Jakou jsi zvolil přípravu a jak probíhala? Nějaké změny oproti předchozím přístupům?

“Příprava byla komplikovaná. Začala dvěma únavovými zlomeninami v nártu. Situace se zlepšila, povedl se mi tréninkový závod v Ženevě před měsícem. Od té doby jsem ale měl další zdravotní komplikace – problémy s trávením a následné vyčerpání, kdy jsem nebyl schopný stát na nohou a musel si volat záchranku, návrat bolesti chodidla a otok a také nachlazení, které se mě drželo deset dní a ještě teď mám kašel. S trenérem Vaškem Janouškem jsme se po Berlíně domluvili, že se budeme na Valencii připravovat, ale poběžím pouze pokud budu zdravotně v pořádku.”

S čím jsi šel na start?

“Byl jsem hodně v klidu. Věděl jsem, že rok byl dlouhý a náročný. Podařilo se mi hodně věcí – vyhrál jsem MČR v Praze, získal jsem magisterský titul, začal pracovat jako psycholog, nastoupil na psychoterapeutický výcvik a měl jsem vydařené koncerty na konzervatoři – věnuji se sólovému zpěvu. S nikým jsem se neporovnával. Měl jsem chuť běžet.”

Jak závod probíhal z tvého pohledu?

“Na startu to bylo klasicky pomalejší, ale poměrně rychle jsem byl v dobré skupince, ta se ale roztrhala a já byl i chvílemi sám. Od začátku mi bylo teplo, vítr na několika místech foukal proti směru běhu. Obecně nejtěžší podmínky, co jsem ve Valencii zažil. Nohy mě začaly bolet už asi na 5. kilometru. Vše se dost zhoršilo na 23. kilometru, kdy jsem začal mít nohy hodně tuhé a bolavé. Ale zpomalil jsem včas a na správné tempo. Upřímně jsem nevěřil, že zvládnu tento čas. Únava nohou byla silná a do cíle daleko. Navíc se oteplovalo.”

Na jaký čas jsi vlastně běžel?

“Snaha běžet pod 2:20 byla od května 2023, kdy jsem s maratonem začal na MČR v Praze. Jenže křeče ve svalech byly silné, ale paradoxně jsem cítil, že to bylo psychosomatické – stres, možná přemotivovanost a tělo a svaly se stáhly do kontrakcí. Vím, jak s psychikou pracovat, nohy se sice neuvolnily, ale ani nezhoršily a to bylo klíčové. Vůbec jsem nevěřil, že bych to mohl zvládnout pod 2:20, čekal jsem, kdy se úplně zatavím nebo zkolabuju, ale zároveň jsem zůstal vyrovnaný a závod doběhl v čase, kterému jsem nemohl uvěřit. Nebyly tentokrát ani kapačky či nosítka! (smích) Moc jsem to obrečel, představuje to pro mě velké zadostiučinění po celém roce. Jsem moc spokojený, rezerv je ale spoustu.”

Jak dál? Čím pro tebe dnešní výsledek je?

“Budu se teď soustředit na kratší tratě, abych zrychlil. S trenérem jsme se na tom domluvili už dříve. Ale dva maratony mám na příští rok také v plánu – jeden z nich bude MČR v Praze. Je to skvělá akce, nehledě na výsledek to tam mám moc rád. Atmosféra, pořadatelé a čeští běžci – už teď se moc těším!”

Co ty a olympijské sny?

“Olympiáda? To mi přijde v tuto chvíli velmi mimo kontext. Jsem od těch limitů neuvěřitelně daleko. Dnešní výsledek je pro mě satisfakcí, jsem rád, že jsem vše ustál fyzicky a psychicky. Zvládl jsem občerstvování i hydrataci. Reagoval jsem správně v průběhu závodu. Výsledku si vážím hlavně v kontextu svého životního nastavení. Celý týden jsem pracoval a vzdělával se, v úterý jsem měl koncert na konzervatoři a dnes tento výsledek!”

Ve Valencii startoval i Patrik Vebr, ale odstoupil velmi záhy po startu pro potíže se svalem. Měl jsi čas s ním prohodit aspoň pár slov?

“Mrzí mě, co se stalo Patrikovi! Moc jsem mu přál, aby zaběhl hezký závod, byl výborně připravený. Psali jsme si po doběhu. Je mi to líto, z vlastní zkušenosti vím, že maratonská příprava je extrémně náročná a případná frustrace úměrně silná. A trvá dlouho, než se běžec připraví na další maraton. Každopádně mám respekt k Patrikovi a jeho výsledkům, nemá, co dokazovat, je velmi silný. Věřím, že před sebou má skvělé závody!”