„Nemám slov. Já to musím ještě vstřebat," říkala v cíli přerovská atletka. Forma, která za tímto titulem stojí, přitom v předstartovní přípravě vypadala nejistě: celý týden před závodem strávila s virózou. „Myslela jsem, že ani nebudu startovat. Proležela jsem to, takže to bylo takový, že buď poběžím, nebo ne. A říkala jsem si, že to zkusím. Dopadlo to, jak to dopadlo.”

Vítězství bylo suverénní, a to přestože ve startovní listině účastnic domácího šampionátu byla nejmladší. Brtníčková vedla od prvních kilometrů, přes půlmaraton proběhla v čase 1:19:41 při tempu okolo 3:46 min/km. „První půlmaraton byl super. To jsem se cítila komfortně a myslela jsem si, že by z toho mohl být negative split," přiznala. Pak ale přišlo teplo.

„To počasí sehrálo své. Nakonec jsem byla ráda, že jenom doběhnu. Teplo bylo fakt ničivé." Navzdory tomu jí triumf nikdo nevzal, až za ní si doběhla Eva Filipiová pro stříbro (2:43:54) a maratonská debutantka Laura Matulová pro překvapivý bronz (2:46:29).

Maratonský debut si Brtníčková odbyla loni v prosinci v Málaze (2:50:13) a tehdy sbírané první zkušenosti se dnes jasně projevily. „Je pravda, že mám více natrénováno, než když jsem běžela ten první maraton," podotkla střízlivě. Možná dopomohly i znalosti a tvrdý charakter z ultraběhu a přálo jí i trochu štěstí v podobě absence Terezy Hrochové a Moiry Stewartové.

Do vytrvalostního běhu přišla teprve v létě 2021, kdy pod vedením trenéra Pavla Zamce přesedlala z cyklistiky. Přechod byl překvapivě rychlý, hned na prvních podzimních startech vyhrávala vše, co se dalo. Rok 2022 přinesl juniorská zlata na silnici, stříbro z dráhy, splnění limitu do reprezentace do 22 let a útok na český rekord na 10.000 m, k němuž tehdy chybělo pouhých pět sekund. Již tenkrát o sobě říkala, že ji trenér musí v tréninku brzdit, protože přirozeně tíhne k delším distancím a že by nejraději hned skočila na maratony.

Trvalo tři roky, než jí to Pavel Zamec dovolil. Výsledek vidíme dnes.

Mezitím sbírala úspěchy napříč disciplínami: bronz v kategorii U23 na pětce, nominace na Mistrovství světa v horských bězích po bronzu z domácího MČR v běhu do vrchu, a v srpnu loňského roku vítězství na ultratrailu Hostýnská osma — 68 kilometrů s převýšením přes 3000 metrů, jako první žena a osmá v absolutním pořadí. Dnešní titul je pátou medailí z domácích šampionátů a první zlatou v seniorské kategorii.

Nedlouhou kariéru ji opakovaně přerušovala zranění — lýtko, hýžďový sval, komplikace při přechodu z cyklistické biomechaniky na běžeckou —, ale pokaždé se vrátila silnější. „Člověk si musí projít určitým svým peklem, aby zase mohl vystoupat na vrchol," řekla před dvěma lety.

V Praze dnes dostala tato filozofie svůj dosud nejpřesvědčivější důkaz. A na závěr, typicky: „Chtěla bych poděkovat všem, kdo mě podporoval a stál do poslední chvíle za mnou, protože bez toho bych to nedala." O její skromnosti hovoří i fakt, že sotva hodinu po proběhnutí cílem už na sociálních sítích děkovala fanouškům za aplaus. Drtivá většina účastnic maratonu byla v té době ještě na trati.

Roste nám nová budoucí hvězda?