nahradíš v kalendáři?

“Už se stalo tradicí, že je to každý rok vždy “Poslední Spartathlon”. A jestli to bude fakt naposledy, to se uvidí zase za rok.”

Z top běžců máš zdaleka nejvíc startů na tomto ikonickém závodě. Kdyby ses měl ohlédnout za všemi Spartathlony. Jak bys porovnal Radka Brunnera před prvním a Radka Brunnera před letošním ročníkem?

“První ročník byl oťukáváním. S ultra jsem začínal. Ale tam mě tenhle závod okouzlil a já jsem si přál jednou uspět a získat medaili. Další rok se mi to povedlo. A pak ještě čtyřikrát. Poslední tři ročníky jsem odjel vždy domů bez medaile, loni dokonce s DNF a díky tomu viděl také závod z druhé strany, když mě vyautoval časový limit a já běžel mezi posledními. I tuhle situaci beru jako znamení, které mi mělo něco ukázat. Letos bych rád zase doběhl do cíle. A neměl sochu moc ošmatanou.” (smích)

Fakt ti všichni přejeme, aby první letošní otisk na palci Leonidase byl tvůj! Na co ve spojení se Spartathlonem se vždy nejvíc těšíš?

“Na tu spartathlonskou rodinu. Tu mezinárodní i tu českou. Mám tam za ty roky už spoustu přátel, se kterými se potkám jenom na tomhle závodě. A v českém týmu je letos hodně nováčků, takže to bude zase nové, zajímavé a rozhodně fajn.”

Ano, budeš opět matadorem a mentorem české výpravy, co budeš či už jsi poradil právě těm, kteří to poběží poprvé?

“Každému rád poradím, když se zeptá. Ale nikomu svoje moudra nevnucuju. Koneckonců i já jsem se mockrát při svých radách sekl. Každopádně jsem na prvním Spartathlonu vytvořil pověru, že se před startem nesmí do moře, jinak nedoběhneš. Tahle pověra se velmi dobře ujala a šíří se vždy českým týmem. A vidíš, loni jsem se nekoupal a stejně jsem Spartu neviděl. Takže letos jdu pěkně před startem do moře a nazdar. Tahle pověra je totiž blbost. Už nevěřím na pověry, věřím na znamení, to je lepší.” (smích)

Vybavíš si nějaký silný příběh či vzpomínku ze všech těch ročníků, které jsi běžel? Ať už v dobrém, tak v horším.

“Nejemotivnější byl doběhl v prvním finiši v roce 2015. Tomu se už asi nic nevyrovná. I když bych možná ještě o jednom případném momentu, který by tohle mohl překonat, věděl.”

Hlavně to nezakřiknout. (smích) Co tvé další cíle pro letošní rok? Čeká nás MS v Albi…

“Ano, tři týdny po Spartě je MS v běhu na 24 hodin. Splnil jsem si A limit a věřím že dostatečně zregeneruju. Ale teď myslím jen na to, co bude o víkendu.”

Tvůj přemožitel z jednoho ročníku Spartathlonu Alexandr Sorokin nedávno jen o kousek minul šestihodinovou hranici na stovce. Byť se nejednalo nakonec o světový rekord, dokazuje to, že i v pokročilém sportovním věku se dají podávat heroické výkony. Nebo je Šania výjimečný?

“Aktuální generace ultráků má mezi sebou několik neskutečných talentů, které tu myslím dlouho nebyli. Ať je to Alexandr Sorokin, Mathieu Bonne nebo třeba Fotis Zisimopoulos. To je i ten důvod, že se díky nim po mnoha letech zase začaly přepisovat rekordní tabulky. A je skvělé mít možnost tyhle výkony aspoň živě sledovat. Myslím, že zrovna na tom MS v říjnu bude o vítězství neskutečný souboj a věřím, že svěťák se opět bude posouvat víc do říše neuvěřitelných čísel. Ono běžet 24 hodin v tempu okolo 4:30/km, to je něco, co opravdu dokáže jen někdo skutečně vyjímečný.”

Jak by dopadl Spartathlon, kdyby se na startu v plné formě a srovnatelném věku vedle sebe postavili Sorokin, Zisimopoulos, Kouros a Jornet?

“Tak to je pěkná hypotetická úvaha! Kilian je úplně z jiného těsta a tohle není ani jeho optimální vzdálenost ani povrch. A z těch dalších tří bych na vítěze tipoval Fotise. To je pro mě aktuálně absolutní bůh ultramaratonu.”

Nechci tě ukládat do ultrazávodního hrobu, ale vedle tréninku a závodění podnikáš, dokonce ve dvou různých oborech. Kolik procent tvého času tak nyní tvoří běh?

“Tvoří zhruba pořád to stejné. Je to relax po práci, vyčištění hlavy, odpočinek, čas jen na to být sám se sebou. Běhání je prostě nejhezčí sport na světě.”